Jména dnů v týdnu

Jednoho dne se lidstvo probudilo a zjistilo, že má velký problém: dny v týdnu existují, ale nikdo neví, jak se vlastně jmenují. Původně se totiž označovaly jen velmi technicky – například „Den číslo 1“, „Den číslo 2“ a tak dále. Jenže to bylo hrozně nepraktické. Lidé pořád zapomínali, jestli je dnes Den číslo 4 nebo Den číslo 6, a tak chodili do práce o víkendu a o víkendu do práce. Ekonomika se málem zhroutila, protože pekaři pekli chleba v noci a účetní chodili do kanceláře v neděli v pyžamu.

Proto se kdysi dávno sešla Velká rada pojmenování dní, což byla skupina velmi důležitých lidí, kteří měli tři hlavní kvalifikace: uměli psát, měli rádi kalendáře a jeden z nich měl dokonce hodinky. Po dlouhé debatě rozhodli, že každý den musí dostat pořádné jméno.

První přišlo na řadu pondělí. Podle velmi spolehlivé legendy se jmenuje „po neděli“, protože lidé v neděli odpočívali a v pondělí si vždy řekli: „No jo… je po neděli.“ Někteří historici tvrdí, že původně se měl den jmenovat „bolnedělí“, protože lidem se po víkendu nechtělo vstávat. Nakonec ale rada usoudila, že to zní příliš depresivně.

Další bylo úterý. To vzniklo omylem. Jeden člen rady chtěl napsat „druhý den“, ale zakoktal se a řekl něco jako „úúú…terý“. Ostatním to přišlo natolik profesionální, že to okamžitě zapsali do kalendáře. Dodnes nikdo přesně neví, co to znamená, ale všichni dělají, že je to úplně normální.

Pak přišla středa. Tady to bylo jednoduché. Jeden matematik si všiml, že ten den je přesně uprostřed týdne, takže prostě prohlásil: „To je střed!“ Jenže protože měl trochu rýmu, znělo to jako „středaaaa“. A tak vznikla středa. Dodnes je to den, kdy si lidé uvědomí, že týden je teprve v půlce, což je psychologicky velmi náročná informace.

Čtvrtý den byl logicky čtvrtek. Ten byl pojmenován podle čísla čtyři. Rada nad tím přemýšlela asi tři sekundy, což byl rekordně krátký čas na rozhodnutí. Jeden historik později poznamenal, že to byl nejefektivnější moment v dějinách lidstva.

Pak přišel pátek. Ten dostal jméno podle starého slovanského slova „pááátek“, což znamenalo „konečně“. Lidé totiž v pátek obvykle přestávali pracovat, začali plánovat víkend a tvářili se mnohem šťastněji než ve středu. V některých starých kronikách se dokonce uvádí, že v pátek byli lidé schopni dokončit práci až o 37 % rychleji, protože věděli, že brzy přijde pizza, gauč a nicnedělání.

Pak přišla na řadu sobota. Tady už byla rada trochu unavená, takže rozhodla že se pojmenuje o významném šlechtici, který se narodil právě 6. den. Jeho jméno bylo Frencus Mlotunus Sobotus.Historici dodnes tvrdí, že to byl jeden z nejvíce důležitých lidí v dějinách. Ale bhem doby komunismu byl zapomenut. Ale dodnes je v historii kalendáře.

A nakonec neděle. Tento den dostal jméno podle starého pravidla: „nic nedělej“. Lidé totiž zjistili, že když jeden den v týdnu nic nedělají, jsou mnohem méně mrzutí. V praxi to samozřejmě znamenalo, že lidé místo práce dělali jiné věci – jedli, spali, dívali se z okna nebo přemýšleli, proč zítra zase přijde pondělí.

Existuje také tajná teorie, že původně měl týden osm dní. Ten osmý se jmenoval „nepondělí“ a sloužil k tomu, aby pondělí přišlo později. Bohužel ho někdo omylem smazal z kalendáře při aktualizaci ve středověku, a od té doby se ho lidé snaží znovu najít.

A tak dnes máme sedm dní v týdnu. Každý má své jméno, svůj charakter a svůj vlastní vztah k lidské náladě. Pondělí je podezřelé, středa zmatená, pátek nadšený a neděle líná.

A kdyby se někdy znovu sešla Velká rada pojmenování dní, je dost možné, že by přidala ještě jeden nový den: „skoropátek“. Ten by byl mezi čtvrtkem a pátkem a lidstvo by ho okamžitě začalo milovat. 😄

Sebastián Novotný