Miloš Červus Malý Čtrnáctý

Palmovka – místo, kde se kříží tramvaje, osudy i zákony fyziky. A právě tady, mezi stánkem s kebabem a nonstopem, se každý den zjevuje on. Miloš. Měří metr padesát, nosí bomberku z dob, kdy Havel byl ještě prezidentem, a v kapse má víc jointů než peněz.

"To je Miloš, kámo, ten tu byl dřív než metro," říká místní štamgast z hospody U Tří nácků (která paradoxně podává nejlepší vietnamskou polévku v Praze).

Miloš je skinhead. Ale pozor – ne ten typ, co šíří nenávist. Spíš ten, co šíří dezinformace o tom, že tráva je lék na všechno. Věří, že mu špek pomohl přežít tři zimy bez ponožek a rozchod s Marcelou z Libně. A taky tvrdí, že když si dá ráno šluka a hodí si song od Orlíku, svět hned vypadá líp.

Jeho revírem je Palmovka. Jeho tempo je loudavé. Jeho styl je nezaměnitelný.

"Jednou jsem ho viděl, jak diskutoval s revizorem o Nietzschem," tvrdí místní prodavač lístků. "Miloš mu řekl, že pokuta je jen konstrukt systému a pak zmizel v podchodu jako duch."

Ale není všechno jen joint a sranda. I Miloš má své démony. Bojí se vysokých stropů, moderního umění a digitální televize. A občas ho někdo zahlédne, jak s očima doširoka otevřenýma pozoruje tramvaj č. 3, jako by v ní hledal smysl života.

Takže až půjdeš kolem Palmovky a ucítíš vůni trávy smíchanou s potem a dezinfekcí z blízké polikliniky – vzhlédni. Možná zahlédneš Miloše. A možná ti i něco řekne.

Ale pamatuj – nikdy mu nenabízej veganský burger. To je podle něj „urážka národa“.