Petr FD. Urna

Petr FD. Urna (vlastním jménem Pýtr Frencys Durna - čti s anglickým přízvukem) narozen roku 1948 v Brně (asi) je světově proslulý emigrant, odborník na nošení papírů v igelitkách a neoficiální hlídač vděčnosti v copycentrech.

Životopis

Petr Durna se narodil v Brně a ve svých dvaceti letech se rozhodl pro kariéru zahraničního dobrodruha. V roce 1968, pouhé tři měsíce po invazi vojsk Varšavské smlouvy, utekl do Austrálie, kde strávil 28 let pěstováním osobní nevrlosti, studiem stavebního inženýrství a sbíráním důležitých dokumentů do Billa tašek.

Po návratu do České republiky se rozhodl obohatit své okolí nejen svými životními zkušenostmi, ale i vášnivým šířením katolických tiskovin a nevyžádaných proroctví o úmrtí.

Působení v copycentru

Jedním z jeho oblíbených rituálů je pravidelná návštěva copycentra, kde se snaží nejen tisknout své svaté texty, ale také převychovávat personál k vyšší úrovni slušnosti. Známý je především svou schopností se rozčílit, pokud mu člověk dostatečně vroucně nepoděkuje za to, že mu byla prokázána čest ho obsloužit.

Incident s nevděkem

Jedním z nejslavnějších okamžiků jeho kariéry bylo rozhořčené vyhrožování zaměstnanci copycentra, který si dovolil nepoděkovat za tu čest, že mohl pracovat ve stejné místnosti jako pan Durna. Trest za tuto drzost byl jasný – varování o blížícím se dopise smrti. Dopis sice nikdy nepřišel, ale atmosféra strachu a posvátné úcty zůstala.

Durna vs. David: Souboj století

Bylo pár minut před zavíračkou, vše bylo nachystáno k odchodu, ale pak se ve dveřích objevil Durna. Šouravým krokem prošel kolem pokladen, pohledem hledaje svého druha Libora. Jenže jeho cesta vedla kolem Davida, což se ukázalo jako fatální chyba v matrixu. Než David stihl cokoliv říct, Durna spustil: „Klasicky nic říkat nebudete, že? Jako vždy!“ Na což David, zaskočen touto verbální palbou, odpověděl jen skromné „no“. Tento nevinný souzvuk hlásek však spustil řetězovou reakci srovnatelnou s výbuchem reaktoru v Černobylu. Durna začal zvyšovat hlas, až se téměř dostal do decibelů startujícího letadla, a jal se Davida školit o životě, úctě ke starším a významu správně vytřených podlah. Po deseti minutách této jednostranné debaty, během níž Libor začal přemýšlet nad změnou identity a emigrací do Mongolska, byl David strategicky evakuován ven, aby se předešlo nehodě. Ještě několik minut poté bylo možné v okolí slyšet vzdálené ozvěny Durnova kázání a dle některých svědků byla v tu chvíli v okolí zvýšená spotřeba defibrilátorů.

Styl a módní vkus

Petr Durna je také známý svým jedinečným stylem – své dokumenty zásadně přenáší v plastových nákupních taškách, nejčastěji značky Billa. Tato metoda nejen podtrhuje jeho skromnost, ale zároveň vytváří auru tajemnosti, protože nikdo nikdy neví, co přesně se v těchto taškách nachází. Někteří tvrdí, že jde o svaté texty, jiní spekulují o seznamu lidí, kteří mu nepoděkovali a brzy obdrží svůj osudný dopis.

Společenské vztahy

I přes svůj charismatický přístup k mezilidským vztahům se Petr Durna netěší velké popularitě. Přátelé a známí ho popisují jako „nevrlého, namyšleného starého dědka“, což je ale jen důkazem jejich nepochopení jeho vyššího poslání.

Durna, vizitky a Zelňák: Nečekaná obchodní strategie

Kromě svého talentu na vedení kázání o úctě k starším se Durna vyznačuje i jedinečným podnikatelským duchem. Tento se naplno projevil na brněnském Zelném trhu, kde se rozhodl šířit osvětu – a své vizitky. Podle očitých svědků, mezi nimiž byla i Réčina skupina spolužáků, Durna s nadšením rozdával kartičky, jejichž obsah dodnes zůstává záhadou. Někteří tvrdí, že šlo o nabídku duchovního vedení, jiní spekulují o tajném spiknutí, jehož cílem je založit na Zelňáku vlastní sektu. Každopádně reakce kolemjdoucích se pohybovaly od zdvořilého odmítnutí po zmatený úprk. Zda se mu podařilo získat nové následovníky, není jasné, ale jedno je jisté – Durna a jeho vizitky se staly neodmyslitelnou součástí brněnského folklóru.

“Ano, pane!” aneb Durnova touha po respektu

Durna se nevyznačuje jen svou schopností rozdávat vizitky na Zelňáku, ale také pevnou vírou ve staré dobré tradice – zejména tu, kde se mladší generace klaní starším jako ve feudálním Japonsku. Proto jednoho dne přišel s revoluční myšlenkou: všichni mu budou říkat „Ano, pane“. Tato geniální iniciativa se však nesetkala s očekávaným nadšením. Zvláště Réka, která se nehodlala vzdát svého práva na svobodu projevu, odmítla tuto novou formu verbálního nevolnictví přijmout. Přes veškeré Durnovy snahy a přesvědčovací taktiky (včetně dramatických monologů o úctě a morálních hodnotách) se žádné masové přijetí titulu “pane” nekonalo. Přesto se dodnes šušká, že někde hluboko v Durnově duši stále doutná naděje, že se jednoho dne probudí do světa, kde se na něj každý obrací slovy: „Ano, pane Durno!“

Vzhled a osobitý styl

Petr Durna je postava, kterou nelze přehlédnout – starší muž s blond vlasy, věčně zabalený do tmavého kabátu, což mu dodává mysteriózní až prorocký vzhled. Při vstupu do copycentra vždy slavnostně pronáší „Pochválen buď Ježíš Kristus“, čímž okamžitě dává najevo, že jeho přítomnost není jen obyčejnou návštěvou, ale božským zásahem do každodenního chodu provozovny.

DLe očitých svědků, kteří měli možnost Frencyse na vlastné oči spatřit, vypádá nějak takto: Petr Durna je starší muž s bílými vlasy a plnovousem, který mu dodává vzhled moudrého proroka – nebo podle některých spíš věčně zamračeného mudrce. Jeho tvář často zdobí výraz hlubokého zamyšlení, které může, ale nemusí být způsobeno tím, že přemýšlí nad dalším konfliktem v copycentru.

Jeho ikonickým znakem je tmavý kabát, který nosí prakticky za každého počasí, čímž si vytváří auru tajemnosti. Tento kabát je jeho bojovou zbrojí ve věčné misi za šíření katolických tiskovin a převýchovu personálu tiskáren. Když se usadí, často se mírně naklání nad své papíry, jako by v nich odhaloval velká tajemství – případně jen kontroloval, jestli mu copycentrum náhodou neudělalo špatnou kopii.

Celkově jeho vzhled odpovídá charismatickému, ale poněkud přísnému kazateli, jehož přítomnost okamžitě vzbuzuje respekt, zvědavost a u některých jedinců i lehké obavy.

frencys se mračí

Mise: Výchova nevděčného lidstva

Jedním z jeho hlavních životních poslání je napravovat morální úpadek společnosti – konkrétně v prostředí copycentra. Kromě tisku svých důležitých katolických tiskovin se proto věnuje pedagogické činnosti mezi zákazníky a zaměstnanci. Ti, kdo nesplní jeho vysoké standardy slušnosti (například zapomenou poděkovat), mohou očekávat ostrou lekci ze společenského chování. Někteří z nezdvořilců dokonce obdrželi varování o blížící se poště se smrtelným poselstvím.

Jeho konflikty s ostatními zákazníky jsou legendární. Ať už jde o výměnu názorů na téma vděčnosti, tiskařské morálky nebo vhodnosti používání Billa tašek jako oficiálního archivačního systému, vždy je připraven důrazně obhájit svůj pohled na věc.

Závěr

Petr Durna je jedinečnou osobností, která spojuje vášeň pro katolické tisky, unikátní přístup k mezilidské komunikaci a revoluční techniky přenášení dokumentů. Jeho odkaz bude žít navždy, zejména ve vzpomínkách zaměstnanců copycentra, kteří se dodnes ohlížejí přes rameno, čekajíce na svůj osudný dopis.