Radiovlnný kůrovec

Radiovlnný kůrovec

Radiovlnný kůrovec (Hylurgus radioonda) je drobný, avšak mimořádně zákeřný škůdce, který nepředstavuje hrozbu pro lesy, nýbrž pro éter samotný. Na rozdíl od svého přízemního příbuzného, lýkožrouta smrkového, tento druh nepožírá dřevo, nýbrž se živí čistou energií radioamatérských pásem.

Biologie a chování

Tento hmyz, okem téměř neviditelný, se líhne v prostředí silného elektromagnetického smogu, typicky v blízkosti špatně odstíněných spínaných zdrojů. Dospělí jedinci pak vylétávají a hledají svou potravu: lahodné, modulované nosné vlny.

Radiovlnný kůrovec se projevuje velmi specifickým typem rušení (QRM). Jeho přítomnost v éteru poznáte podle charakteristického "křupavého" či "chroupavého" šumu v pozadí signálu, jako by někdo na druhé straně jedl chipsy. V pokročilém stádiu napadení může dojít k úplnému "vyžrání" signálu, kdy z vysílání zbude jen prázdná nosná vlna bez jakékoliv informace.

Nejvíce si pochutnává na SSB modulaci kvůli její "šťavnatosti", zatímco digitální módy jako FT8 jsou pro něj příliš "suché a technické". Jeho nejoblíbenějším cílem jsou převaděče vybavené organickými Dubexery, jejichž přirozené aroma dřeva ho neodolatelně vábí.

Ochrana a likvidace

Boj s radiovlnným kůrovcem je složitý. Běžné filtry jsou neúčinné, protože škůdce nefiltrují, nýbrž jej pouze "procedí". Osvědčilo se několik metod:

1. Éterická fumigace: Krátké, několikasekundové zaklíčování s nemodulovanou nosnou vlnou o maximálním povoleném výkonu. Tento "výplach" většinu dospělých jedinců spálí.
2. Vysílání odpuzujících signálů: Kůrovec nesnáší zvuk koček. Pravidelné vysílání nahrávky kočičího mňoukání na zamořeném kmitočtu ho spolehlivě zažene.
3. Biologická ochrana: Nasazení jeho přirozeného predátora, datla telegrafního (Picoides morseanus), který svým typickým "ťukáním" v rytmu Morseovy abecedy kůrovce plaší a požírá.