Soubor:Alfons Ignás Odúpek- Chladná Anna.png

Ve svých začátcích portrérní tvorby mladý Alfons Ignác neměl nabídek modelek pro své obrazy zrovna mnoho. Rád potom vzpomínal na večery se svou múzou pannou Annou z Řepčína, která našla ve studentském pokoji začínajícího malíře útočiště, útěchu, lože a někdy i zbytky večeře. Světla v místnosti nebylo mnoho a jedinným zdrojem byla svíčka, kterých nebyl zrovna dostatek, neboť včely po založení odborů přestaly vydávat vosk. U malíře se ovšem návštěvy střídaly a potkávaly docela hojně. Rád na ně vzomíná i pan David z Miklíkova, který se začal domáhat spoluautorství na obraze s názvem Chladná Anna. Historikové a znalci umění vedou spory o možnostech, jaký druh spoluautorství měl vlastně na mysli. Skupina teoretiků uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti stojí za názorem, že na obraze je vyobrazeno lýtko panny Anny, ale protože spěchala do práce, stehno už mistr maloval podle přítele z Miklíkova. Další variantou je, že celá noha je pána z Miklíkova, neboť panna Anna by nikdy (ani ve tmě) neodhalila tolik krásné tělesnosti najednou, protože si v Rakousích tehdy našla snoubence. Třetím názorem byla teorie o předloze z nemravného časopisu pro vídeňské mládence, který mistrovi podstrčil pode dveřmi neznámý inspirátor. Za nejpravděpodobnější verzi se považuje ta nejrozšířenější, a to ta, že obraz je výplod mladické fantazie a touhy.