Praotec Čech: Porovnání verzí

Podle Starých pověstí českých žil Čech a jeho bratr kníže Lech v [[Moravistán|Charvátské zemi]], kde se ale toho času strhly četné boje, a tak se tato země stala velmi nepříznivou pro lid, který byl zvyklý žít v pokoji, obdělávat půdu a pěstovat [[Zemědělství|obilí]]. Jednoho dne se vojvodové Čech a Lech rozhodli tuto zemi opustit. Shromáždili svůj lid a vydali se směrem na západ [[Jiří Paroubek|Slunce]]. Šli dlouho a daleko, přes hluboké lesy, bažiny a křoviny. Čeleď už byla z cesty unavena a začala si stýskat, že není konce té klopotné cesty. Čech ukázal na vysokou horu před nimi, jež se zdvíhala z rovinné krajiny, a řekl, že pod ní si odpočinou. Došli a rozložili se na úpatí hory, jež se nazývala [[Říť]]. Druhý den ráno se vydal Čech sám na horu. Uviděl širý kraj s lesy, loukami a řekami. Zvěstoval ostatním, co zhlédl. Lid zvolal jednohlasně ať se země jmenuje po Čechovi. Čech potěšen vůlí svého lidu, poklekl na kolena, líbal zem a žehnal jí.

 

 

A tak se zde usadili, začali obdělávat půdu a stavět si obydlí. Po čase, když už se plémě Čechů hojně rozrostlo, rozhodl se Lech, že opustí ostatní lid z kmene a vybuduje si vlastní hrad a vesnici. S Lechem se těžko loučili, ale naštěstí neodcházel daleko. Lidé zde žili spokojeně, všude panoval řád, kázeň a poctivost. Po téměř třiceti letech [[život]]a v české zemi Čechovi minul osmdesátý šestý rok a zemřel. Všichni ho oplakávali a truchlili pro něj. Jeho tělo spálili na hranici, a pak ho i s pozůstatky uložili do hrobu. Ještě dlouho potom chodili k jeho hrobu, plakali a klaněli se vojvodovi Čechovi a jméno jeho šlo od pokolení do pokolení.

 

== Jára Cimrman ==

Buď to měl Praotec Čech celé popletené, nebo to jen dělal Janu Ámosovi schválně, ale každopádně odpovídal chybně. Tak třeba se mluví o Františku Hrubínovi a Praotec Čech řekne "Od něj mám rád Vítek jede do Prahy" J.A.K. "Praotče Čechu,Vítka napsal Bohumil Říha". PČ: "Toho mám taky rád, ty obrázky, plno zvířátek, vybavuje se mi zoologická zahrada, jak tam Horáček s Pažoutem hrajou na bendžo a zpívají *Umbábá, umbábá, umbaumba umbábá ...*". J.A.K se chytí za hlavu: "Praotče, praotče, ještě to probereme" " Nebo: "Teď čtu pěknou knížku, napsal to nějakej loupežník, Rumcajs se jmenoval ... a jmenuje se to "Čtvrtek". Ještě jsem na samém začátku, ale vypadá to, že ten švec Čtvrtek, urazí slovutné nohy starosty Cipíska. A tak se stane spisovatelem, volný čas tráví v lese Řáholci, časem si najde vílu Volšověnku a má sní synka Humpála (To jednou vyjde z jeskyně hospodyně Volšověnka a povídá Čtvrtkovi ('Čtvrtku, narodil se nám synek a budeme mu říkat Humpál')". J.A.K. odpoví: "byly tam drobné nepřesnosti, ale to probereme později.L