Úložiště radioaktivního odpadu Praha-Hrad: Porovnání verzí

== (UROP-H) ==

 

 

''Od poloviny minulého století byly v [[Praha|Praze]] budovány jednak tzv. kryty civilní obrany, pod školami, Thomayerovou nemocnicí, ale i například v pražském [[Metro|metru]], a dále speciální protiatomové kryty pro vysoce postavené činitele tehdejšího režimu. Jeden, známější, se nacházel a nachází pod budovou tehdejšího ÚV [[KSČ]], dnes budova ministerstva dopravy (takzvaný „[[Milouš_Jakeš|Jakešův]] bunkr“). Druhý, tajnější, nese přízvisko „prezidentský bunkr“ či „Husákův bunkr“. Nachází se v areálu Pražského [[Hrad|Hradu]]. Jeden přístup je zbudován z dolního Jeleního příkopu, další je tajný. Osobní přístup vede po točitých schodech přímo z obytných místností prezidenta republiky. Bunkr má vlastní zdroj vody z historické „Rudolfovy studny“, je postaven jako [[Atomová_bomba_podomácku|protiatomový]], s výkonnou filtrací vzduchu a je dosti prostorný. Po nástupu prezidenta [[Havel|Václava Havla]] do funkce byl na začátku devadesátých let několikrát zpřístupněn veřejnosti, později však již nikdy. Tento text objasní, proč.

 

== Historické okolnosti vzniku UROP-H ==

V roce 1992 protestovali obyvatelé Dukovan, Rouchovan a dalších obcí na Třebíčsku proti plánovanému rozšíření meziskladu vyhořelého jaderného paliva v areálu JEDU ([[Jaderná_elektrárna|jaderná elektrárna]] Dukovany). Vláda České republiky tehdejšího premiéra Petra Pitharta tento odpor zlomila a dosáhla kompromisu - územního rozhodnutí a stavebního povolení na mezisklad - díky příslibu omezení kapacity úložiště na 600 tun odpadu a závazku odvážet od naplnění této kapacity (cca 2005) odpad do jiného skladu mimo region (Usnesení vlády č. 213/1992). Avšak v dubnu 1997 vláda [[Václav_Klaus|Václava Klause]] toto usnesení jednoduše zrušila, a vzdor slibům daným českým státem starostům a obyvatelům obcí na Třebíčsku rozšířila kapacitu meziskladu na více než trojnásobek. Nejen, že se najednou odpad neměl odvážet mimo region, měl se naopak na Moravu přivážet i odpad [[Temelín|Temelínský]].

 

Samotná úprava bunkru na zařízení pro skladování radioaktivního odpadu se skryla v čilém stavebním ruchu na Hradě v dobách působení pana architekta Bořka Šípka. Protože jaderný odpad byl a stále je do úložiště navážen tajně pod různými krycími záminkami, není přesně známo datum přechodu úložiště z provozu zkušebního do provozu řádného, ani datum kolaudace zařízení. Ostatně to je u jaderných zařízení v ČR běžné; například Temelín byl spuštěn (jaderná reakce) 9. října 2000, od prosince téhož roku byl připojen k rozvodné síti, avšak zkušební provoz byl zahájen 19. dubna 2003, kolaudace pak proběhla 3. listopadu 2006 a nabyla právní moci tři dny poté, 6. listopadu 2006. Postup nejprve učinit nejzávažnější krok (spustit řetězovou jadernou reakci), po třech letech začít zkoušet a testovat, po dalších třech letech se zabývat nějakou kolaudací, a tři dny (v tom víkend) nechat před nabytím právní moci potížistům na námitky a odvolání, to je postup u českých jaderných zařízení zcela standardní a byl zajisté použit i v případě UROP-H, až na to, že jaderná reakce se v kontejnerech nespouští, nýbrž rozpad těžkých nestabilních izotopů tam již jen dobíhá a pár set tisíc let ještě dobíhat bude.

Nutno ovšem odpovědět na otázku, proč vůbec umístění úložiště do areálu pražského Hradu bylo utajeno. Tato otázka zodpovězena nikdy nebude, neboť ony důvody byly utajeny ještě [[Tajné|přísněji]]. Spekuluje se však, že moravistánští agenti v pražské kavárně, kteří za celou akcí stáli, měli dostatek osobních zkušeností s procesem posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) na to, aby se mu raději vyhnuli.

 

Strážcem státního tajemství existence ÚROP-H je sám vrchní velitel ozbrojených sil státu, [[Prezident|prezident republiky]]. Nový prezident je s tímto tajemstvím seznámen svým předchůdcem až po složení přísahy, a to s tím již nic nenadělá. K této situaci došlo dosud dvakrát. Průběh byl ovšem podle zaručeně nepotvrzených zpráv pokaždé jiný. V roce 2003 byl nový prezident, Václav Klaus, informací značně rozrušen. Avšak byl v pasti: Prezentoval se vždy jako zastánce jaderné energetiky, vystupoval proti [[Strana_zelených|zeleným]] a proti ochráncům životního prostředí, a jediné argumenty, kterými by mohl stav věcí napadnout, byly zrovinka ty argumenty, které celou svoji politickou kariéru razantně odmítal. V roce 2013 byl nový prezident, Miloš Zeman, vyrovnaný a klidný: Od jaderného průmyslového odvětví ho nemohlo nic, vůbec nic překvapit, neboť již v roce 2000 při spouštění Temelína chytil od [[Dana_Drábová|Dany Drábové]] opar čili herpes. (Vrátil jí ho pak v roce 2014.)

V každém případě provoz Úložiště jaderného odpadu Praha-Hrad příznivě ovlivňuje provoz Pražského Hradu nejen po stránce energetických úspor za vytápění areálu, s nimiž se od počátku projektu počítalo. Došlo i k několika prokazatelným vlivům na výkon úřadu prezidentů České republiky. Tyto vlivy jsou však v zájmu utajení existence Úložiště jaderného odpadu Praha-Hrad médii a následně veřejností nesprávně interpretovány. Je vlasteneckou povinností NECYKLOPEDIE uvést některé z nich na pravou míru a tím očistit prezidenty naší země od některých ošklivých podezření.

 

 

Dne 10. dubna 2011 v pořadu 168 hodin odvysílala [[Česká_televize|Česká televize]] záběry, jejichž obecná interpretace se vžila jako odcizení protokolárního pera zdobeného polodrahokamy lapis lazuli prezidentem Václavem Klausem během tiskové konference při státní návštěvě Chile 4. dubna 2011. Jen utajení UROP-H znemožnilo Václavu Klausovi uvést na svoji obranu pravdivé informace a jen proto musel přijmout tuto ponižující verzi.

Ve skutečnosti si prezident na stůl jen odložil svůj osobní dozimetr, jak je jeho zvykem již od roku 2003, kdy se o UROP-H dozvěděl a od kdy dozimetry začal pravidelně fasovat. Během vcelku nudné tiskové konference si jen rutinně zkontroloval, že na rozdíl od Prahy jeho radiační expozice v Chile prakticky nenarůstá (odtud spokojený úsměv nesprávně interpretovaný světovými médii po vypuknutí skandálu), a následně osobní dozimetr ve tvaru tužky zastrčil zpět do kapsy, kde ho obvykle nosí. Protokolárního pera si příliš nevšímal (byť z nudy během tiskové konference skutečně otevřel a zase zavřel nějakou krabičku na stole), proto po vypuknutí skandálu hovořili on i jeho tiskový mluvčí o obyčejné propisce.