Aspergerův syndrom: Porovnání verzí

== Puberta ==

Až od třinácti let mají zájem o komunikaci s vrstevníky a přestanou spolužáky vnímat jako podřadné hlupáky, ale začnou je vnímat jako kamarády. Ze začátku se stále drží svých původních myšlenek a chování z dětství, avšak postupně, když si uvědomí svoji poruchu, se začnou chovat jako ostatní. kdyby do třídy přišel nějaký běžný člověk jako pozorovatel, tak by dítě s Aspergerovým syndromem nerozeznal od ostatních. Se spolužáky se snaží bavit, jak je to jen možné a to i při hodinách. Opouštějí původní snobství a uvědomí si, že na známkách vlastně vůbec nezáleží, a že ti co mají horší známky, vlastně mohou být i lepší kamarádi. Nejraději se baví v jeden okamžik pouze s jedním člověkem, avšak ve skupině více lidí jsou nejistí a neví, co říkat. Pokud si najdou ve třídě [[Pepa|někoho tak spolehlivého a důvěryhodného]], tak se mu i svěří se svými problémy, jak rodinnými, tak těmi, danými poruchou. [[Pepa|Takový spolužák]] jim kamarádovi s AS i řekne, jak to běžně funguje a dítě s AS, se tak dozví, jak to přesně mezi dospívajícími funguje. Takovéto rady jsou mu velice užitečné, avšak také ho mohou rozesmutnět, když se dozví něco, o čemž do té doby nevěděl. Často se někdo takový, komu se může dítě s AS se vším svěřit, [[Pepa|jeho životním vzorem]] a člověk si přeje být jako [[Pepa|on]]. Člověk s AS však má nadále problém oslovovat cizí lidi a minimálně do patnácti let (nevím, jak to bude třeba za tři roky) nevidí uspokojení v opačném pohlaví, tak jako ostatní. Člověk s AS se v tomto věku baví pouze se členy stejného pohlaví, zatímco před opačným pohlavím se velmi stydí. Člověk také opouští původní poctivost, a už nevidí smysl života ve známkách, ale v mezilidských vztazích (kamarádství). Také už dávno nežaluje, tak jako v dětství a naopak často samo podvádí, většinou ne pro sebe, pro spolužáky. Avšak nedokáže oslovovat cizí lidi, a tak mimo třídu kamarády nemá a prázdniny jsou pro něj strašná nuda a celé prázdniny se těší do školy.