Miloslav Rozner: Porovnání verzí

V dětství to měl malý Míla těžké, protože ho program ostatních dětí a dospělých zas až tak nezajímal. Jeho nevlastní teta která se jej ujala a vychovávala ho společně s flaškou rumu a třínohým psem ''Odbydem'' nevytvářela to pravou atmosféru rodinného života. Nejednou se stalo že Míla musel i pracovat místo tety která měla zrovna nalito nebo byla u sestřenky na kafy. Mílova teta byla nevzdělaná, uslintaná stará osoba, jenž byla naživu jen díky Odbydovým práškům proti vzteklině, a rezavějící výstuhou spojující již zničené obratle. I přes tyto vážné symptomy, držela teta nad Mílou ochranou ruku a když se mu děti kvůli jeho práci operátora odpadních vod smály, teta neváhala použít sílu pokud jí to ortéza a dřevěná noha dovolily. Ovšem nebyl by to Míla kdyby ze svých poznámek nevydedukoval nadějnou cestu rockové hvězdy, kterou vždy chtěl být. Peníze ovšem chyběly tak zkoušel prorazit všemi možnými i méně možnými až zcela nereálnými způsoby jako například sestava pouličních bubnů z dvou kontejnerů na směsný odpad (pro bubeníky kopák) a jednoho kontejneru na sklo (činely). Pomocí železné tyče a své cílevědomosti stát se světoznámým hudebníkem, mlátil Míla do kontejnerů takovým způsobem, že lidé začali považovat místo kde stály kontejnery za bránu pekelnou. Jednoho sychravého, tak trochu hnusného a zabláceného dne se Míla pokoušel o výrobu nízkorozpočtové píšťaly z ruličky od toaletního papíru, když ho náhle objevil jeden z přívrženců naprosto neznámeho a nepodstatného hnutí SPD , Pitomio Okamura. Pitomio vycítil v Roznerovi až neuvěřitelnou hloupost a nadutost, kterou potřeboval k znovu získání důvěry občanů české Republiky. Mělo to ale háček. Míla ovšem s Pitomiem určitě možná tak úplně nesouhlasil, protože mu teta vždycky říkala že cizincům se nemá věřit. Učen dobrým mravům, Míla přec nedokázal potlačit pokušení stát se ministrem kultury, a nakonec se přidal k SPD. A tak z kariéry nadějného zpěváka zbyly Mílovi pouze Odbydovy plechovky s psím žrádlem na které hrával, a účes ve stylu ranos-po-kalbos.

První a nejspíše i poslední '''velká''' bitva Miloslava Roznera na nepřátelském poli kde se střetl s velmi připraveným a o dost vyčůranějším soupeřem. Zaskočen záludnými otázkami se Míla pokoušel vyžvatlat alespoň náznaky nějakých zaklínadel, bylo však vidět že když mu teta četla Harryho Pottera tak zrovna neposlouchal. Překvapen situací, si ještě k tomu naneštěstí v průběhu sdělování svého argumentu, vzpomněl na již zesnulého psa Odbyda. To ho velmi zasáhlo, a složilo to nejen jeho, ale i celou debatu na úroveň besídky prvního stupně základní školy. Nebojácný Míla se ze všech těchto nepřijemných komplikací nakonec dokázal vybrousit ale bohužel za cenu toho, že bude terčem výsměchu byť sice o dost hloupějšího publika než je on sám ale přec. Bitva tím pádem skončila zdrcující porážkou nedoceněného experta na kulturu, dobrého člověka, zapáleného fanouška

hudební skupiny Argenmax a skvělého čaroděje, který si během důležitého souboje o vlastní čest vzpomněl pouze na zaklínadlo ''"Eeee"''..., které by mu ovšem nepomohlo ani proti matikářce.