Stalinium: Porovnání verzí

Oficiálně tu [[Hoax|nejsou žádné důkazy]], ale praví se, že v Sovětském Svazu se praví,že dne 14.10 1936 se Stalin při návštěvě svých blízkých řízl o nůž a srazil přitom sklenku s vodkou.

KapkaKápla kapka krve jeho kápla na sklenku ze stolu padající, kteréžtokteréž se jak zázrakem při dopadu na dlažbu podlahy [[lautr nicNIC]] nestalo. NačežÚdiv sevelký všichninastal, začaliproč zajímat pročže se tomu tak stalo, tedy přesněji nestalo.

Opětovným jejím jebnutím o zem se zjistilo, že ta sklenice je nerozbitelnánerozbitná. Byl vznesen dotaz na Akademii, proč tomu tak jest. Vědci si chvilku lámali hlavupodumali, ale pak, aby si udělali voko, prohlásili, že jako ta Stalinova krev změnila sklo ve Stalinium, protože Stalin má železnou [[Vůl|vůli]], železné zdraví, ocelové nervy, ocelový pohled, a vůbec je celý z ocele (сталь). Proto musela tu skleničku zázračně zocelitzocelila i jen jedna jediná kapička krve Velkého Vůdce. Vědci na to šli ovšem blbě, protože si v prvotním nadšení nevšimli, že tou skleničkou byla z Československa importovaná originální '''Inwaldova duritka''' z Rudolfovy hutě, ze sklárny z [[Dubí]]. Ale Stalin už se jejich prvotního názoru nadšeně chytil jak [[hovno]] košile, a nyní bylo životu nebezpečné mu jeho nově nabyté přesvědčení jakkoliv rozmlouvat.

První nápady na využití se začaly objevovat takřka okamžitě po objeveníobjevu, ale [[Stalin]] nechtěl promrhat svůj dar promrdat, a tak ze začátku začal všechny návrhy odmítatodmítal.

Bál se totiž, že kdyby se Stalinium stalo běžným materiálem, občanéztratilo by siodeur ho patřičně nevážilivzácnosti. Nařídil tedy tentopřísné objev co nejvíc utajitutajení. Takže vědci -Vědci, "objevitelé" údajnéhotéto nového prvkukraviny, byli rádi, že se taktím nad tím jejich renoncem snad navždy zavřela voda.

Po napadení [[Sovětský svaz|Sovětského Svazu]] šlo všechno do kelu. Už to vypadalo na totální průser, když tu náhle došlo k téměř zázračnému obratu. A došlo k tomuPrý proto, že se najednou začaly objevovat nové válečné stroje a úžasně účinná munice, a to vše ze Stalinia. Aspoň tak to bylo předkládáno Velkému Vůdci. A Vůdce tak nyní plným právem mohl říci, že to právě On cedí krev za vítězství ve Velké Vlastenecké Válce.

Jenomže průšvihvše bylo jinak. Průšvih byl, že všechna ta zvolna se hromadící Stalinova krev byla na nic[[prd]], protože nic takového, jako Stalinium, reálně neexistovalo. Vědci, co to celé zpískali, dosud veget mající, najednou propadli horečné aktivitě. A protože něco museli udělat, jako první na to šli přes tu nerozbitnou skleničku.

Zde však nastal zásadní malér. Materiál, ze kterého byla ona nešťastná duritka, včetně továrny, kde byl produkován, se nyní nacházel v německém držení, a jak sovětští [[Ruský agent|rozvědčíci]] bryskně zjistili, Rudolfova huť nyní pracovala plně pracovala pro Wehrmacht. Z Inwaldova zázračného materiálu se nyní vyráběly velice zákeřné, minohledačkami nevyhledatelné miny. Přesto se čackým rozvědčíkům, s nasazením vlastních životů, podařilo získat potřebné vzorky zázračného skla.

Velice brzy se však zjistilo, že to úžasné sklo se na pancíře tanků fakt ani malililinko nehodí. Dosavadní plechové pancíře byly mnohem odolnější než i to nejtlustší Inwaldovo kalené sklo, jenže právě tyhle pancíře standardní německý dělostřelecký projektil proděravěl jako plechovku od lanšmítu. Tady se schylovalo k těžkému průseru. Dokonce ani na výrobu průbojných granátů se ten Inwaldův zázračný materiál nehodil; projektily z něj odlité, a v oleji řádně zakalené, zásadně při výstřelu zásadně explodovaly již v hlavni, což dosti snižovalo jejich použitelnost.

V nouzi nejvyšší se vedoucí výzkumu rozpomenul na svého někdejšího známého, který se měl jmenovat '''Richthofen''', či tak nějak podobně, a se kterým před válkou ve velkém sovětsko-německém sbratření společně nejednu sklenku vypili, a který by teď měl snad být nějaké velké zvíře u Luftwaffe. Přes sovětskou rozvědku se ho chtěl zeptat, jestli by mu, ze staré známosti, trochu nepomohl.

Jenomže agent - radista, když si chtěl upřesnit o jakého že Richthofena jde, byl při odesílání zprávy poněkud vyrušen pracovníky Geheime Staatspolizei, a tak z jeho zprávy sovětští radisté zachytili pouze slovo '''WOLFRAM''' a pak cosi, co po delší poradě vyhodnotili jako písmeno '''U'''. Z čehož nikdo z nich moc moudrý nebyl.

Vedoucí výzkumu, vida se však už už viděl před popravčí četou, takže v nouzi nejvyšší prohlásil, že to je přesně ta zpráva, na kterou tak netrpělivě čekal. A roztočil to na plné obrátky...

To "'''U'''" pak, po poradě s ostatními vědci, vyhodnotil jako '''uran'''. A protože se prosléchalo, že po uranu teď, ze záhadných důvodů, jak Němci tak i Spojenci jedou jak slepice po flusu, bylo mu jasné, že ten uran bude trefa do černého. Protože nebyl čas na hrdinství, a něco jako ochuzování uranu bylo ještě hudbou daleké budoucnosti, vzal se přírodní uran tak jak byl. A rychle se ukázalo, že pro pancíř je to sice materiál totálně na [[hovno|nic]], ale pro výrobu průbojných granátů je to prostě špica, munice pro T-34 teď byla schopna prostřelit [[Německo|německé]] tanky bez problémů. Odtud pak mohlo pocházet racionální jádro pověsti o mohutné radioaktivitě stalinia. U letadel se údajné stalinium, zde ve wolframové verzi, používalo pro pancéřování letounu Il-2.

Po skončení [[2. světová válka|2.Světové Války]] se západní spojenci ze sovětské propagandy dozvěděli o obrovskémtomhle objevusovětském Sovětů, aobjevu. kvůliKvůli strachu z toho, že by se z tohohle "Stalinia" mohli mnozí jejich vědci nejen počurat, ale i [[Dýmějový humor|popukat smíchy]], a to s fatálními následky (syndrom totální desintegrace), začaly příslušné agentury produkovat propagační [[film]]y, kde si z celého Stalinia dělali nehoráznou [[prdel]] a brali ho jako důsledek Stalinova [[Chlast|vypitého mozku]]. Západní vědci se navíc počurali smíchy ještě více poté, co Stalin začal s plnou vážností požadovat, aby se Stalinium stalo prvkem zapsaným v Mendělejevově Periodické soustavě prvků. [[Vůl|Vůli]] Velkého Vůdce ovšem bylo neradno vzdorovati. A tak se po dobu Stalinova života o staliniu učilo pouze v sovětských školách (a později prý i v československých). JenomžeOvšem protože jen blbci mohli něco takového brát vážně, přičemž protože blbosti je všude dost a navíc je i věčná, už navěky bude tento imaginárně existující prvek strašit alespoň v některých tabulkách prvků.