25
editací
Prsomyslovci: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
m
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu editace z Vizuálního editoru |
mBez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu editace z Vizuálního editoru |
||
|
Zakladatelem rodu byl Prsomysl Orál, známý též pod přesdívkou (Übermädchen) Přemysl Oráč, který dle legendy [[zemědělství|oral]] půdu ve Studicích, avšak jiná legenda hovoří o orálním sexu. Jeho mladší bratr Anál měl zřejmě jiné choutky. Etymologie jeho jména Prsomysl patrně znamená „''[[myšlen|mysleti]] na [[prs]]o''“, což naznačuje Prsomyslovu zálibu v prsech a zvláště pak v jejich bradavkách (neukojená vzpomínka na časy svého cucáctví). Byl to vlastně [[Příchod Slovanů|slovanský]] [[migrace|imigrant]], jehož předkové pocházeli z neblaze proslulého východního bloku – až z [[Dalekostánsko|nedalekostánských zemí]] východního [[Chorvatsko|Charvátska]], nicméně ani tato země nebyla jeho předkům vlastní, neb pocházeli jako většina ostatních pronárodů slovanského plemene z [[Ukrajina|Ukradiny]], kde svorně kydali hnůj. Původně byl ve Studicích jen [[Barbar Onan|vesnickým onanistou]] dokud si jej nevyhlédla [[Feministky|feministická]] kněžna a čarodějka Libuša, jež doposud švarného jinocha nepoznala a její lůno zůstalo netknuto. S ní pak začal plodit své nástupce (jak se mimo jiné lze dozvědět i z originální čechoamerikánské filmové parodie ''The Pagan Queen Libushe'' – pozn. autora). Jména jeho následovníků jsou dle pověstí Prznimysl, Mňauta, Hnojen, Vůl, Metrostav, Křivomysl, Klátil a Hovnovít. To jsou první čechistánská knížata prsomyslovského rodu, která následovala po Prsomyslovi. Za zmínku stojí též Blivoj, který se častokrát toulal po [[Český les|lesích]] a hlubokých hvozdech čechistánské kotliny. Podobně jako bájný hrdina Herákles i on se proslavil některými slavnými skutky, byď jeho skromné činy ani trochu nedosahovaly velikosti činů řeckých gerojů. Podle pověstí údajně zápasil s divými muži, se skřítky soutěžil v hádankách, zkrotil divokého slona a ošukal lesní děvu Blaženu s velkýma kozama, která byla pro většinu smrtelníků nedostupná. Tím vším zosobňoval ideál pravého slovanského héróa (geroje) a jeho skutky si připomínala slovanská knížata na svých dvorech po dlouhé časy. Na velkolepých hostinách knížecích dvorů se jeho příběhy bavil nejen kníže s velmoži urozenými, ale i s knížecí družinou s čeládkou rozvernou, nejeden z nich se pak jal jej napodobovat, byť dnes již není skřítků, divých mužů ani lesních děv s velkýma kozama, to protože pomřeli hlady nebo byly chladnokrevně ubiti agresivními rolníky a dělníky.
==[[Rod Slamníkovců|Slamníkovci]] a Větrníci==
[[Soubor:Bolehlavske radovanky.JPG|thumb|left|260px|Oblíbené kratochvíle Bolehlavských]]
Prsomyslovci byli prvními českými knížaty a králi vůbec. Chtěli to dotáhnout až na [[Německo|římskoněmecké]] císaře a zmocnit se vlády nad německou První říší, jenže Hamburskové, [[Lucembursko|Luxusbergové]] a [[Karel Schwarzenberg|Schwarzenbergové]] jim to ke vší smůle překazili, nicméně jejich největšími protivníky v zemích čechistánských byly bezpochyby [[Rod Slamníkovců|rody Slamníkovců]] a Větrníků. Mnohé boje s nimi svedli Klátil, Hovnovít, Bořivůz i [[Brandejs Nadlabem - Stará Bolehlav|Bolehlav]]. Všichni leželi [[smrt|mrtvi]] na [[Kopec srandy|hromadě]], ale Větrníkům se nakonec podařilo zajmout prsomyslovského knížete Jaromrda, syna [[Mladá Boleslav|Bolehlava II.]] Blboně a bratra Bolehlava III. Opožděného. Větrníkové odvedli zajatého Jaromrda na Vlasovu horu. Nejprve obětovali [[Vlasy|Vlasovi]] [[Prase domácí|prase]], neb Větrníkové byli stále pohany, a pak nebohého Jaromrda, který byl křesťan, připoutali ke stromu. Před zrakem [[socha|sochy]] boha Vlase zasypali Jaromrda šípy až jeho tělo bylo celé na [[hovno|sračky]], zakrvácené tam jen bezmocně viselo a po zemích se váleli zbytky vnitřností. Střílej střílej, au au, ó bóže. To bylo Větrníky považováno za další oběť bohu Vlasovi. Poté přispěchal Bolehlav III. Opožděný se svou družinou [[Rusko|ruských]] bohatýrů, ale bylo už pozdě, knížete Jaromrda už nešlo oživiti. Došlo ke [[krev|krvavému]] boji při kterém zahynuli všichni Větrníkové. Poté nechal Bolehlav III. jakožto pravý křesťan pokácet ten posvátný strom i s tím dřevěným idolem [[Pohanská božstva Slovanů|falešného boha Vlase]], kterému obětovávali bezbožníci z přilehlých vesnic stále žijící v pohanských pověrách, neznalí pravého Boha, chodili na tu jeho horu mu obětovávat zvířata i lidi. Po tomto velkém vítězství zaútočili Prsomyslovci proti Slamníkovcům a ve slavné bitvě u Chlumce nad Cidlinou je zavraždili. O tomto rodě nemáme mnoho informací, pouze útržkovité narážky které zaznamenal kronikář Kostimast. Poslední Slamníkovec Fítek byl údajně vykastrován, takže byl nucen svůj život dožít v ústraní za zdmi [[Klášter sv. Paroubka|Sázkařského kláštera]], a starý Pepan Slamníkovec už na to byl příliš starý. Dle kronikáře Kostimasta se Pepanovi [[erekce|sotva postavil]], čímž Slamníkovci již nemohli pokračovat v dynastii a nezvrátila to ani adopce [[Rumunsko|rumunských]] dvojčat. Prsomyslovcům nestálo již nic v cestě k ovládnutí čechistánského trůnu, zmocnili se knížecího sídla na Hradčanech, po celé zemi rozkázali šířit víru katolickou a svrhnout modlu [[Perun]]a z Vyšetvrzské skály, div málem nenarazila do projíždějící [[Šalina|šaliny]] se [[Švýcarsko|švýcarskými]] turisty.
==Prsomyslovci u moci na knížecí stolici==
| |||