Válka v Etnii: Porovnání verzí

Voltaire Blanc se pohyboval výhradně přes již Antem dobytá území a nečelil tedy ze začátku většímu odporu. Největším problémem se ukázaly být partyzánské jednotky, které díky hustým pralesům Voltairovy jednotky obtěžovaly granáty a ostřelováním. Srbský dodavatelský řetězec byl pravidelně rušen a těžké podmínky etnijských pralesů také morálce nenapomáhaly. 19. července v Krystalově Modrém údolí se srbské jednotky a partyzáni číhající nad údolím dostali do krvavé chaotické bitvy. Kvůli těžké mlze bylo téměř nemožné se orientovat. Vyspělá technika Srbů jim ovšem nad partyzány dávala velkou převahu a [[bitva v Krystalově Modrém údolí]] skončila vítězstvím srbské armády, i když přes velké ztráty. Po likvidaci velké části partyzánů již dodávání zásob fungovalo lépě a postup na jih se zrychlil.

Nevyhnutelná konfrontace armád Voltaira a Wehrmacht Vikinga přišla na hoře Sv. Vaňka. Voltaire si byl vědom nevýhody jeho unavené armády a tak nechal vybudovat provizorní zákopy, vojska Wehrmacht Vikinga začala být ze srbských zákopů ostřelována a musel proto Wehrmacht Viking nařídit vybudování zákopů na opačné straně hory. [[Bitva na hoře Sv. Vaňka]] byla třetí nejdelší bitvou války v Etnii, trvala od 30. září do 15. listopadu a skončila prakticky nerozhodně po nočním stažením vojsk Wehrmacht Vikinga. Životní podmínky v bahnitých zákopech byli otřesné a vojáci, kteří se bitvy účastnili utrpěli těžké trauma. Wehrmacht Viking ve svém díle „Etnie“ na bitvu vzpomíná jako na jeden z nejhorších vojenských zážitků svého života.