Sai-Ta-Vi: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 884 bajtů ,  14. 8. 2023
Očištěno od vandalského nájezdu
m (Sprasení uživatele 2A02:8309:B004:9E00:A4C0:C324:C80:E684 zvráceno do předchozího stavu autora 2A02:8309:B004:9E00:5823:F764:94A7:F6B9.)
značka: rychlé vrácení zpět
(Očištěno od vandalského nájezdu)
[[Soubor:Sokolov COA.svg|alt=|náhled]]
[[Soubor:Sai-Ta-Vi.jpeg|thumb|Znak dědiny]]
'''Sokolov''' (do roku 1948 ''Falknov nad Ohří'', německy ''Falkenau an der Eger'') je město ve stejnojmenném okrese v Karlovarském kraji, 18 km západně od Karlových Varů na soutoku Ohře a Svatavy uprostřed sokolovské pánve. Žije zde přibližně 22 tisíc obyvatel. Jeho ráz je ovlivněn těžbou hnědého uhlí a s tím souvisejícím průmyslem.
'''Sai-Ta-Vi''' (česky ''Svitavy, vole''; moravsky ''Svetave''; německy ''Zwittau''; vietnamsky ''Sai-Ta-Vi'') je dlooooouhá dědina na kraji [[Moravstán|Moravistánu]], ze které je to stejně daleko jak do [[Brno|Brna]], tak do [[Hradubice|Hradubic]], tak [[Olomouc|Olomouce]]. Má 17 000 obyvatel, z toho asi 10 000 [[Vietnam]]ců, zbytek je chátra odevšad.
 
== Historie dědiny==
První písemná zmínka o Sokolově pochází z 13. dubna 1279. V ní je připomínán šlechtický rod Nothaftů. Poměrně úrodnou půdu kolem řeky Ohře již celá staletí předtím zemědělsky obdělávali Slované, kteří tu založili řadu osad. Německou kolonizací od 13. století vzrostl počet osad a poddaných, rozšířila se plocha obdělávané plochy, rozvinula se těžba rud a podstatně se zvýšily i příjmy panovníka, šlechty a klášterů. Noví kolonisté převládli i ve staroslovanských vsích, po nichž zůstala jako jediné svědectví jejich původu jen jména přizpůsobena jazyku nových osadníků (Bukovany – Buckwa, Březová – Prosau, Citice – Zieditz, Dasnice – Dasnitz atd.). Zda bylo nothaftovské rytířské sídlo opravdu tak významné, se vedly pře. Po archeologickém průzkumu v roce 1994 se ukázalo, že ve 13. století stál na místě dnešního zámku kamenný hrádek. Kolem něj se vytvořilo menší město. Jeho význam vzrostl až v 19. století díky těžbě uhlí.
 
Je to už dávno, co potok (mylně zvaný [[řeka]]) [[Svitava]] [[světlan|svítil]] čistotou. Pak tu bludní křesťané postavěli kostel a založili hřbitov a řeka už nesvítí. Donedávna však hrála všemi [[IG Farben|barvami]], to když místní, dnes již nefungující, textilky barvily látky a odpad vypouštěly do řeky. Tak vznikl dnes oblíbený hudební festival Barvy léta, který se ovšem pro převelikou toleranci předáka dědiny k [[Dechovka|dechovce]] a [[Eva a Vašek|Evě a Vaškovi]] v Sai-Ta-Vech nekoná. <br />
Koncem 30. let 20. století byl ve městě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením majora Františka Helvína. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938 1657 mužů. Při bojovém nasazení padlo 13 mužů tohoto praporu, 25 mužů bylo zraněno a 296 mužů bylo zajato. Město bylo po podepsání Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu (1938–1945).
 
==Současnost dědiny==
=== Pověst o vzniku Sokolova ===
Jméno Sokolov, tenkrát ovšem ve své původní podobě Valkenowe, se poprvé objevuje v jedné listině roku 1279, jak již bylo zmíněno. Bylo to v době křížových výprav. Někde na horní Ohři žil rytíř, a ten se zúčastnil tažení proti Turkům, kteří tenkrát znesnadňovali věřícím přístup k Ježíšovu hrobu ve Svaté zemi. Když se pak po létech vrátil do své vlasti, našel místo své tvrze jen spáleniště a zarostlý hrob své ženy, a tak odešel z míst, která mu připomínala ztrátu nejbližších. Šel po řece a na soutoku Ohře a Svatavy si postavil chýši. Do této oblasti jezdili často hradní páni na lov se cvičenými sokoly. Rytíř, který prošel těžkými boji, byl i dobrým ranhojičem, a tak byl vyhledáván obyvateli okolí. Brzy vznikla kolem poustevníkova srubu osada, kde cvičili lovčí sokoly, a již bylo dáno jméno po sokolech – Sokolov (obraz sokola později přešel do městského znaku, proto se jedná o takzvané mluvící znamení).
 
V Sai-Ta-Vech kromě Saigonu (viz níže) plného nepašovaného nekvalitního zboží, staré fabriky přemalované na Fabriku (cirkus pro cajzli) a kavárny Na hnoji ve stodole v parku Jany a Pelecha nic není, a proto se tu lidi nudí a raději jezdí do výše zmíněných větších dědin. Jedinou vzrušující událostí bylo natáčení velkého kino hitu Byl jednou jeden fízl 3, který v kinech [[Moravstán|Moravistánu]] vidělo celkem pět diváků, z toho čtyři byli zaměstnanci sai-ta-vského kina Ho-Čum-Míň, jediný lístek si koupil vedlejší protagonista filmu fízl Laďa Po-tmě-šil.
== Obyvatelstvo ==
Podle sčítání 1921 zde žilo v 820 domech 10 151 obyvatel, z nichž bylo 5 116 žen. 351 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9 588 k německé a 7 k židovské. Žilo zde 9 575 římských katolíků, 309 evangelíků, 7 příslušníků Církve československé husitské a 208 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 149 domech 11 381 obyvatel. 1 228 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 9 825 k německé. Žilo zde 10 024 římských katolíků, 409 evangelíků, 147 příslušníků Církve československé husitské a 170 židů.
 
==Části dědiny==
 
'''Saigon''' Historické centrum města obsazené Vietnamci s druhým nejdelším (delší je jen v [[Telefonč]]i) podloubím (ďoury pod všema barákama) na [[Moravstán|Moravistánu]] a určitě i na [[Svět|Zeměkouli]]<br />
'''[[42|Zweiundvierzig]] Huben''' Dříve výstavní obec s dvouvěžatým červeným kostelem, nyní panelové sídliště na jihu dědiny.<br />
'''Black Strasse''' Raději nechodit.<br />
'''Lačnov''' Vlaková zastávka v polích.<br />
==Slavní rodáci==
'''Oskar Šindler''' - Zachránil tisícovku Židů a natočili o něm film.<br />
'''Valentýn Ottendorfer''' - Holýma rukama postavil v Sai-Ta-Vech, tehdy ještě ve Zwittau, nemocnici a knihovnu. Natočili mu za to jeho bustu xichtem do návsi.<br />
'''[[Čechomor]]''' - Postarší kluci, co przní lidovky celého světa, ale na tak dobře jako [[Eva a Vašek]].<br />
'''[[Uživatel:Sdfghjk|Sdfghjk]]''' - Jen se tu narodil, bydlí [https://mapy.cz/zakladni?x=14.9940509&y=49.3816998&z=11 někde zde]
 
 
 
[[Kategorie:Morava]]
[[Kategorie:Sudety]]
5 960

editací

Navigační menu