Krleš: Porovnání verzí

'''''Krleš''''' je slovo starého původu, kterého je mezi [[Vidlák|prostým lidem]] užíváno jako signálu k zahájení zteče nebo jiného výkonu, jako úlevného zvolání při odvrácení pohromy nebo při jejím úspěšném vyvolání, jako výrazu radosti při šťastném shledání s přítelem nebo větší [[Bambilion|částkou peněz]], i jako krátké, tzv. střelné modlitby před výstřelem nebo vržením ručního granátu.

Starší literatura (srv. ''Dobrovský, J.: Geschichte der Böhmischen Ausdrucks Krlesch u. a''.; ''[[František Palacký|Palacký, F.]]: Šprechtové předkův aneb soustavní výkladové k původu výrazův sprostonárodních i jiných'') se nekriticky držela výkladu, podle kterého je Krleš''krleš'' zkrácenou zkomoleninou [[Řecko|řeckých]] slov ''Kyrie eleison'' (což znymená Kyrie, moderně Kyril, syn Eleiův). Tento výklad ovšem odporuje základním gramatickým principům [[Čínština|češtiny]], protože správně utvořená zkrácená zkomolenina ''Kyriekyrie eleison'' zní ''Kyšon''.

Přední moravský bohemista a slavjanofil Mgr. et Mgr. Milivoj J. Povříslo podal jako první [[Kartářka Berta|vědecký výklad]] k původu slova krleš. Nachází ho ve Zbyhněvově písni.

Tak zvaná Zbyhněvova píseň je raně [[Slovensko|slovanská]] epická skladba o stočtyřiašedásti zpěvech a dvaceti devíti mezizpěvech, pocházející pravděpodobně z devátého, méně pravděodobně z osmého, ale možná už ze třetího století, která se nedochovala celá, ale pouze v několika rukopisných [[Zlo|zlomcích]].

Základní dějová linie eposu je ve všech fragmentech obdobná: Zbyhněv, po němž nese celá skladba jméno, doprovází hlavního hrdinu, Ctislava, na jeho cestě do [[Bratislava|Nitry]], jako pletač copů. Ctislav je líčen jako ušlechtilý válečník s rozvinutým [[Bolševikum|sociálním cítěním]]. Při překonávání úkladů a nebezpečenství na dlouhé cestě se mezi ním a Zbyhněvem pozvolna rozvíjí [[Teplice|něžné pouto]]. Anonymní autor, který patrně čerpal ze starší mytologie [[Maďarsko|stepních národů]], připodobňuje [[Gay|mužné city]] k [[Brno-Blekfíld|drsnému svérázu]] krajiny severního [[Brno|brněnska]]. Při tom dává lidové ctnosti (lov, sběr, koitus v přírodě) za vzor tehdejší [[Dekadence|dekadentní buržoazii]] opevněných hradišť. Vznikající [[láska]] je však krutě přervána v pasáži, která se odehrává v divokých a neschůdných průsmycích poblíž [[Vyškov|Vyškova]]. Zde je Ctislav smrtelně zohaven, ovšem jak přesně, o tom zlomky bohužel mlčí.

Znění dochované v tzv. [[Nudle|Nuselském]] kodexu, v němž anonymní kronikář [[Mravenec Domácí|mravoučně]] obohacuje líčení významných událostí závěrečných let Křesomyslovy vlády citacemi ze starších slovanských epik, ukazuje Zbyhněva oplakávajícího na palisádě [[Gottwaldov|Zlína]] Ctislavovu smrt:

Tak řečená Číčovická bible (ve skutečnosti neobsahuje biblické texty, vznikla patrně v 11. století jako žertovný dárkový předmět) obsahuje stejnou pasáž, ale konkrétní zápis (například záměnou textace ''utich – u nich'' nebo ''úcty – ústy'') vede spíše k interpretaci, že je Zbyhněv zajatcem zlínského velmože [[Erekce|Stojana]] a je přinucen před radou starších uspokojivě vysvětlit, proč má nohy ovinuté Ctimírovými [[Sovětský svaz|onucemi]].

''jim ostatky nandáš, neprojdou ústy!''

Rukopis Novobydžovský, který obsahuje čtrnáct [[Plíce|písní]] různého původu, které tematicky spojuje boj proti [[Německo|Sasům]], vnáší do interpretace Zbyhněvovy písně spíše více nejasností. V této verzi je Ctislav naživu, a Zbyhněv ve svěžích čtyřverších, které nezapřou vliv arabské poezie, nabádá sedm koupajících se panen k opatrnosti a vyzývá je, aby přijaly v temném hvozdu Ctislavovu ochranu:

''Uleh mas a '''krleš''' ospad lýtuch styj,''

''jimuž ostat kynie; dáš neduoj duoustyj.''

[[Folk Metal|Folkloristka]] Jelena Povříslová-Lichá ve své dizertační práci ''Lži a zločiny Milivoje Povřísla ve světle komparativní metody'' podrobuje tyto závěry určité [[Vražda|kritice]]. Podle jejího výkladu je třeba spoléhat spíše na znalosti [[Potřební (lidé)|způsobu života v raném středověku]] a dále uvádí přehlednou tabulku dalších oblastí, ve kterých Mgr. Povříslovi chybějí znalosti.

Už v raném středověku totiž existoval dálkový obchod a s ním i styky mezi ovbyvateli vzdálených sídlišť, kteří samozřejmě se zájmem porovnávali rozdíly ve slovanských nářečích i mezi jednotlivými útvary folklorní literatury. Písemné prameny jasně dokládají velikou rozdílnost v ústní tradici Zbyhněvovy písně, které se vlastně shodují pouze ve fonémoplexech ''krleš – kradeš – krales''. Tuto shodu tehdejší mluvčí nepochybně zachytili radostným opakováním „Krleš! Krleš!“, čímž slovo přešlo do obecného užívání.