Krleš

Kresba Mikuleše Aláše, která zachycuje slovanského velmože Milhošta s družinou, jak provolávají k nebesům "Krleš!"

Krleš je slovo starého původu, kterého je mezi prostým lidem užíváno jako signálu k zahájení zteče nebo jiného výkonu, jako např. úlevného zvolání při odvrácení pohromy nebo při jejím úspěšném vyvolání, jako výrazu radosti při šťastném shledání s přítelem nebo větší částkou peněz, i jako krátké, tzv. střelné modlitby před výstřelem nebo vržením ručního granátu.

Lidová etymologie

Starší literatura (srv. Dobrovský, J.: Geschichte der Böhmischen Ausdrucks Krlesch u. a.; Palacký, F.: Šprechtové předkův aneb soustavní výkladové k původu výrazův sprostonárodních i jiných) se nekriticky držela výkladu, podle kterého je krleš zkrácenou zkomoleninou řeckých slov Kyrie eleison (což znamená Kyrie, moderně Kyril, syn Eleiův). Tento výklad ovšem odporuje základním gramatickým principům češtiny, protože správně utvořená zkrácená zkomolenina kyrie eleison zní Kyšon.

Vědecká teorie původu

Přední moravský bohemista a slavjanofil Mgr. et Mgr. Milivoj J. Povříslo podal jako první vědecký výklad k původu slova krleš. Nachází ho ve Zbyhněvově písni.

Takzvaná Zbyhněvova píseň je raně slovanská epická skladba o stočtyřiašedesáti zpěvech a dvaceti devíti mezizpěvech, pocházející pravděpodobně z devátého, méně pravděpodobně z osmého, ale možná už ze třetího století, která se nedochovala celá, ale pouze v několika rukopisných zlomcích.

Základní dějová linie eposu je ve všech fragmentech obdobná: Zbyhněv, po němž nese celá skladba jméno, doprovází hlavního hrdinu, Ctislava, na jeho cestě do Nitry, jako pletač copů. Ctislav je líčen jako ušlechtilý válečník s rozvinutým sociálním cítěním. Při překonávání úkladů a nebezpečenství na dlouhé cestě se mezi ním a Zbyhněvem pozvolna rozvíjí něžné pouto. Anonymní autor, který patrně čerpal ze starší mytologie stepních národů, připodobňuje mužné city k drsnému svérázu krajiny severního brněnska. Přitom dává lidové ctnosti (lov, sběr, koitus v přírodě) za vzor tehdejší dekadentní buržoazii opevněných hradišť. Vznikající láska je však krutě přervána v pasáži, která se odehrává v divokých a neschůdných průsmycích poblíž Vyškova. Zde je Ctislav smrtelně zohaven, ovšem jak přesně, o tom zlomky bohužel mlčí.

Právě na tuto pasáž navazuje zpěv sedmdesátý šestý, kde je poprvé zachycen výraz "krleš". Tento zpěv se zachoval dokonce ve třech různých opisech, mezi nimiž jsou ovšem určité významové nuance, které jsou pro chápání významu slova krleš neopomenutelné.

Nuselský kodex

Znění dochované v tzv. Nuselském kodexu (lat. kodex nuseliensis), v němž anonymní kronikář mravoučně obohacuje líčení významných událostí závěrečných let Křesomyslovy vlády citacemi ze starších slovanských epik, ukazuje Zbyhněva oplakávajícího na palisádě Zlína Ctislavovu smrt:

„Utich masakr, leží tu padlých tucty,
jich ostatky nikdáž nedojdou úcty.“

- kodex nuselsis: Ctislavova smrt

V této textaci vystupuje zjevně krlež jako stopa starší tradice ústního podání.

Číčovická bible

Takřečená Číčovická bible (ve skutečnosti neobsahuje biblické texty, vznikla patrně v 11. století jako žertovný dárkový předmět) obsahuje stejnou pasáž, ale konkrétní zápis (například záměnou textace utich – u nich nebo úcty – ústy) vede spíše k interpretaci, že je Zbyhněv zajatcem zlínského velmože Stojana a je přinucen před radou starších uspokojivě vysvětlit, proč má nohy ovinuté Ctimírovými onucemi.

„U nich masa kradeš! Upadlý tlustý,
jim ostatky nandáš, neprojdou ústy!“

- Čičovická bible

V tomto fragmentu zřetelně vidíme kolísání tvarů krást-kradu-kradeš, krlít-krlu-krleš.

Rukopis Novobydžovský

Rukopis Novobydžovský (lat. manuscript Novobydzensis), který obsahuje čtrnáct písní různého původu, které tematicky spojuje boj proti Sasům, vnáší do interpretace Zbyhněvovy písně spíše více nejasností. V této verzi je Ctislav naživu, a Zbyhněv ve svěžích čtyřverších, které nezapřou vliv arabské poezie, nabádá sedm koupajících se panen k opatrnosti a vyzývá je, aby přijaly v temném hvozdu Ctislavovu ochranu:

„Ulrich má sakra lest u spadlých uschlých
jilmů. Statky odevzdáš, nepojmou ostych.“

- manuscript novobydzensis

Tato textace krystalicky zachycuje starší etymologickou etapu: sakra lest → krales → kraleš / krleš, ale i prales / prles.

Syntéza

Komparací těchto fragmentů je možno sestavit fonematicko- onomatopoeticky- transgresivní model, který prostřednictvím multiparametristické sylabotektonemické analyktenemiézy při zohlednění intra- i extra-kulturativních lobotrechtonektenemických hypokynektioneperikatlionestimektinémů vede k až překvapivě jednoznačnanému znění původního staroslovanského textu, který byl předlohou všech tří odlišných verzí:

„Uleh mas a krleš ospad lýtuch styj,
jimuž ostat kynie; dáš neduoj duoustyj.“

- rekonstrukce původního textu

V této rekonstrukci již slovo krleš vystupuje zřetelně ve své původní podobě. Na současném stupni vědeckého poznání však není možno spolehlivě vyložit význam textu, ani samotného slova krleš v něm a musí se to stát předmětem dalšího vědeckého bádání.

Kontroverze

Folkloristka Jelena Povříslová-Lichá ve své dizertační práci Lži a zločiny Milivoje Povřísla ve světle komparativní metody podrobuje tyto závěry určité kritice. Podle jejího výkladu je třeba spoléhat spíše na znalosti způsobu života v raném středověku a dále uvádí přehlednou tabulku dalších oblastí, ve kterých Mgr. Povříslovi chybějí znalosti.

Už v raném středověku totiž existoval dálkový obchod a s ním i styky mezi obyvateli vzdálených sídlišť, kteří samozřejmě se zájmem porovnávali rozdíly ve slovanských nářečích i mezi jednotlivými útvary folklorní literatury. Písemné prameny jasně dokládají velikou rozdílnost v ústní tradici Zbyhněvovy písně, které se vlastně shodují pouze ve fonémoplexech krleš – kradeš – krales. Tuto shodu tehdejší mluvčí nepochybně zachytili radostným opakováním „Krleš! Krleš!“, čímž slovo přešlo do obecného užívání.

Osobní edit M. J. Povřísla: Paní Jelena Lichá je píča nevyvětraná a ať si vleze třeba do toho proděkanova zechcanýho kumbálu i s mým Atlasem raně slovanských sídlišť, o kterým mi do očí lže, že ho nemá, a tam zdechne, děvka. A pravdu mám já; a metodická komise, hlavně pan takzvaný docent Hradílek debílek, mně může políbit prdel.