Brno-Blekfíld

	Tento článek obsahuje příliš mnoho informací.
	Pokud se je budete snažit všechny vstřebat, může se stát, že vám exploduje hlava.

Brno-Blekfíld
‬Буквовина

(Vlajka čtvrtě) (Královský znak)
Motto: "Petrolej petrolejbusům!"
Průměrný oficiální jazyk	Hantec
Průměrná vláda	Jde stale vpřed, zpatky ni krok!
Průměrný politický systém	Exilová monarchie
Průměrný panovník	Ager Niger
Průměrný hrdina	Dr. Šrum
Průměrná inteligence	IQ - 2000000⅓
Průměrně nejznámější vynález	Π
Průměrná měna	Blekfíldská bukvice, Moravský groš
Průměrná nadmořská výška	3871,85‎⅜‏ m
Průměrný počet obyvatel	6 127,16 a půl
Průměrný HDP	781 127 504 379 657,12‎⅔ USD (per capita p. a.)
Průměrné dopravní spojení	Zajištěno furt
Průměrná doba vyčerpání zásob petroleje	5 let
Průměrné náboženství	Úředně zakázáno

Geografie

Jedna z bojových šalin, která zůstala v Blekfíldu po útoku na Prahu.

Vemblódí taxi je jedním z nejpopulárnějších prostředků městské hromadné dopravy.

Blekfíld (‬Буквовина, ‬ﻄﺹﺝﺽﻜ,‭ ‬Black's Field,‭ ‬Černého pole) je náhorní plošina severovýchodně od Brna-Centralnoje. Od zbytku Brna jej oddělují strmé skalní stěny, na které je nejlepší pohled z rezervace Augec. Vzhledem k velké nadmořské výšce není Blekfíld tolik zamořen emisemi z továren v Žiguljovsku a z provozu na Hedvábné stezce, což zajišťuje vynikající životní podmínky pro papriky, rajčata a bukvice, které jsou světoznámým vývozním artiklem. Občasnou nevýhodou jsou jen občasné letní vánice (přinášející obvykle tři až šedesát metrů sněhu) a řídký vzduch, nepříliš nesvědčící místním vzducholodím. Dopravu přes skalní stěny zajišťují také petrolejbusy. Ty jsou napájeny petrolejem z místních nalezišť, a proto jejich provoz není z nedostatku tohoto paliva omezen, jak je tomu všude jinde v Brně. Blekfíld má vlastní rychlíkové nádraží (sousední venkovská část Lesná vznáší nároky na toto nádraží, které jsou však zcela neopodstatněné), zajišťující expresní spojení s mezinárodním letištěm v Medlecu, Kénikem, Hlavním nádražím a Prahou. Dalšími druhy dopravy jsou již zmíněné vzducholodě, startující z kosmodromu na severu Blekfíldu, také trojkolky, velbloudí taxi, brněnské metro, které má stanici přímo pod Villou Tugendhat a konečně i šalina, protažená sem během posledního útoku na Prahu. Blekfílďané mimo svou čtvrť nikdy nechodí pěšky. Jednorázové jízdenky a šalinkarty na všechny druhy dopravy lze zakoupit v restauraci U Pavouka, která se nachází takřka přímo pod jižním útesem.

Historie

Prasopes Blek obětoval život za jméno celé čtvrti. Vpravo jeho imám.

Původně se tato brněnská část jmenovala Švarcvalt, v překladu rovný jak šavle. Tohoto názvu pozbyla v důsledku tragické události. Dávnému kénikskému imámovi, jehož jméno se do dnešních dní nedochovalo, se do hlubokých černých lesů na východě od Štatlu zatoulal Prasopes, jehož jméno se do dnešních dní dochovalo. Tamější bukové lesy byly tak husté (stromy rostly jen 2,87‭⅔ – 5,75‭⅞ cm od sebe), že proto, aby mohl být prohledán, musel být pokácen. Prasopsa se nakonec nalézt nepodařilo, pravděpodobně ho ulovil nějaký psožravý ušuár. Klučením však vznikla planina, která byla podle očekávání skutečně rovná jak šavle. Následným průzkumem se zjistilo, že má velmi dobré podmínky pro pěstování paprik, rajčat a především bukvic, tudíž se na tomto místě postupně začali usazovat zemědělci. Od těch dob se na památku imámova prasopsa jmenuje Blekovo pole, Blekfíld.

V roce 871 byl Blekfíld za zásluhy vojevůdce a místního patricia Agera Nigera v bojích s Franky povýšen na království. Vliv brněnských magistrátních úředníků na tuto plnoprávnou městskou část tím byl omezen jen nepatrně. (Radní přišli o kontrolu nad informačními technologiemi, náboženskými otázkami, zdaňováním berní, nerostným bohatstvím, rostným hatstvím, školstvím a provozovnáním dopravy. Nepřišli však o právo prodávat a kontrolovat jízdní doklady. Přes tato negativní rozhodnutí byl vývoj ve všech vyjmenovaných oblastech – kromě jízdních dokladů – rychlejší, než na téměř celém světě.)

Demografie

Tučňáci dovádějící ve sněhu po vánici na nádvoří "jejich" domova – Ville Tugendhat.

Původními obyvateli Blekfíldu byli ušuáři psožraví, Ross Hedvíček a baba Jaga. Ti všichni byli ale po vykácení lesa vytlačeni na sever (hlavně na Lesnou) nově příchozími zemědělci, Bukvama (nom. sg. Bukva), pojmenovanými podle plodiny, kterou nečastěji pěstují. Počet bukev neustále mírně rostl, ale někdy během 7. stol p. n. l. území Blekfíldu zasáhla epidemie venerických chorob, později zvaná jako I. demografický přechod, v jejímž důsledku se počet obyvatel zšestisettisícjedenáctisetdvacetiosmicelýmišestnáctiapůlnásobil. To způsobilo velké přelidnění a časté přepadávání bukev přes útesy. Prostě bukva na bukvě. Proto se velká část obyvatel (především bukvejů – svobodných nepatricijů) rozhodla opustit starou domovinu a po dlouhé a strastiplné cestě se dostali do oblasti medem a strdím oplývající, ale přece jen teplejší než Čechy a založili stát Bukovina, dnes známý spíše pod označením Absurdistán. Mnoho běženců se ovšem od cestou hlavního exulantského proudu oddělilo a rozptýlili se takřka po celém světě. Exulantskou údernou sílu tito odpadlíci neustále oslabovali. Nejmenovaný představitel exulantské inteligence na jejich adresu prý přes agenturu JPP v rozčilení sdělil: „Zatra... Huš! Tem bugleňům by měl už taky nekdo spravit fasádu...“ (Bug – svobodný občan s pokleslou morálkou, doslova nevděčný idiot; mor.)

Zástupy nových obyvatel, kteří vystoupali po strmé ulici Schodové a prošli pod Jhem jsou vítání nadšenými obyvatelkami Blekfíldu.

Blekfíld zasáhl taktéž II. demografický přechod, a to v roce 875, kdy místní patricijové pod vedením svého krále Agera Nigera odcestovali do Číny odhalit tajemství všemženu. V důsledku nehody na zpáteční cestě se ale prozatím do vlasti nemůžou vrátit (mezi povodím řeky Syrdarja a Džunglí pod Stránskou skalou totiž doposud nebyla dokončena stavba šalinové trati). V Blekfíldu, zbaveném nejdůležitějšího článku reprodukčního řetězce, zavládl chaos a panika. Počet obvyvatel se totiž dramaticky propadl (přesněji zšestisettisícjedenáctisetdvacetiosmicelýmišestnáctiapůlpodělil) a hrozilo, že počet ročně vypěstovaných bukvic klesne hluboko pod předimámovskou úroveň. Blekfíld by tak ztratil náročné východní trhy. Situace byla nakonec vyřešena imigračními doložkami, díky kterým se sem přistěhovalo velké množství cizinců (především německé, absurdistánské, židovské, křesťanské a částečně i české národnosti). Všichni museli projít pod jhem a se slibem, že už nikdy nepřekročí hranice Blekfíldu (o přeletu, přejezdu či teleportaci se v přísaze nic neříká), vystoupat pěšky ulicí Schodovou na planinu. Tak bylo možné znovu pozvednout hospodářství. Blekfíld se tím stal i kosmopolitním místem celosvětového významu.

Úvaziště vzducholodí v blekfíldském kosmodromu.

(Pozn.: Zlí jazykové z PIS tvrdí, že Ager Niger se svou družinou vůbec nechtěl cestovat do Číny a všemžen mu byl u zadnice, ale do restaurace U pavouka na jedno. Bohužel při nastupování do vzducholodě se strhla jedna z pověstných Blekfíldských vánic, zřejmě způsobená zpěvem Honzíka Nedvěda ve výše zmíněném restauračním zařízení, urvala jejich kotvící lana ke vzducholodi a odnesla je všechny – kromě správce královské pohladnice Bukvy Bukvoviče, který měl v tu chvíli po kapsách asi 657,47‭⅓‭⅛ kg bukvic a šel k zemi jak podťatý buk – daleko na východ, až do povodí řeky Syrdarja, kde všichni popadali do dozrálého – tedy řádně tvrdého – zelí hlavami napřed. Tyto závistiplné dezinformace nejsou samozřejmě pravdivé a mají pošlapat největší úspěchy, kterých Blekfílďané v posledních tisíciletích dosáhli.)

Největší úspěchy Blekfíldského lidu (Politikie)

Villa Tugendhat, tyčící se na okraji západního útesu, je dedičným sídlem Blekfíldských panovníků. Osamělá bílá žerď zatím marně čeká na Agerovu osobní standartu.

Jak již bylo zmíněno v kapitole Historie, Blekfíld je od roku 871 královstvím, přičemž je zároveň i městskou částí. V důsledku odcestování státního aparátu na obchodní cestu do Číny zůstal ve městě pouze správce královské pohladnice Bukva Bukvovič, jediný,00% úředník pověřený správou celého království do návratu Agera Nigera ze zahraničí. Bohužel Bukva Bukvovič v roce 1006 hrdinně padl při obraně Blekfíldu proti zlovolným Tatarům, kteří se pokusili dobýt celý Moravstán, ale porážka od malé části dorazivšího předvoje posil z Indie, vyslaných Agerem (zbytek doráží postupně a hlavní vlna do dnešních dní zřejmě ještě nedorazila), definitivně učila jejich tažení západní Asií. Od té doby si Blekfílďané vládnou svépomocí, i přes značné vnitřní vměšování imperialistické republiky Česko. Během této plodné doby bylo schváleno množství převratných novinek jak technického tak i politického rázu, které pomohly pracujícímu lidu v jeho neutuchajícím úsilí o světlé zítřky a překonání norem sklizně bukvic v rámci MMCCCDXII. pětiletky o zhruba 6132,57‭⅛ procent. Přesto všichni věří, že nad Villou Tugendhat v ten nejsvětlejší zítřek opět zavlaje Agerova osobní standarta a teprve tehdy budou všichni opravdu šťastní.

Vstupní rozhraní služby JPP-IK, přes které se z Blekfíldu posílají zásilky do celého světa.

Na území Blekfíldu se už roztahuje pouze jeden státní úřad imperialistické republiky Česko a ani jeden magistrátu města Brna, který Blekfíld srabácky spojil se sousedním barbarským dvouhorojednoúdolím (tzv. poprsím, se kterým má Blekfíld naneštěstí propojení přes dva mosty a jednu lávku – na každou horu jeden most a lávka do údolí), a úřady umístil na dosud nejvýstavnější městskou třídu Bratislavská, protože mu bylo zatěžko dostát spravedlnosti a definitivně přiřknout mezinárodní rychlíkové železniční nádraží Blekfíldu. Tím jediným roztahujícím se státním úřadem, který ještě udržuje jakéž takéž zdání o nadvládě republiky Česko Blekfíldu, je Poštovní stanice, s. p. Díky přispění nejlepších Moravstánských vědců ovšem ani zde nevládne zkostnatělost a vykořisťování, tak běžné v ostatních částech Moravstánu. Již v letech 1017-1125 tu byl zaveden tzv. jednosměrný potrubní poštovně – informační kanál (JPP-IK), kterým jsou z obydlí všech Blekfílďanů přes budovu pošty jednou až několikrát denně dávkově posílány dopisy a pohlednice do celého světa. Pohon je zajišťován archimédovou metodou. Speciálně pro tento projekt byl vypracován nejmodernější systém urgence informace, urychlující přenos důležitých zásilek. Data, jež nesnesou odkladu, jsou umísťovány do řídké suspenze žluté až černé barvy a ta, poháněna vodu, rychleji proudí potrubím, čímž jsou informace doručovány mnohem flexibilněji. Pro standardní zásilky se využívá válcových či elipsovitých nádob obvykle hnědočerné barvy (provozovatelem je Vozovna Betonovo a hnědá je barva bojových šalin, zůstavších viset v Blekových polích po útoku na Prahu). Přes všechno úsilí pokrokové moravstánské inteligence se ovšem stále nedaří odstranit dva zásadní nedostatky:

• Archimédův směrový paradox – informace lze přenášet pouze jedním směrem (typicky z útesu dolů).přinesl bagr a začal kopat
• Archimédův objemový paradox – v případě příliš velkého objemu přenášených dat často dochází k vytvoření tzv. zácpy, která má v extrémních případech za následek porušení Archimédova směrového paradoxu a projevuje se přetečením.

Oba problémy by mělo definitivně řešit použití emulze vody a všemženu.

Proxy střední kategorie připravená k instalaci na nově vybudovaný nod.

Pro vnitřní komunikaci se poté využívá vynález, připisovaný bájnému Zarathuštrovi (který prý Blekfíld několikrát tajně navštívil), pojmenovaný zjednodušeně Internet. V principu se jedná o nadsíť (net; angl.), tvořenou sítěmi cikcak (čistá moravština) nataženými mezi domy (odtud latinská předpona inter, Zarathuštra si prý nesmírně liboval v jazycích, které nikdo jiný neovládá, za tímto účelem jich údajně několik, včetně jazyka Česka, vymyslel), přes kterou se posílají data zabalená v novinách či toaletním papíru (packets; angl.). Balíčky musí být dostatečně velké, aby nepropadly oky sítí a bezpečně doklouzaly k cíli. Sítě jsou v jednom či více rozích zauzlovány (tzv. nodus, zkráceně nod; lat.) na další síť. Na uzlech sedí vycvičené žáby proximářky (zvané familiérně proxy) , které zadníma nohama došlé balíčky přehazují na nejvhodnější do nodu navázanou (proximální; lat.) síť. V nejvíce zatížených uzlech jsou využíváni klokani, schopní pakety přehazovat mezi sítěmi až na několik desítek,00% km – routeři. Jedná se o unikátní dílo světového významu, jehož dlouho udržované tajemství padlo v 60. letech 17. století do rukou imperialistům, svobodným zednářům a vůbec nekalým živlům. Odkoukán cizími mocnostmi se Internet záhy rozšířil po celém světě.

Religionisie

573,86‭⅝. socha Agera Nigera v nadživotní velikosti symbolizuje morální převahu Blekfílďanů nad vykořisťovatelskou republikou Česko.

Podobně jako v politikii i v religionisii je raženo Zarathuštrovo heslo kde nic není, ani kuře nedoluje; kde tvrdá zem, tam si pařát ušmirgluje. Proto není v Blekfíldu ani jedna synagoga, kostel, Jeho dům a dokonce ani mešita. Místo nich zde vyrostlo množství světoznámých restaurací, ve kterých se vaří výtečná jídla a čepují ta nejlepší piva. V roce 1555, po konečné porážce křížatéch, se sice na vrchol C Pýthágóróvých sadů fanatičtí buržousti pokusili nainstalovat zlatý půlměsíc, ale za půl dne ho přesně půlka,00% zmizela a z druhé,00% byl sestaven výhružný kosočtverec, velmi dobře viditelný z Lesné, Hedvábné stezky a Špilasu. Proto byl raději stržen a na jeho místo byla vztyčena 573,86‭⅝. socha Agera Nigera v nadživotní velikosti.

Zgómni taky

• Agera Nigera
• Pičurinova univerzita
• Štatl
• Čas
• Numera
• Filosofii
• Hedvábnó štreku
• Hnojárnu
• Pohladnici
• Turingův stroj