Sedm divů světa
|
Tento článek nemá nic společného s článkem 8 paradoxů socializmu. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
| Div světa | Erektován | Stavitelé |
|---|---|---|
| Egyptské pyramidy | 12 000 let př.n.l. | Atlanťané |
| Visuté zahrady Se Miramidiny | 666 př. n. l. | Babylóňané |
| Feidiův Zeus v Olympii | cca.435 př. n. l. | Řekové |
| Artemidin chrám v Efesu | 550 př. n. l. | Řekové |
| Mauzoleum v Halikarnassu | 351 př. n. l. | Helénové (skoro Řekové) |
| Rhódský kolos | 292-280 př. n. l.±200 let | Rhóďané (taky Řekové) |
| Maják na ostrově Faru | 3. století př. n. l. (ve středu) | Egypští Řekové |
Sedm divů starověkého světa[1] je jakýsi první turistický průvodce na světě. První dochovaný exemplář seznamu sedmi divů světa byl nalezen vyryt na třech mramorových deskách spojených dvěmi bronzovými kroužky. Tento jedinečný nález pochází z okraje bitevního pole u řeckého města Maraton. I přes mnoho zajímavých teorií nebylo dosud zjištěno, kde se tam artefakt vzal.
Egyptské pyramidy[editovat | editovat zdroj]
Kdysi dávno před potopou světa si Atlanťané všimli, že se jim potápí kontinent, tak nemeškali, vydali se do Egypta a tam postavili tři veliké pyramidy. Dodnes lidi udivuje, proč vynaložili tolik práce jen proto, aby si budoucí civilizace měly kde brousit žiletky.
Více informací naleznete v článku Pyramida.
Semiradiny zahrady[editovat | editovat zdroj]
Babylonská královna Se Miramis si jednoho dne usmyslela, že chce mít za domem krásné zahrady, kde by mohla pěstovat nejrůznější bylinky, rostlinky a houbičky. Drobným problémem ale bylo, že za domem měla poušť. Ve školách se sice učí, že Babylon ležel v úrodné oblasti Meziřící (mezi řekami Eufrat a Tigris), ale vězte, že na naše poměry je to jedna velká suchá poušť. Geniální architekty napadlo, že by se dala postavit zeď na půdorysu čtverce a poušť by se nechala venku. To se podařilo, ale uvnitř byl takový stín, že tam téměř nic nerostlo. Tedy, předpokládalo se to. Při stavbě zdi se totiž zapomnělo na dveře a ohrazená zahrada tak byla bez jakéhokoli vstupu. Noví architekti (ti původní byli tak nějak potrestáni) proto nasypali za zeď tolik hlíny, kolik to šlo, prostor mezi zdmi se zasypal a zahrada se udělala až nahoře. Pohodlný přístup k zahradě byl ale umožněn až o stošestnáct let později po vynálezu schodiště. Jak to přesně vše vypadalo už dnes nevíme, víme ale naprosto přesně že to bylo vysoké 78 m.
Feidiúv Zeus[editovat | editovat zdroj]
Po několika prvních ročnících olympijských her se nesportovně založení občané Olympie rozhodli, že by jejich město mělo lákat návštěvníky také něčím jiným než hloupým honěním se po stadionu a házením buhvíčím. Usnesli se tedy, že nechají postavit nějakou hodně velkou a drahou sochu. V anketě zvítězil vládce bohů Zeus. Byla uspořádána všelidová sbírka a objednán sochař až z Athén. Jak už to ale obvykle bývá, záhy došly finance. Je ironií osudu, že nakonec byla socha doplacena výrobci sportovních nástrojů, kteří si ovšem vymohli, že kolos (vysochaný ze zlata a slonoviny) bude umístěn poblíž olympijského stadionu. Věci došly tak daleko, že aktivní sportovci umístili pod sochu cedulku s nápisem Náš bůh, čímž ze sochy udělali patrona olympijských her a zcela tak zmařili úsilí nebohých sportonenávistců.[2]
Artemidin chrám[editovat | editovat zdroj]
Starověké Řecko se rozkládalo nejen na současném řeckém území, ale také na pobřeží dnešního Turecka, v takzvané Malé Asii. Jenže tamní města byla malá, ničím důležitá a prakticky neznámá. Vlastenci z Efesu se ale rozhodli roku 598 před narozením Krista vše změnit. Usmysleli si, že postaví největší chrám na světě. Rozhodli se ho zasvětit bohyni Artemis, která původně byla bohyní lovu, Měsíce, krajkových polštářů a rekordů. Jelikož ale mezi sebou nenašli žádného architekta, vypravili se tajně do Athén, ukradli tam jeden z menších chrámů na Akropoli, rozebrali ho a každý kámen poté vyrobili desetkrát větší. Chrám byl dokončen roku 550 před naším letopočtem[3] a následkem mizerné konstrukce spadl o tři roky později (tj. roku 547... jak vidíte, dříve se čas počítal úplně jinak).
Mauzoleum v Halikarnaassu[editovat | editovat zdroj]
Žil byl jednou jeden král, který se jmenoval Mausól. Ač Peršan, cítil se být Řekem. Vládl dobře a spravedlivě, a když nadešel jeho čas, a on měl se odebrat do věčných lovišť, usmyslel si, že si nechá postavit moc hezkou hrobku. Byla to tak hezká hrobka, plná bílého mramoru, sloupů, soch a buhvíčeho ještě, že se v ní zhlédly celé generace. I byla prohlášena jedním ze sedmi divů světa, a mnozí pozdější vládci východních zemí se nechali pohřbít do nějaké pěkné napodobeniny Mausólova eia, tj. stavby.
Rhodský kolos[editovat | editovat zdroj]
Vládce ostrova Rhodos, pan Zorbas Zochostavos se rozhodl, že udělá pro svou zemi něco, co ještě neudělal nidky nikdo před ním. Jeho věštci použili své jasnozření a kdesi v budoucnosti vzdálené dva a půl tisíce let spatřili velice zajímavou sochu.[4] Zorbas nakázal nějakou takovou sochu postavit ve vjezdu do přístavu. Všichni dva rhodští sochaři zapojili veškerý svůj um a vytvořili bronzovou sochu nahého muže, rozkročeného nad kanálem do přístavu. Bohužel, kvůli vlně nevolí a protestů z řad puritánů, poté co několik lodí zavadilo stěžněm o jeho penis, byl Rhodský kolos po třech měsících odstraněn a znovu postaven (snožmo) vedle přístavu, navíc cudně zahalen do bederní roušky, což je důvod toho, proč se dnešní badatelé nemohou shodnout, byl-li kolos rozkročen či ne.
Maják na Faru[editovat | editovat zdroj]
Stavba majáku na ostrově Faros je velice zajímavá. Ačkoli šlo o maják navádějícíc k alexandrijskému přístavu, existují i názory, že šlo o obří mikroskop, model vesmírné lodi, zpodobnění indiánských představ o stromu života, první pokus o stavbu mineralogického počítače či pomník mimozemských návštěvníků. Upřímně řečeno, netušíme, kde je pravda a ani se nám příliš nechce ji hledat. Nu co...