Džouzef Skočzvokna (jaderný chemik): Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
(založena nová stránka s textem „Džouzef Skočzvokna je jaderný chemik, který jako první objevil jediný prvek patřící do skupiny vzácných kovů-fez. Také za něj dostal svou první Nobelovu cenu, nyní je držitelem 30. Již v dětství začal, jako koníček, skákat z okna. Od té doby co utekl mamince a spadl z okna ve druhém patře má stálou frakturu lebky a možná proto mu tento koníček vydržel do dospělosti.“) značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
|
Džouzef Skočzvokna je jaderný chemik, který jako první objevil jediný prvek patřící do skupiny vzácných kovů-fez. Také za něj dostal svou první Nobelovu cenu, nyní je držitelem 30. Již v dětství začal, jako koníček, skákat z okna. Od té doby co utekl mamince a spadl z okna ve druhém patře má stálou frakturu lebky a možná proto mu tento koníček vydržel do dospělosti.
== Dětství ==
Džouzech Skočzvokna se narodil v neděli 24. prosince 2000 v malé vesničce zvané Brno. Žil zde v jediném místním mrakodrapu v předposledním patře s maminkou a tatínkem. Brno měl velmi rád, ale jeho rodiče se zde báli o jeho zdraví, jelikož od doby, kdy ho poprvé položili do kočárku se mormomocí snažil vyskočit. Často také jezdil k babičce, která bydlela Na Kraji světa. Zde se mu poprvé podařilo ve věku dvou let vylést na židli z ní na stůl a potom vyskočil oknem. Bohužel dopadl hlavou na kyblík s vodou a od té doby má nenávratnou frakturu lebky.
I přes to všechno byl již na základní škole velmi chytrí. Všem učitelkám horlivě vysvětloval vše, co se dozvěděl. Od té doby, co jim ale řekl, že zvířata i lidé jsou popoháněny elektřinou mu však nikdo nevěřil, a to jim dokonce vysvětlil svůj pokus se žabími stehýnky. Do dnes říká, že kdyby ho za jeho pokus tenkrát pochvállily, mohl by mít dnes o 5 Nobelových cen více. Mýsto toho mu ale vynadali, že dnes již přeci všichni vědí, že živé bytosti jsou popoháněny elektřinou a že si nemá připisovat záslouhy tak velkého vědce, jako byl slavný Galvani.
Po této zkušenosti se rozhodl, že již ve 4. třídě bude psát přijímací zkoušky na střední školu a táké je udělal. Dostal se na prestižní učiliště biochemického složení potravin a ve třídě byl premiantem ve všech předmětech, kromě chemie. Nikdy však nepochopil,jak je možné, že nemá jedničky, když právě on vždycky svému učiteli vše vysvětluje. Také nechápal, jak může učit někdo, kdo neví, že když se smíchá voda s kyselinou siřičitou, vznikne to stejné, jako když se smíchá modrá skalice s ocelí. Rozhodl se tedy, že on bude ten nejlepší. Ještě ve 14 letech po spousta dlouhých minutách objevil nový prvek, který nazval fez. Právě za tento objev získal svou první Nobelovu cenu.
Po této udáosti mu byla odpuštěna základní, střední i vysoká škola, a tak se mohl rovnou stát jaderným chemikem. Doposud získal ještě dalších 29 Nobelových cen a každou z nich oslavil svou oblíbenou aktivitou-skokem z okna. Možná právě proto začal po nátlaku lidí pracovat na svém dalším výzkumu-Proč mi skok z okna nic neděla?
| |||