Uživatel:Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy: Porovnání verzí

Novinář [[Uživatel: Zdeněk Herl-Stolt|Zdeněk Herl-Stolt]] má sice pravdu, když píše, že se mi v 60. letech říkalo "rváč dámských kalhot", ale jde o polopravdu. Nikdy jsem neměl tu možnost dámské kalhotky servat. Než jsem tak stačil učinit, dáma si je již dávno svlékla sama. Jako aristokrat a navíc kuchař jsem to měl extrémě lehké. Ženy jsou zvědavé a hledají zabezpečení. Zdálo se, že jim mohu zaručit oboje. Při souloži jsem většinou selhával, ale to předem žádná nevěděla. Jednou větou: "Slečno máte ráda vítr? Já bych Vám ho tam rád fouknul!" jsem se během pěti minut dostal podstatně dál, než moji normální vrstevníci za celý večer, slibujíce "věčnou lásku". Moje oblíbená fráze rovněž bylazněla: "Slečno zamilovala by jste se do mne na první pohled? Ne!? Tak se na mne podívejte ještě jednou!" Když ledy roztály, nabulíkoval jsem jí, že jsem nejlepším kuchařem v ČSSR a začal jsem se vytahovat svými předky. Potom jsem si s ní dal rande na druhý den před Buquoyským palácem (francouzské velvyslanectví) na Malé Straně v Praze a ruka byla v "rukávě". Lépe řečeno někde úplně jinde, ale nechci být nediskrétní. Někdy se vše odehrávalo raketovou rychlostí. Já: "Slečno, až skončí ples, smím Vás pozvat k sobě na šálek kávy?" Ona: "Hraběcí jasnosti, souložit ano, ale kávu nepiji." Jindy v tom byl drobný zádrhel. Já: "Slečno, po karnevalu bych Vás rád pozval ke mně na čaj s originál rakouskými koláčky." Ona: "Čaj ano, pane hrabě, ale koláče nikoli. Já nesnáším drobky v posteli!" Jak může být řeč o "rvaní dámských kalhot", když se dáma svlékne sama a ještě navíc vysvlékne i mne!?