T. G. Masaryk: Porovnání verzí

Z neznámých důvodů pohrdl možností založit [[Československo]] na [[Sibiř]]i a místo toho si nechal od vítězných mocností přidělit nepatrné území kdesi ve Střední Evropě, jehož obyvatelstvo nebylo vzniku státu příliš nakloněno a vojenské obsazení území vyžadovalo další dva roky, [[běh]]em nichž proběhly dvě války proti [[Maďarsko|Maďarsku]], jedna proti [[Polsko|Polsku]] a v [[vejce|Kraslicích]] bylo postříleno přes padesát nevinných [[Sudety|sudetských]] civilistů. Přitom se také musel vyřešit problém, jak dopravit československé legie ze Sibiře, zvláště když měly rozkaz neintervenovat do tamního dění.

 

==Vítězství==

V [[alkohol|opojení]] z radosti nad vítězstvím a nově dobytou samostatností se i jinak rozumný Masaryk dal po první světové válce strhnout k nepředloženým projevům. V roce 1919 prohlásil při oficiální návštěvě Tábora, který byl ve středověku centrem radikálního husitství „Tábor je náš program“. Právě on však znal české dějiny až příliš dobře [[NATO|na to]], aby nevěděl, jak zničující a devastující politika táboritů ve skutečnosti byla. Přihlásit se k ní nemohlo být úmyslem humanisty jeho formátu.

 

Tomáš Garrigue Masaryk se stal téměř doživotním [[Prezident Česka|prezidentem]] nově vzniklé republiky. Byl téměř tak starý jako císař [[Franta Pepa Jednička|František Josef I.]], takže přechod od monarchie k republice nebyl pro lidi zas takový šok. TGM také stejně jako císař, jezdil na [[dvounohý kůň|koni]] a připravoval založení prezidentské dynastie. Jenže do toho se vecpal [[Edvard Beneš]] a tak syn Jan Masaryk dosáhl pouze postu [[ministerstvo zahraničí|ministra zahraničí]]. TGM také po sobě nechal pojmenovat Masarykovo nádraží v [[Praha|Praze]] (do té doby se jmenovalo Státní nádraží). Podle legendy rozšiřované [[KSČ]] Masaryk v Duchcově u viaduktu osobně střílel do dělníků.

 

Po několika letech jako president navštívil oficiálně [[Vysočina#Pohnutá historie města Žďár nad Sázavou|Žďár nad Sázavou]]. Bylo to na jaře, chladno, přeprchalo. Přijel od Nového Města, obklopen suitou oficialit. Na tribuně na náměstí bylo uvítání – bylo to studené, jako to počasí. [[Člověk|Lidé]], kteří Masaryka znali, představovali si něco vřelejšího. Na tribunu přišla s [[marihuana|kytičkou]] malá holčička, dcerka místního továrníka. Masaryk ji pozvedl do výše, v té chvíli to [[Fotografování|fotograf]] zvěčnil (tehdy se fotografům ještě neříkalo paparazzi). Dostalo se to i do [[média|novin]] ([[Televize Vysočina|televize]] tehdy ještě nebyla). Obrázek byl velmi zdařilý, dokonce sloužil jako předloha pro rytinu na velmi rozšířené poštovní známce (tehdy ještě nebyl [[e-mail]]). Tak se začalo říkat, že Masaryk je Tatíček (tehdy ještě nebyla [[pedofilie]]). Otec dívenky se (později) stal fašistou a [[Jihočeské matky|matka]] bědovala, proč ten dědek (Masaryk) bral to dítě do rukou, vždyť to dcerce bude škodit při vdavkách. Tak jdou časy a události. (Zda se dotyčná doopravdy nikdy nevdala, pamětník už nevypráví.)

 

{{Prezidenti}}