Spojené státy žižkovské: Porovnání verzí

<code>''"Viděls celé zástupy cestovatelů ze starého světa, přijíždějících zhlédnout jediněčný rozmach nového soustátí, nevyjímaje ani [[AC Sparta Praha|letenské horaly]] v rázovitých krojích a divoce vzhlížející, opálené [[Komanči|rudokožce]] z Podolí a Bráníka."''</code>

{{Quote|Sychravý podzimní podvečer rozprostíral svá [[Aštar Šeran|šerá]] [[Stromové chobotnice|chapadla]] nad Spojenými státy žižkovskými. Hustá a neproniknutelná mlha, pověstná mlha žižkovská sestupovala ze skalistých úbočí Židovských pecí a ploužila se hýřícími [[Mao-Ce Tungova třída|boulevardy]] i zatuchlými uličkami, dosahujíc až k západní hranici žižkovské republiky, k viaduktu "[[Bulharsko|u Bulhara]]", kde z ní vyčnívala toliko bronzová, [[erekce|hrdě vztyčená]] [[socha]] žižkovské Svobody, stojící na rozhraní mladé republiky a dohasínající západní civilizace|Spojené státy žižkovské|Vlastimil Rada a Jaroslav Žák}}

Hlavami mužů[[muž]]ů proběhla v tomto okamžiku hotová smršť vzpomínek; celá slavná minulost Spojených států defilovala před jejich zděšenými duševnámi zraky. Zjevil se jim onen nezapomenutelný den, kdy republika žižkovská, jež žila dosud jen v lidových úslovích, stala se skutkem a kdy svérázný a rázný lid žižkovský, svrhnuv potupné jho [[Pavel Bém|pražského magistrátu]] zvedl šíji dosud ujařměnou k [[nebe|obloze]] a proklamoval svoji neodvislost.

Na žižkovské radnici, před níž se kupily bouřlivé pořvávající davy, zasedala První Revoluční Rada Žižkovská, jež právě kvitovala jásotem návrh stařičkého revolucionáře hostinského Kukarandy, aby na roh „u Bulhara"Bulhara“ byla vztyčena [[socha]] Svobody, třímající pochodeň pokroku navzdory prohnilé [[Evropská unie|evropské]] civilizaci

''„Občané!"“'' ozval se do dosud trvajícího hlaholu průbojný hlas vrchního viktoriánského fandy pana Nebužela, ''„občané, protestuji proti tomu, abychom my, svobodný lid žižkovský, stavěli sochu Svobody. Jest přece přirozeno, že žižkovský vlastenec chce míti především sochu Breburdy, Mysíka, Prokopa nebo Klapky, či jiného žižkovského velikána, a nikoliv sochu nějaké [[Karel Poborský|letenské primadony]]."“ ''

''„Občané a mylordi,"“'' zahovořil rázně z řečniště, ''„když už máme tu sochu Svobody, je nutné, abychom také zavedli prohibici."“''

Ponurá [[logika]], jakož i smělá náplň návrhu vzbudily pravou bouři ve sněmovně. Ozývaly se výkřiky, jako ''„na tekutý chléb nám nešahejte!"“'', ''„nechaj si to, jo!"“'', ''„dolů s tím abstinentem!"“'', ''„to ste Žižkovák, to ste, bohužel, pěknej Nebužel!"“'', ''„ať žije svoboda a [[pivo]]!"“'' [[A podobný ptákoviny...|apod.]] situace nabývala pro pana Nebužela hrozivého rázu.

Bělovlasý senátor, nedada se másti, pokračoval hromovým hlasem, zoceleným četnými mistráky: ''„Občané, jsem Žižkovák, a kdo je víc? Samozřejmě jsem nemínil zákaz piva a kontušovky, alébrž zákaz nápojů škodlivých a nehodných občana dbalého své cti a mužnosti, jako sodovek, limonád, citronád, grenadin, [[ČSSD|oranžád]] a podobných svinstev a zhoubných narkotik!"“'' Projevy nadšeného souhlasu propukly po tomto objasnění senátora Nebužela, a ještě téhož dne byl zákon o prohibici odhlasován a již večer vešel v platnost, uvítán jásotem občanstva. Republikáni počali plnit novou prohibici s takovým zápalem, že do rána byl Zižkov poset střepy Zátkových lahví a obrovské bystřiny sodovky a limonád valily se, šumíce a bublajíce, v [[IG Farben|pestrobarevných]] proudech ku [[Praha|Praze]].

Blahodárné účinky prohibice se projevily již v nejbližších měsících. [[Smrt|Úmrtnost]] obyvatelstva se zmenšila na směšné minimum, léčebné fondy a [[Všeobecná zdravotní pojišťovna|nemocenské pokladny]] se staly pouhou formalitou a [[Český statistický úřad|statistika]] zaznamenala neuvěřitelný [[Prasopes|přírůstek na celkové váze]] obyvatelstva (ze 7 mil. 034 239 kg na 8 mil. 217 592 kg).

''„Odříkaného chleba největší kus,"“'' praví staré přísloví, a osvědčilo se i na Žižkově. Mnozí domorodci, kteří na limonádu hleděli dosud jen s opovržením, pocítili náhlou touhu svlažit svá vyprahlá hrdla alespoň několika doušky zakázaného nápoje.

Někteří, pokud k tomu měli čas a prostředky, konali nákladné výpravy za hranice Zižkova a hověli své absti-nentskéabstinentské vášni u kiosků se sodovkou a limonádami na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]]. Také několika mlékařům se podařilo propašovat mezi baňkami s [[mléko|mlékem]] pár lahví citronovky a v mnohých rodinách si začali tajně vyrábět limonádu s pomocí šumivých bonbónů. Než to vše nestačilo ani zdaleka stále stoupající potřebě.

Brzo se začalo šuškat po Žižkově, že tu i onde dostaneš malinovky, co hrdlo ráčí, ale jen za horentní [[peníze]]. Mluvilo se šeptem o tajných brlozích, kde v kouři omamných jedů tekou proudem šumivé vody všech druhů, propašované přes hranice v lahvích od [[smíchov]]ského ležáku, a kde zasvěcenci, znalí hesla a vládnoucí přiměřenou platební schopností, oddávají se hnusným vodním orgiím, jež k ránu bývají dovršeny poděbradkou a do extase přivádějící šaraticí.

{{Qbiu|Tahleta anekce [[Konečné řešení vinohradské otázky|Židovskejch pecí]], navázal pan Tydlitát, to byl vlastně [[Nejtragičtější události českých dějin|historickej omyl]]. Těch pár [[Benzin Petrolejovič Naftěnko|naftovejch]] pramenů, co se tam eventuálně najdou, nevyváží ani zdaleka oběti, jež nás stálo dobytí této [[Paroubkovy vrchy|hornaté]] země.}}