23 105
editací
T. G. Masaryk: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
m
Editace uživatele 86.49.65.223 (flamewar) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Karkos.
(Anihilace stránky) |
m (Editace uživatele 86.49.65.223 (flamewar) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Karkos.) |
||
|
[[Soubor:Masaryk.jpg|200px|right]]
'''T. G. Masaryk''' byl podle oficiálních údajů synem [[Moravstán|moravské]] [[Německo|Němky]] Terezie Kropatschek z Hustopečí (Auspitz) a [[Slováci|slovenského]] kočího Josefa Maszárika z Kopčan (Kopcsán). Ve skutečnosti byl jeho otcem Nathan Redlich, adoptivní (nemanželský) syn hodonínského velkoobchodníka s kůžemi, což se muselo za první republiky tajit, ač jeho příbuzný byl ministrem.
Thomas Masarzik se nějakou dobu učil [[lidé z ocele|uměleckým kovářem]], po té studoval ve [[Vídeň|Vídni]] [[filosofie|filosofii]]. Mezi jeho [[pedagog|učitele]] patřil třeba [[Sigmund Freud]] a jedním z jeho spolužáků byl [[Kurt Gödel]]. Také studoval v Lipsku, kde se seznámil se s [[USA|Američankou]] Charlottou Garrigue, za kterou se později [[svatba|provdal]] a přijal její příjmení. Tam se také rozhodl stát se protestantem, což později přineslo českým protestantům nejedno těžké dilema, jak se distancovat od jeho nepravověrných názorů a přitom nadále [[Lidové písně ze severozápadních Čech|těžit]] z jeho popularity. Tématem jeho habilitační práce byla [[sebevražda]], docenturu obdržel, přestože, jak ukázal další průběh jeho [[život]]a, sebevraždu nevykonal úspěšně.
==Intelektuální život==
Chtěl přednášet filosofii a sociologii na univerzitě, nebylo však jiné volné místo, než na [[Americká univerzita v Elbonii|české větvi pražské univerzity]], takže se, chudák, musel naučit [[Český jazyk|česky]]. Stal se profesorem a zapojil se do pražského intelektuálního [[život]]a, do sporů, které tehdy nejvíce hýbaly společností. Ve sporu o rukopisy přesvědčivě dokázal, že takzvané Rukopisy královédvorský a [[Zelená|zelenohorský]] ve skutečnosti nejsou rukopisy, protože nade vší pochybnost nebyly napsány rukou, nýbrž [[noha|nohou]]. Tím také dokázal, že [[Češi]] nejsou [[Slované]] (protože Slované psát nohou neumí), ale to mu tehdy vůbec nikdo nevěřil.
Zapojil se také do diskusí o [[nejtragičtější události českých dějin|smysl českých dějin]]. To mělo podle něj být vytváření humanistických hodnot prospěšných celému lidstvu, a tudíž je [[Škoda Favorit|škoda]], že český [[národ]] v 19. století vyplýtval tolik [[elektřina|energie]] na záchranu [[jazyk]]a směřujícího k [[smrt|vymření]], když v němčině by čeští intelektuálové mohli oslovit širší čtenářskou obec. Přesto sám raději publikoval česky, ač jeho mateřským jazykem byla němčina, aby se právě Češi dozvěděli, co si o nich myslí.
==Vstup do politiky==
Usoudil, že své schopnosti musí využít i v [[politika|politice]]. Založil tzv. realistickou stranu, a stal se jejím jediným poslancem ve [[Vídeň|Vídni]]. Angažoval se také v několika soudních procesech jako samozvaný advokát. V tzv. polenském procesu rozvířil otázky [[menstruace|rituální vraždy]]. Byl odsouzen za nedovolené působení na výrok [[soud]]u. O několik let později v tzv. záhřebském procesu obhajoval několik [[Srbsko|Srbů]] obviněných, že chystají vraždu nějakého člena panovnického rodu, přičemž následující vývoj doložil, že to vůbec nebyla [[pravda]].
Když vypukla [[první světová válka]], rozšířil pověst, že byl [[trest smrti|popraven]], a [[tajemství|potají]] odcestoval do [[Švýcarsko|Švýcarsko]] a později do [[Paříž]]e. Tam všemožnými intrikami bránil předčasné uzavření míru a vymohl si aby mu byla podřízena československá vojska bojující na straně Dohody. Teď už zbývalo jenom založit někde vlastní stát, což znamená ovládnout nějaké to území.
Z neznámých důvodů pohrdl možností založit [[Československo]] na [[Sibiř]]i a místo toho si nechal od vítězných mocností přidělit nepatrné území kdesi ve Střední Evropě, jehož obyvatelstvo nebylo vzniku státu příliš nakloněno a vojenské obsazení území vyžadovalo další dva roky, [[běh]]em nichž proběhly dvě války proti [[Maďarsko|Maďarsku]], jedna proti [[Polsko|Polsku]] a v [[vejce|Kraslicích]] bylo postříleno přes padesát nevinných [[Sudety|sudetských]] civilistů. Přitom se také musel vyřešit problém, jak dopravit československé legie ze Sibiře, zvláště když měly rozkaz neintervenovat do tamního dění.
[[Soubor:Masaryk2.jpg|200px|left]]
==Vítězství==
V [[alkohol|opojení]] z radosti nad vítězstvím a nově dobytou samostatností se i jinak rozumný Masaryk dal po první světové válce strhnout k nepředloženým projevům. V roce 1919 prohlásil při oficiální návštěvě Tábora, který byl ve středověku centrem radikálního husitství „Tábor je náš program“. Právě on však znal české dějiny až příliš dobře [[NATO|na to]], aby nevěděl, jak zničující a devastující politika táboritů ve skutečnosti byla. Přihlásit se k ní nemohlo být úmyslem humanisty jeho formátu.
Ukvapeně a pohrdlivě se krátce po válce vyjadřoval i na adresu českých Němců, které označil za [[kolonizace Měsíce|kolonisty]] a přistěhovalce. Zapomněl, že z nich jako syn německé matky pochází i on, neuvědomoval si, že přistěhovalci byli v USA i příslušníci rodiny jeho milované ženy. [[2084|Později]] prý svých slov litoval.
==Prezidentem==
Tomáš Garrigue Masaryk se stal téměř doživotním [[Prezident Česka|prezidentem]] nově vzniklé republiky. Byl téměř tak starý jako císař [[Franta Pepa Jednička|František Josef I.]], takže přechod od monarchie k republice nebyl pro lidi zas takový šok. TGM také stejně jako císař, jezdil na [[dvounohý kůň|koni]] a připravoval založení prezidentské dynastie. Jenže do toho se vecpal [[Edvard Beneš]] a tak syn Jan Masaryk dosáhl pouze postu [[ministerstvo zahraničí|ministra zahraničí]]. TGM také po sobě nechal pojmenovat Masarykovo nádraží v [[Praha|Praze]] (do té doby se jmenovalo Státní nádraží). Podle legendy rozšiřované [[KSČ]] Masaryk v Duchcově u viaduktu osobně střílel do dělníků.
[[Soubor:Masaryk4.jpg|400px|right]]
Po několika letech jako president navštívil oficiálně [[Vysočina#Pohnutá historie města Žďár nad Sázavou|Žďár nad Sázavou]]. Bylo to na jaře, chladno, přeprchalo. Přijel od Nového Města, obklopen suitou oficialit. Na tribuně na náměstí bylo uvítání – bylo to studené, jako to počasí. [[Člověk|Lidé]], kteří Masaryka znali, představovali si něco vřelejšího. Na tribunu přišla s [[marihuana|kytičkou]] malá holčička, dcerka místního továrníka. Masaryk ji pozvedl do výše, v té chvíli to [[Fotografování|fotograf]] zvěčnil (tehdy se fotografům ještě neříkalo paparazzi). Dostalo se to i do [[média|novin]] ([[Televize Vysočina|televize]] tehdy ještě nebyla). Obrázek byl velmi zdařilý, dokonce sloužil jako předloha pro rytinu na velmi rozšířené poštovní známce (tehdy ještě nebyl [[e-mail]]). Tak se začalo říkat, že Masaryk je Tatíček (tehdy ještě nebyla [[pedofilie]]). Otec dívenky se (později) stal fašistou a [[Jihočeské matky|matka]] bědovala, proč ten dědek (Masaryk) bral to dítě do rukou, vždyť to dcerce bude škodit při vdavkách. Tak jdou časy a události. (Zda se dotyčná doopravdy nikdy nevdala, pamětník už nevypráví.)
==Odchod do ústraní==
V roce 1935 abdikoval, aby se prezidentem mohl [[nekonečno|konečně]] stát [[Edvard Beneš]]. 14. září 1937 se rozšířila zpráva, že TGM zemřel, a truchlilo celé Československo, nejvíce [[Sudety|Sudetští Němci]]. Ve skutečnosti pravděpodobně dál žije v lánských a křivoklátských lesích, živí se asi [[houby|houbami]] a kořínky a [[Strašnice|straší]] [[myslivost|myslivce]].
V roce 2002 budoucí Necyklopedista, který projížděl vlakem žst. Lužná u Rakovníka, spatřil T. G. Masaryka u stánku vedle nádraží, jak pil [[pivo|lahváče]] na stojáka. Připomeňme starší výrok profesora Masaryka, že loučení se má odbývat doma a nikoli na nádraží, kde by dojemné scény mohly pohoršit spolucestující a kde by loučící se lidé ještě museli zaplatit 10 haléřů za perónní lístek (ty byly zrušeny až později). Zde se T. G. Masaryk vskutku s nikým neloučil, sám si pil svého lahváče s klidem pravého filosofa.
To je zatím poslední zpráva o Masarykovi, [[Necyklopedie]] uvítá jakékoliv novější svědectví. Zároveň Vás prosíme, abyste to neříkali [[Václav Klaus|Václavu Klausovi]].
[[Tangajnángá děngetskángá řengeč|Tajná]] mise [[PIS|Pecké informační služby]] v dubnu 2008 při rekognoskaci terénu zjistila, že dotyčný stánek s občerstvením u žst. Lužná u Rakovníka je uzavřený a nadobro opuštěný (v červnu 2005 přitom fungoval zcela bez problémů). T. G. Masaryka je tedy třeba hledat asi v okolních [[hospoda|hospodách]], občerstvovnách a podobných kulturních zařízeních, což by vyžadovalo nasazení většího množství [[agent]]ů.
{{Vlastní výzkum}}
{{Prezidenti}}
[[Kategorie:Historie|Masaryk]]
[[Kategorie:Filosofie|Masaryk]]
[[Kategorie:Morava|Masaryk]]
[[Kategorie:Rakousko-Uhersko|Masaryk]]
| |||