23 105
editací
(iw) |
m (→Trocha dějepisu: odk, odstavce) |
||
==Trocha dějepisu==
[[Image:Ζυγός.jpg|thumb|Znak ruských mužiků]]
Svého času až tak malým a bezvýznamným národem Rusové nebyli. V historii se toho o nich mnoho nevědělo, protože jakýsi [[Car]] (první ruský milovník [[Škoda SuperC|autocarů]]) se vždy snažil držet vše pod pokličkou. Historikové se přou, jestli to nebylo ohledně udržení tajemství bource morušového a následné výroby saténu na území Ruska.
To vše idylicky trvalo až do doby, kdy pod pokličku strčil svůj zvídavý a velký nos jakýsi podivín se smyslným jménem [[Napoleon|Napoleon Bonaparte]]. Šel po čuchu až došel k řece Berezina a dál do Moskvy. Bohužel čuch ho trochu oklamal a na místě našel pouze doutnající ruiny hlavního města. Otočil se a šel zpět. Při tomto výletu se mu záhadným způsobem podařilo zašantročit cca. 430 000 vojáků. Přijít na záhadu Bource Morušového se snažil i za [[První světová válka|První světové války]] samotný [[Franta Pepa Jednička|Franz Josef]]. Ovšem ani ten nepochodil.
Postupem času se z toho stala otázka prestiže, které nemohl odolat ani [[Adolf Hitler]]. To už bylo v roce 1941 a ropná a ekonomická [[krize]] polevila, takže [[Wehrmacht|cestoval]] za pomocí tanků a letadel. Bohužel všechny sezónní nabídky byly ke konci roku 1941 vyprodány a proto se musel spokojit s Last minute action. Díky této cenové akci sice vyjel s předstihem, ale do cíle nedojel, jelikož se pokazilo [[počasí]]. Na zasněženou [[Moskva|Moskvu]] se tedy mohl podívat pouze dalekohledem a opět, jako jeho předchůdci, se vracel zpět. Ruská země se mu asi natolik líbila, že cesta zpět se protáhla na 4 roky a [[běh]]em této cesty zmizelo podstatně více Hitlerovských vojáků než Bonapartových. Některým se tam tak líbilo, že se vraceli až o mnoho let později.
V průběhu této návštěvy se Rusové rozhodli, že už bylo dost cizinců na jejich území a nyní budou [[Vodní turistika|turist]]i [[oni]]. (Ve skutečnosti je k tomu vedla velká solidarita ohledně zveřejnění svého [[tajemství]] výroby saténu za pomoci bource morušového. Přihlásili se na spoustu výstav všude po Evropě. Za všechny jmenujme [[Německo]] 1953, [[Maďarsko|Budapešť]] 1956, [[Československo]] 1968, Afghanistán 1980, Čečensko 1994. (předtím jezdili pouze na menší výstavy jako Litva, Lotyšsko, Estonsko 1940, Finsko 1941 apod.
A protože jsou Rusové na rozdíl od kočovných [[Cikáni|Rómů]] trochu jiného smýšlení, místo maringotek své bource pečlivě hlídali v tancích, které si vždy brali na své přehlídky. Nyní jim ovšem všechny bource ukradlí, tak se opět rozhodli vrátit zpět a jsou tam, kde zhruba byli před tou stovkou let. (Nemálo jejich bourců zmizelo i v roce 1990 na našem území).
==Obyvatelstvo==
|