Edvard Beneš: Porovnání verzí

Již v mládí se vetřel do přízně svého profesora [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], který na [[smrt]]elné posteli dokonce i zavázal svého syna Jana Masaryka, aby ve všem Beneše následoval. Spolu s T. G. Masarykem odešel za [[první světová válka|první světové války]] do exilu. V nové republice se Beneš stal [[ministerstvo zahraničí|ministrem zahraničí]]. Účastnil se versailleských mírových jednání, která zásoboval naprosto fiktivními údaji o [[národnost]]ní situaci v [[Maďarsko|Uhrách]]. Díky tomu nakonec [[Československo]] získalo [[Južné Slovensko|Felvidék]]. Později se E. Beneš moc divil, když bylo těchto principů, byť ve zmírněné podobě, užito při stanovení hranic po [[Mnichovská dohoda|mnichovské dohodě]]. Čím kdo zachází, tím také schází.

Benešovy návrhy na územní změny byly ovšem mnohem velkorysejší. Požadoval například všechno [[Rakousko|rakouské]] území severně od Dunaje, či tzv. koridor, 50–100 km široký pás území na západě Maďaska, aby ČSR mohla sousedit s [[Bělehradský pašalík|Jugoslávií]]; vůči [[Německo|Německu]] uplatňoval nárok na velkou část [[Slizko|Slezska]]. Je [[Škoda Felicia|škoda]], že tyto návrhy nebyly realizovány, [[nejtragičtější události českých dějin|historie tak byla ochuzena]] o zajímavý vývoj po té, co by se po prvních volbách "''zjistilo''", že v republice má výraznou převahu německé a maďarské obyvatelstvo.