Dělnická strana: Porovnání verzí

'''Dělnická strana''' jebyla třetí nejsilnější [[Socialismus|socialistickou]] stranou v [[Česká republika|České republice]].

O zajištění maximální propagaci Dělnické strany a jejích akcí v médiích také snaživě usiluje Sdružení odpůrců [[Hygiena|hygieny]] známější pod zkratkou [[Punk|AntiFaAntifa]]. Zda mezi sdružením AntiFa a Dělnickou stranou existuje podobná dohoda jako v případě [[Ivan Langer|Ivana Langera]], nebo jeho členové stranu propagují na základě vlastní iniciativy není známo.

Historie dělnické strany je úzce spjata s jejím führerem guru Vandasem (neplést se sběratelem mincí, majitelem obchodu s oděvy a napoleonkem, Jean-Claude Vandasem) , který již od útlého dětství zahořel láskou k cirkusu a lidové komedii. Již ve svých dvaceti letech zakládá Vandas svůj první kočovný soubor pod názvem Vandasovy psy. Jde o název velice výstižný, protože s vyjímkou svého věrného spolužáka ze zvláštní školy, pana Karáska je v souboru sám a ačkoli si nechává rád říkat "principál" jeho dementní kamarád, přestárlý šimpanz Hugo, ani tři [[Španělsko|kokršpanělí]] tvořící celý [[Václav Kočka|cirkus]] mu tolik kýžený pocit moci nepřináší. Po roce 89 pak využívá nových možností, učí se od jiného velkého cirkusáka porevolučních časů p. Sládka. S ním se později ve zlém rozchází a hledá inspiraci k další umělecké činnosti. Tu nachází záhy u svých milovaných kokršpanělů. Z této plodné myšlenky se rodí Dělnická strana. Zdá se že vliv dřívějšího působení v šapito mistra Sládka zanechává v mysli, nyní již zkušeného šaška Vandase, hlubokou rýhu. Celý tenhle cirkus byl zakončený bankrotem dne 17. února 2010.

Zřejmě největším vzorem pro příznivce strany je [[Kanada|kanadský]] [[hokej|hokejista]]ista Erik Lindros, který obléká dres s číslem 88, jež lze spatřit na oděvu některých z nich.