Dělnická strana: Porovnání verzí

Historie dělnické strany je úzce spjata s jejím führerem guru Vandasem (neplést se sběratelem mincí, majitelem obchodu s oděvy a napoleonkem, Jean-Claude Vandasem) , který již od útlého dětství zahořel láskou k cirkusu a lidové komedii. Již ve svých dvaceti letech zakládá Vandas svůj první kočovný soubor pod názvem Vandasovy psy. Jde o název velice výstižný, protože s vyjímkou svého

věrného spolužáka ze zvláštní školy, pana Karáska je v souboru sám a ačkoli si nechává rád říkat "principál" jeho dementní kamarád, přestárlý šimpanz Hugo, ani tři [[Španělsko|kokršpanělí]] gayové tvořící celý [[Václav Kočka|cirkus]] mu tolik kýžený pocit moci nepřináší. Po roce 89 pak využívá nových možností, učí se od jiného velkého cirkusáka porevolučních časů p. Sládka. S ním se později ve zlém rozchází a hledá inspiraci k další umělecké činnosti. Tu nachází záhy u svých milovaných gay-kokršpanělů. Z této plodné myšlenky se rodí Dělnická strana. Zdá se že vliv dřívějšího působení v šapito mistra Sládka zanechává v mysli, nyní již zkušeného šaška Vandase, hlubokou rýhu. Přesto zůstává v jádru duše věren starým zvykům a proto jsou mezi straníky přijímáni výhradně gayové, mentálně postižení, psi a primáti. Poznámka na okraj: Mentálně postižení psi - zjm. kokršpanělé a kokr-italové - a primáti mají přednost a dostávají přední stranická čísla; př.: 007 = kokr-ital Silvio, Silvio Berlusconi - otřepat, nedýchat.