Volyně: Porovnání verzí

Chca nechca se Volyně dotýkaly ozbrojené konflikty jak z [[Sudety|nejbližšího okolí]], tak z Evropy, posléze z jiných částí světa. Mezi první písemně dochovanou účastí města ve válečném konfliktu patří První bitva o Volyni, jinak nazývaná Carolus Magnus Krleš. (Dnes bychom tento pojem mohli volně přeložit Veliký Karle, fuck off!). Jak jistě z dějepisu dobře víme, pokoušel se francký král a římský císař Karel Veliký podmanit si v letech 805 a 806 západní Slovany, mezi něž patřili i Volynští. Karel měl obrovské vojsko a možnosti a jeho jednoduchý postup kupředu nenacházel větších odporů. Až ve Volyni. Tam místní, vědíc o síle armády, rozhodli se ji přivítat na hradbách se staženýma kalhotama. Chtěli tak ušetřit své životy a ukázat, že mají stejně 'holé zadky'. Karel pak, když dorazil ku Volyni a zřel, jak naň volynští vystrkují řitě, zpanikařil, neb tušil, že obrana města je tak dokonalá, že se ho nebojí a proto si můžou dovolit takováto gesta. To bylo v roce 806 a Karel odtáhl zpět.

Oproti tomu se Volyni vyhly husitské války, neboť strakonickým křižákům prodávali brnění a Žižkovi pak kosy a léčivý alkoholický [[Absint|lektvar]] z pelyňku.

Jak šla léta a volyňským se dařilo budovat armádu, ale války se jim vyhýbaly, vykopaly si pod městem síť podzemních chodemchodeb, z nichž někeré vedly až na hrad Helfenburgh, který si volynští vybudovali v dobách nudy, aby odtud mohli podnikat výpady proti sobě samým. V dobách těchto Volyňských občanských válek se město rozdělilo na Dolňáky a Horňáky, tedy [[Mužská práva|ty]], kterým se víc na děvečkách líbilo to dole a ty, kterým se líbilo to nahoře. Generálové obou armád si pak obvykle hodili kostkou, nebo šavlí a poražený se pak uchýlil na Helfenburgh, odkud měsíc dobýval volyňskou radnici. Poražená armáda pak musela půl roku nosit pytle soli z [[Německo|německého]] Pasova do Písku, nebo dělat veřejně prospěšnou innočst, jakou byl úklid veřejných latrýn, broušení nožů na gilotýnách, či těžba zlata.