Volební právo v Česku: Porovnání verzí

 

 

Volební právo obecně znamená právo občanů účastnit se voleb do státních a samosprávných orgánů a funkcí. Rozlišuje se přitom volební právo aktivní, které znamená, že občan smí volit, a volební právo pasivní, které znamená, že občan smí kandidovat a být volen. Je to přitom znatelný odklon od původních představ o demokracii, podle kterých každý občan může být účastníkem trestního řízení. Rozlišovalo se trestní řízení pasivní, které znamenalo, že každý občan může být souzen a trestní řízení aktivní, které znamenalo, že každý občan může být i odsouzen.

V současných zdegenerovaných demokraciích je za normu považováno volební právo

Volba přitom může být rovná, pokud voliči volí rovnou jednoho z uchazečů o funkci, anebo křivá, pokud vybírají volitele, kteří teprve cestou plnou křivostí provedou vlastní volbu. Křivá volba může mít několik stupňů, kdy volitelé vybírají se svého středu další volitele. Křivá volba se používá například při volbách prezidentů Česka, USA a Dagestánu.

Volební právo je historicky spjato s demokracií, která vznikla ve starém Řecku a znamenala tzv. vládu lidu. Lidem však byli míněni pouze svobodní občané – muži, kteří do společnosti něco vkládali (daně) a tudíž dostali právo volit. Tato správná myšlenka se ve světě udržela až do konce 18. století, kdy se poprvé začalo volební právo rozšiřovat na všechny muže, až nakonec ve 20.století přešlo postupně různých zemích i na ženy. Tím byla narušena hlavní zásada, že volit, a tudíž podílet se na rozhodování, jak naložit s vybranými veřejnými prostředky, má pouze ten, kdo dostatečně přispívá do společné kasy, z které jsou poté tyto prostředky rozdělovány. Předpokládalo se, že v rodině vydělával pouze muž, proto volební právo jen mužům. Nástupu všeobecného volebního práva pro muže využili ve svých myšlenkách Marx s Engelsem, když v roce 1848 formulovali a vydali svůj Komunistický manifest, neboť považovali demokracii za špatnou a domnívali se, že je lepší jí nahradit diktaturou přijatelnou pro masy a nazvali jí komunismus. Zneužili tehdy nejnovějších poznatků společenských věd, že v každé společnosti je zhruba polovina osob, kteří jí nic nepřinášejí, chtějí ale od ní maximum získat a snadno se dají ovládnout a vymýšleli jak tuto skupinu využít pro své zvrácené myšlenky. Protože Marx byl sice zvrácený, nebyl ale hloupý (ve škole měl dokonce jedničku z kreslení), bylo mu jasné, že všichni se nemohou mít stejně dobře, brzy však přišel na to, že společnost lze uspořádat tak, že téměř všichni se budou mít stejně špatně, což je pro cílovou skupinu na kterou se zaměřil vyhovující. Již v roce 1847 (31.dubna) napsal Marx Engelsovi dopis, kde.tuto myšlenku rozvedl a poeticky takové osoby a příští voliče svých chimér charakterizoval:

 

 

Engels k tomu Marxovi odpověděl: „ Máš pravdu, je to přesné, komunistické uspořádání společnosti bude jednoduché vytvořit, to jsou naši lidé, udělejme vše pro to, aby mohli volit, musíme k tomu spojit proletáře všech zemí. A tak se také stalo, volit může prakticky každý a podle toho to pak vypadá.

Volební právo nebylo na našem území až do roku 1919 všeobecné a rovnostářské. V 19.století se volilo podle volebních kurií, do nichž byli občané děleni podle jejich majetku a zároveň i poměr hlasů z těchto kurií nebyl stejný, neboť váha hlasu občana z první kurie měla správně vyšší hodnotu než občana spadajícího do kurie páté. Do roku 1896 byli takto občané děleni do čtyř kurií, a to kurie velkostatkářské, kurie obchodních měst, kurie obchodních a živnostenských komor a kurie venkovských obcí. Z volebního práva byly v této době vyloučeny ženy (vyjma první, velkostatkářské kurie), příslušníci ozbrojených sil a dělnictvo.

Roku 1896 se reformou hraběte Badeniho k současným čtyřem zavádí ještě pátá volební kurie, do které spadali všichni muži - občané starší 24 let.