Odpolední čaj: Porovnání verzí

'''Zvyk pití odpoledního čaje''' se datuje do staré, dobré [[konservatismus|konzervativní]] [[Anglie]], kdy úderem sedmnáctépáté hodiny odpolední hodiny končila sebedůležitější činnost a lidé se věnovali relaxu ve formě pití [[čaj]]e a pojídáním sendvičů či sušenek. U této činnosti se vedly nezávazné řeči o [[golf]]u, tenisu, či honu na [[liška|lišku]]. Jakákoli vážná debata byla tabu. Tento zvyk se později rozšířil po celé [[Evropa|Evropě]] a přetrval dlouhá léta. Dokonce i v [[Československo|Československu]] po vítězství dělnické třídy v roce 1948. Je bohužel smutným faktem, že pamětníci vymírají (to je koloběh života) a mladí poslouchají ve svatém zanícení bláboly různých [[vertikální chrlič intelektuálů|intelektuálů]] o tom, jak bylo za [[Vzpomínky na socialismus|socialismu]] dobře. Tedy několik slov osvěty, jak to bylo.

Ale nyní zpět do našich končin. [[KSČ|Moudrá strana]] po vítězství dělnické třídy rychle přišla [[NATO|na to]], že socialismus se nedá při nedostatku pracovních sil budovat tak, jak by bylo záhodno; nebylo možno plnit smělé plány pětiletek s cílem dosáhnout a přesáhnout záludné kapitalisty, a vůbec. Nedostatek pracovních sil vznikl moudrým rozhodnutím, že práce není právo, ale '''povinnost'''. Z tehdejší doby pochází úsloví „Nejsou [[:Kategorie:Lidé|lidi]]“. Co tedy s tím? I zasedl ÚV KSČ a bylo rohodnutorozhodnuto, že národ se musí množit. Je záhodno připomenout, že tehdy ještě import [[Mongolsko|Mongolů]], [[Vietnam]]ců, [[Ukrajinec|Ukrajinců]] apod., jako zdroj levné pracovní síly vynalezen nebyl. Kam se tedy obrátit? Inu kam, k mládeži, nové budovatelské generaci. Realizací akce byl pověřen ČSM (Československý svaz mládeže), který se směrnic uchopil s nevšední iniciativou (inu [[ženské hormony|hormony]] mlátí s každým). Akci zařadil do socialistického závazku pod složku „kultůra“ a bylo to, byly na to z dnešního pohledu dotace.