Život člověka: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
|
Datuje se narozením člověka a končí jeho vstupem do praktického života. Mladý člověk je od narození neustále vzděláván (tzv. peskován), poučován (tzv. opět peskován), vychováván (tzv. zase peskován), což zvláště v období [[puberťák|puberty]] těžce nese. Vztah ke starším je veskrze skeptický až negativní. Že by se měl někomu podřizovat pociťuje jako příkoří. <span style="background-color: #DAFDFD;">Staří jsou obecně blbí, ničemu nerozumí, pořád by jenom poučovali, zakazovali, nakazovali a vůbec...</span> Pravdu mají odborníci, kteří tvrdí, že zkušenost je nepřenosná. Mladý člověk slyší, ale nedbá. Každý mladý člověk si musí zpravidla nabít hubu, aby přišel na to, že staří tentokrát (výjimečně) planě nekecali, patří to zkrátka k životu. Po jisté době společnost uzná mladého člověka dostatečně vzdělaným a zralým a vykopne ho do tak zvaného praktického života. Tou dobou je mladý člověk plný [[Kofola|šťáv]], [[Wobenzym|zdraví]], [[Erekce|elánu]], [[Jehovisté|nadšení]], [[Jiří Paroubek|zásad]], [[Henryk Lahola|zápalu]] a [[Miloš Zeman|dobrých předsevzetí]] o tom, jak změní a napraví [[Země|svět]].
Vliv strachu na život člověka
Před několika lety jsme se v duchu usmívali, když jsme slyšeli, že téměř každý Američan má svého psychoanalytika. Když jsme se ale před poměrně krátkou dobou začali přibližovat "americkému" způsobu života, začala se i u nás objevovat u řady lidí potřeba psychoanalytika, což mělo za následek i výrazný rozvoj psychologie.
Ukazuje se, že dobrý psychický postoj není důležitý jen pro šťastný osobní život, ale i pro spokojenost v zaměstnání. Dokonce je dnes zřejmé, že lidé určitého psychologického založení mají předpoklady i pro určitou práci a mohou se teprve tak při správné volbě povolání prosadit.
Přidržíme-li se učení Sigmunda Freuda, spočívá podstata téměř všech psychických problémů člověka v jeho sexualitě. Polemizovat s touto autoritou by bylo stejné, jako diskutovat o principu mezikontinentálních raket s jejich konstruktéry. Nelze však ani z pohledu diletanta opomíjet fakt, že lidé s akcentovaným sexuálním fluidem jsou běžnou společností lépe akceptováni, než osobnosti, v jejichž vzhledu a projevu není tak vyhraněný "sex appeal". Nicméně ať tak či onak, je v současném životě řada psychologických problémů, které jsou výrazným handicapem mnohých jedinců jak v soukromém životě, tak i v zaměstnání.
Jedním z hlavních psychologických problémů dnešního světa je strach. Je to strach z budoucnosti, z nemoci, ze stáří, strach o zaměstnání, o děti a blízké, strach o sebe samého nebo i před sebou, před válkou a v nové době i strach před terorismem. Na příkladu antraxu vidíme nejlépe, že psychóza, kterou označujeme hromadný nebo davový strach či obavu, může sloužit dokonce i jako nástroj terorismu.
V podstatě rozlišujeme dva druhy strachu
strach vnější - uvědomělý
strach vnitřní -obvykle neuvědomělý
Strach vnější se týká většinou konkrétních situací - bojíme se ohně, hromu, cestování letadlem nebo i jiným dopravním prostředkem, určité osoby a pod.. Jsou rovněž i vrozené dispozice k nějakému vnějšímu, uvědomělému strachu. To jsou pak tzv. fobie, z nichž nejběžnější je klaustrofobie - strach z uzavřeného prostoru. Některé z těchto obav mohou vzniknout na podkladě objektivních zkušeností, např. když jsme již vyhořeli, byli okradeni, havarovali jsme atp.
Strach vnitřní je většinou podvědomý nebo si ho vůbec nejsme vědomi, odráží se jen v našem jednání a konání. Vcelku jsou lidé, mající "neuvědomělý strach" lidmi zaraženými, nejistými a neprůbojnými, kteří o sobě pochybují a navenek neprojevují ty pracovní i osobní kvality, které v podstatě mají. Pro svoji nerozhodnost nejsou vhodní pro vedoucí postavení v zaměstnání, i když by nepostrádali potřebné znalosti a dovednosti. Obvykle tito jedinci nejsou šťastni ani v osobním životě, neboť ze strachu před možným, i když nereálným ohrožením, odstupují od kvalitních mezilidských vztahů nebo jiných skutečností, které by přispěly k jejich štěstí a spokojenosti. Lidově se říká, že si tito lidé "šlapou po štěstí".
Strach v jakékoliv formě má svoje příčiny již ve vrozených dispozicích každého z nás, nejčastěji jsou ale jeho kořeny ve výchově a zkušenostech z mládí. Proto musí být výchova od nejútlejším věku zaměřena na prevenci vzniku strachu. Dítě zásadně nestrašíme a vědomě kategorii "strachu" vylučujeme jak ze slovníku, tak z jednání s dítětem. Věci, které u dítěte vyvolávají pocit strachu, např. Erbenovu Polednici, neodstraňujeme z jeho života, nýbrž mu je vysvětlujeme. Hlavní prevencí je rodičovská láska a výchova k harmonické a sebejisté osobnosti. To zdaleka neznamená neautoritativní výchovu. Rovněž nevedeme dítě k tomu, aby se vyhýbalo běžným životním zátěžím a stresům. Za jeden z nejhorších přístupů lze považovat tendence, dítě ve škole neklasifikovat, abychom ho nestresovali. Výchova proti strachu musí být současně výchovou k odpovědnosti. Dospívající dítě vedeme ke skromnosti, pokoře, ale současně ke zdravému sebevědomí. Učíme ho rétorice, jasnému vyjadřování svých názorů, odpovědnému a samostatnému řešení konfliktních situací. Nebráníme mu v navazování partnerských i jiných vztahů, i když ho klidně a věcně upozorňujeme na potenciální nebezpečí některých mezilidských vazeb.
Strach je u dnešní mládeže jednou z hlavních příčin úniku k drogám nebo alkoholu. Silnější jedinci, kteří si uvědomují svůj handicap strachu, mají velmi těžký život, neboť boj se strachem v dospělosti je mnohem obtížnější, než prevence jeho vzniku v dětství. Jedním z nejvážnějších důsledků strachu je neurotizace osobnosti. A ta již sama o sobě je velmi závažným osobním handicapem.
| |||