Uživatel:Heinz Herrmann

Filosof, malíř, skladatel, básník, pouliční pičus, překladatel, herec, neúnavný tvůrce všehomíra, inspirátor a v neposlední řadě velký kydoň.

Narozen: ?.?. 1873

Uhynul: není doloženo, podle všeho je v ječný...Praha 1

• Přestože podle jména by tomu tak být i nemuselo, jedná se o českého vlastence ryze slovanského původu.
• Heinz Herrmann se narodil v zimě, v roce osumnácetsedumdesáttři asi, stal se druhým zkřížencem tureckého léčitele a francouzské matky.Po těchto zdědil vlastnosti do té doby ne příliš rozšířené, jeho tvář již těsně po vrhnutí připomínala prasopsa, a již v prvním roce života vykazoval znaky mlčenlivosti a vlezlosti.Tyto vlastnosti o mnoho let později využíval pro blaho Českého národa, zejména pro svoje.Jako dalšího zkřížence matka vrhla ještě dceru Katarinu, a otec léčitel vykouzlil o několik let později sádrového trpaslíka.

• Heinz již jako desetiletý hravě zvládl první třídu, kde si osvojil všechny vlastnosti pro tvorbu, která ho pronásledovala až do sklonku života.

Největší překvapení pro Heinze i jeho okolí bylo, že začal malovat, číst, psát, a téměř na vše srát. Heinze k tomuto konání motivoval zejména jeho prapraděd, který navíc trpěl chorobnou leností a odporem k čemukoli. Prapraděd plynule hovořil, ovládal všechny slova ve všech jazycích našel zalíbení, zejména u mladých slečen. Prapraděd byl světově velmi zběhlý, dokázal vyznávat i několik názorů na stejnou záležitost, tedy prapraděd se o Hainze trpělivě staral, zapomínal ho na zastávkách a v občerstvovacích stanicích, kde Heinz pomalu ale velmi podrobně nasával moudra občanů různých ras a barev, tímto se Heinz s trpělivostí do té doby nevídanou stává introvertním kosmopolitou, živící se zkamenělým sovím trusem, přičemž k pití uznával pouze pivo.Bohužel zřejmě v tuto dobu a snad díky nestřídmé konzumaci tohoto lahodného moku ( pivo), začala na mladém Heinzovi být patrná počínající demence.

• Ve věku, kdy pes se dožívá průměrného stáří, Heinzův otec turecký šaman nakládá švestky na koberec, a spolu s vidinou odlétá k Neumětelům. V tu dobu je již Heinzova matka francouzka zachvácena akutní spavostí, Heinz se uchyluje k sebetvorbě, a zde zaznamenáváme první náznaky rodícího se umělce, prozatím ve formě niterního psaní. Heinz Herrmann píše vše, na vše, po vše a všude, prozatím jen uvnitř své pokřivené a těžce zbídačené duše. Z této doby pochází do dnes nenalezená sbírka básní Zamilovaný koberec, a Plky v krabici od prdu. Po setkání se zkřížencem švédské matky a neznámým otcem Olafem Keffisonem, konečně poznává, že na světě není úplně sám, a zhruba v této době se Heinz rozhodl, že se definitivně stane po vzoru Friedricha Wilhelma Nietzscheho, ničím.

Začal tedy ničit, prznit, trýznit svou duši, psal a psal po vnitřní straně svého přesvědčení, srdce mu bilo jen a jen pro naplnění Světa sebou. Ve věku zhruba patnácti let kdy dostalo se mu požehnání ve formě znalosti písma svatého, které dle svého přesvědčení napsal jeho již zmíněný mastmi mazaný prapraděd, Heinz prožívá první zamilovanost, kdy potkává svou první a opravdovou lásku, a tou nebyla nikdo jiný než sama Můza Boží. Heinz Herrmann se stává definitivním mnichem, uchyluje se do pouště, kde ve stínu šeříků rozjímá o své nadčasovosti. V objetí geniality, zhruba po deseti letech, Heinz Herrmann konečně nachází své místo na světě, a ruku v ruce s Můzou, se myšlenkově vrací do civililizace, kde naplněn až po okraj nebetyčností, začíná tvořit nekonečné multižánrové dílo o nesmyslnosti života, nesmyslnosti světa, a zejména o nesmyslnosti čehokoli, příznačně pojmenované Já,Heinz.

• • Zde trpělivému čitateli, jenž prohlodal se až sem, nabízíme úryvek z básně "Heinz a ze mě", která je ústřední a jedinou částečně srozumitelnou .

Ó planeto, Ty nesmyslná poběhlice, vzhleď vzhůru ke hvězdám, souhvězdí vzývají do pranice, barevně třpytí se černý chrám.

Ó planeto, matko všeho zvěrstva, dovol lidstvu provádět zvěrstva, dřív než skončí světaběh, mrtvi budeme ležeti - na zádech.

Ó planeto, ze mě osvícena vycházíš, jak prd, sladce a tiše, já, Heinz, moudro světa jak balon stoupám výš, jak v knize knih se píše.

Již z tohoto úryvku je zřejmé, že Heinz Herrmann byl vskutku jedinečný, a ve víře ve svou jedinečnou jedinečnost, jako původce všeho nekonečna, chápal jen Heinze Herrmanna. Svým neústupným tvořením, ovlivnil světovou tvorbu natolik, že lidstvo přišlo o většinu významných umělců, mistrů, spisovatelů, malířů - kteří v hrůze zastínění sebe, tvorbou Heinze Herrmanna, raději včas svou plahočivost obrátili zcela jiným směrem. Na tomto místě nelze neuvést několik jmen.. ..nebo raději ne..

Heinz Herrmann na dobové fotografii