Uživatel:Triquelito/Příběhy mého kocoura

•Hlavní hrdina•

Ahoj, Jmenuji se Macík a jsem kocour o kterého, je vždy dobře postaráno. Narodil jsem se 17.5.2019 v obci Borač a můj současný páníček si mě odvedl domů, to konkrétně do Deblína.

Kde jsem až do teď a moc se mi tam líbí.

•Jak vypadá jeho každý den•

Každé ráno kocour vyběhne z půdy a to pouze za předpokladu, že byl zavolán. Lépe řečeno na něj jeho páníček zapíská, jak má již ve zvyku. Macík už běží k misce, protože už ví , že dostane k snídani svou oblíbenou konzervu Whiskas nebo Felix. A hned se snaží dostat do domu, kde má svoji krabičku s hračkami. Poté si se svými hračkami hraje zhruba 3 hodiny. Až ho to přestane bavit, tak se umyje a uloží se ke spánku a takto spí asi 4 hodiny, někdy i déle. Potom co se probudí se opět umyje. A jde si nastoupit k misce a očekává dodávku pozdního oběda. Dále se opět uloží ke svému pravidelnému odpolednímu spánku. Jakmile odbije zhruba šestá hodina večerní, začne řádit, běhat a divočit po celém domě. A má pocit, že všechno musí zničit, rozkousat a znehodnotit. Jeho páníček si s ním rád hraje ještě před večeří. Až dostane večeři, tak se nažere a jde se s každým hned pomazlit, aby si ho ještě užil před tím než vstoupí do říše spánku.

•Zajímavosti•

Také se rád na někom usadí, usne a už ho nikdy nenechá vstát. Vždy ráno ještě před snídaní, když se přikrade do kuchyně. Tak si někomu lehne pod krk, obejme ho packami a začne mu olizovat krk svým drsným jazýčkem, protože si myslí, že je stále u své matky kočky.

•Příběh horolezce Macíka•

Macík se jedno odpoledne rozhodl, že bude provokovat psa ze sousední zahrady. Vyskočil si na zídku a procházel se po ní. Pes se mohl uštěkat k smrti, protože si chránil vlastní teritorium. Psovi pomalu docházel dech, ale pořád štěkal dál. My jako diváci jsme se tomu jen smáli a zároveň jsme se báli, aby kocour nešlápl kam nemá a nespadl na sousední zahradu. Protože to si už každý asi umí představit, co by s ním ten pes udělal. Tudíž jsme se na to už strachy nemohli dívat, zašli jsme pro žebřík a sundali ho ze zídky. Doufáme, že už tohle dělat nebude, protože ví jak by dopadl ...

•Příběh nezvěstného Macíka•

Jeden den odpoledne jsem si něco zapomněla v autě, tak jsem si vzala klíče a šla jsem si pro to. Nenápadně se do auta vetřel Macík a schoval se za sedadlo. Jako vždy jsem zavřela dveře a uzamkla auto. Vrátila jsem se zpět do domu a dala si večeři. Potom jsme doma zjistili, že se Macík nenachází v blízkosti domu tak jsme ho hledali. Bohužel naše hledání nebylo téhož dne úspěšné. Vzdali jsme to a šli jsme spát. Už to chvíli vypadalo, že už ho nikdy neuvidíme. Další den jsem šla něco hledat do garáže a uviděla jsem něco co nikdy předtím. Úplně jsem se ho lekla. Macík seděl na místě řidiče a smutně koukal. Rychle jsem běžela pro klíče, abych ho vysvobodila. Hned mi skočil do náruče a ten den se ode mne nehnul. Vlastně měl celkem štěstí, že sem šla do garáže, protože pokud bych ho nevysvobodila, tak si také mohl vydýchat vzduch a mohl by také odejít navždy do kočičího nebe. Možná existuje „něco mezi nebem a zemí“, co vedlo moje kroky zrovna do garáže.