Dimenzionalismus

Dimenzionalismus (či také dimensionalismus, dimenzionalizmus nebo dimensionalizmus) je nejobecnější, nejširší a nejrelevantnější filozofický směr. Jeho základní strukturní jednotkou jsou dimenze. Zjednodušeně by se dalo říci, že základní myšlenkou dimenzionalismu je: „Všechno, co se může stát, se stane.“

Za úvahu ovšem může stát i to, že dimenze, jak již ze samého jejího názvu plyne, je vlastně dimer dvou monomenzí.

Dimenze

Dimenze jsou základní strukturní jednotkou dimenzionalismu. Jedná se o nekonečnou kontinuální či nekontinuální sérii okamžiků uzavřenou v čase a prostoru. Většina dimenzí tedy má:

• čas
• prostor
• něco jiného, co v této dimenzi neexistuje.

V některých dimenzích může ovšem jeden či více prvků chybět. Např. v dimenzi, ve které žijeme, chybí prvek třetí.

Pokud se ovšem ve všem tom zmatku vyskytne množina, jejíž Hausdorffova dimenze je shodou okolností větší než její dimenze topologická, pak podle Mandelbrotovy definice vznikne cosi, co se nazývá fraktál.

Okamžik (moment) je nekonečně krátký úsek času. Nejedná se o bod na ose času, ale o úsečku, která je ovšem nekonečně krátká a limitně se blíží k nule. Každý nenulový čas (sekunda, minuta, hodina, …) se skládá z nekonečno za sebou pokračujících okamžiků. Protože i okamžik je nenulový čas, i sám okamžik se skládá z nekonečně mnoho za sebou jdoucích okamžiků. Nekonečně mnoho okamžiků, na sebe navazujících, ve svém důsledku ovšem znamená, že jsou mžikající oči trvale zavřené, což má nemalý dopad na vnímámí okolní reality.

Dimenze se také skládají z nekonečně mnoha okamžiků. Dimenze ovšem nejsou omezeny jen časem, nýbrž i prostorem a někdy i něčím dalším, co v této dimenzi neexistuje. V každém okamžiku se jedna dimenze větví na nekonečně mnoho dalších, protože existuje nekonečně mnoho různých i stejných možností, co se mohou stát.

Vezměme si tento příklad: Červené auto čekalo na křižovatce.

Jen několik možností, co se mohly stát (a také se staly):

1. Auto čekalo dál.
2. Nic.
3. Auto se rozjelo dopředu.
4. Auto se rozjelo dozadu.
5. Auto vybouchlo.
6. Auto změnilo barvu na zelenou.
7. Auto zmizelo.
8. Auto vzlétlo do vzduchu.
9. Auto začalo rotovat.
10. Auto se propadlo do země.
11. Auto dostalo hlad.
12. Auto řeklo: „Už mě nebaví tady stát.“
13. Auto nic neřeklo.
14. Auto se znenadání objevilo na Marsu.
15. V autě se znenadání objevil Mars.
16. Auto se znenadání objevilo na Marsu a zároveň se ve stejném okamžiku objevil Mars v autě.
17. Auto se rozdělilo na dvě auta.
18. Auto se rozdělilo na tři auta.
19. Auto se rozdělilo na π aut.
20. Na kapotě se objevil škrábanec.
21. Na škrábanci se objevilo auto.
22. Na auto spadnul ptačí exkrement.
23. …

Všechny tyto události se staly, jen v jiných dimenzích. Z původní mateřské dimenze (Červené auto čekalo na křižovatce.) vzniklo nekonečně mnoho dimenzí dceřiných, kterých existuje nekonečně mnoho stejných i různých (např. vzniklo nekonečně mnoho dimenzí, ve kterých se na auto vyprázdnil pták.). Tyto dceřiné dimenze jsou vůči sobě dimenzemi sesterskými. Každá z událostí se v jednom okamžiku v jedné dimenzi stane pouze jednou (vyjma těch dimenzí, kde se to stane vícekrát).

Člověk nedokáže postřehnout, co se děje v ostatních dimenzích. Člověk je součástí jedné dimenze a je uzavřen ve všech jejich prvcích, a tedy se větví spolu s ní. Proto člověk nezaregistruje, že auto vybouchlo i vzlétlo zároveň, protože se tyto dvě události odehrály v jiných dimenzích. Člověk v dimenzi, kde auto vybouchlo, zaregistruje, že vybouchlo, a člověk v dimenzi, kde auto vzlétlo, zaregistruje, že vzlétlo. (Pokud ovšem auto nevzlétlo následkem výbuchu; což, ač se jedná o děje následné, může nastat v jednom jediném okamžiku.)

Základní typy dimenzí

Podle počtu os v časoprostoru se rozlišují tyto základní typy dimenzí:

• D (nic D) dimenze je dimenze, kde neexistuje čas ani prostor. Všechno v této dimenzi je ukotveno do jediného bodu v čase i prostoru. Není zde možný vůbec žádný pohyb ani vývoj .
• 0D dimenze je dimenze, kde existuje pouze čas. Všechno je součástí jediného bodu v prostoru. Není zde možný žádný pohyb, pouze vývoj. Dimenze má tvar časové úsečky.
• 1D dimenze je dimenze, kde existuje pouze jedna prostorová osa x a čas. Pohyb je možná pouze po přímce x a existuje zde také vývoj. Dimenze má tvar přímky v prostoru v časové úsečce.
• 2D dimenze je dimenze, kde existují dvě prostorové osy x a y a čas. Pohyb je možný jen v rámci plochy ohraničené těmito dvěma osami a existuje zde také vývoj. Dimenze má tvar plochy v prostoru v časové úsečce.
• 3D dimenze je dimenze, kde existují tři prostorové osy x, y a z a čas. Pohyb je možný v rámci trojrozměrného prostoru a existuje zde také vývoj. Také dimenze, ve které žijeme, je 3D dimenzí.
• nD dimenze je dimenze, kde existuje n prostorových os a čas. Pohyb je možný jen v rámci n-rozměrného prostoru a existuje zde také vývoj. n je libovolné nezáporné celé číslo.

Kromě tzv. časově kladných dimenzí (0D, 1D, 2D, 3D, …, nD) existují i časově nulové dimenze (0⁰D, 1⁰D, 2⁰D, 3⁰D, …, n⁰D), ve kterých čas vůbec neplyne, tzn., že zde není žádný vývoj, a časově záporné dimenze (−0D, −1D, −2D, −3D, …, −nD), kde plyne čas pozpátku, tzn., že vývoj je zde záporný.

Čas v dimenzích

Někdy je čas označován jako další rozměr daného prostoru. To ovšem není pravda, protože v časově nulových dimenzích, kde jinak existuje prostor, není možný ani vývoj ani pohyb. Jelikož platí, že pohyb je nějaká změna polohy v rámci daného n-rozměrného prostoru a pro uraženou dráhu platí, že je rovna součinu rychlosti a času, a protože je čas nulový, je nulová i dráha, nemůže dojít ke změně polohy, a pohyb tedy není možný. Toto se nazývá Paradox nemožnosti pohybu v časově nulových dimenzích.

Pro správné pochopení dimenzí je nutno zavést dva různé časy:

1. Dimenzionální čas. Jedná se o čas, který známe my, lidé. Je to čas, který plyne v rámci jedné dimenze. Proto může plynout v každé dimenzi jinak rychle, pozpátku, či může (v časově nulových dimenzích) úplně chybět.
2. Hyperdimenzionální (superdimenzionální, naddimenzionální) čas je čas, ve kterém plynou jednotlivé dimenze. Je konstantní (tj. plyne stále stejně rychle) a skládá se z kontinuálně za sebou jdoucích okamžiků, ve kterých se dimenze větví. Díky tomuto času se mohou větvit i časově nulové dimenze.

Vnořování dimenzí

Jedná se o jednu ze základních vlastností dimenzí. V rámci jedné dimenze může existovat nula až nekonečně mnoho dimenzí. Hyperdimenzionální čas dimenzí vnořených v jiné dimenzi je zároveň dimenzionálním časem dimenze, ve které jsou dané dimenze. Uveďme si příklad pro sedm dimenzí:

1. Dimenze A
2. Dimenze B
   1. Dimenze B.1
   2. Dimenze B.2
      1. Dimenze B.2.1
   3. Dimenze B.3
3. Dimenze C

Dimenze A nemá žádnou vnořenou dimenzi. Dimenze B má čtyři vnořené dimenze, přičemž dimenze B.2.1 je zároveň vnořena ještě do dimenze B.2. Dimenze C taktéž nemá žádnou vnořenou dimenzi.

Vnořování dimenzí lze také znázornit takhle: Máte akvárium z polopropustného skla v pokoji a v něm myši. Myši ven nevidí, zatímco vy dovnitř ano. Akvárium by pak byla dimenze vnořená do pokoje, což by byla dimenze, ve které žijete. Vy byste také mohl dát ruku do akvária a myši ovládat, ale myši by ven nemohly.

Pro vnořování dimenzí platí, že do dimenze s n rozměry lze vnořit pouze dimenze s počtem rozměrů stejným nebo menším než n. Do časově nulových dimenzí lze vnořit pouze časově nulové dimenze (a to i s vyšším n).

Existuje také Paradox času vnořených dimenzí. Hyperdimenzionální čas je vždy konstantní a čas dimenzionální být konstantní nemusí. Pokud by dimenzionální čas dimenze B.2 (což je také hyperdimenzionální čas dimenze B.2.1) konstantní nebyl, znamenalo by to, že hyperdimenzionální čas dimenze B.2.1 není konstantní, což ovšem není možné. Proto u podobně vnořených dimenzí platí, že čas je konstantní i nekonstantní zároveň.

Vnořování dimenzí také vysvětluje některá náboženství. Bůh či bohové žijí v určité dimenzi, ve které jsou vnořené dimenze, kde žijí lidé. Lidé nemohou vidět bohy, jelikož nejsou součástí dimenze lidí, zatímco bohové mohou vnímat lidi, neboť dimenze lidí je součástí dimenze bohů. Mějmě další příklad vnořených dimenzí:

1. Dimenze A
2. Dimenze B
   1. Dimenze B.1
   2. Dimenze B.2
      1. Dimenze B
3. Dimenze C
   1. Dimenze C

Jak jde vidět ve schématu, do dimenze B je vnořená dimenze B.2, ve které je vnořená dimenze B. Toto se nazývá Paradox do sebe vzájemně vnořených dimenzí. Nebylo dosud dokázáno, jestli lze takto dimenze vnořovat. Každopádně by pro takové dimenze platilo že u obou dvou je hyperdimenzionální čas totožný s časem dimenzionálním. Znázorněme si to opět na akváriu s myšmi. V akváriu by byl teď váš pokoj a myši by vás viděly a vy je ne. Nicméně protože i akvárium je vnořené do pokoje, vy myši vnímat můžete. Vy tedy myši vnímáte i nevnímáte zároveň a myši jsou na tom úplně stejně. Zároveň můžete ovládat sám sebe, protože pokoj je vnořen sám do sebe. Otázkou zůstává, zda je možné objekty ve vnořených dimenzích ovládat myslí. Pokud by to šlo, daly by se tím vysvětlit paranormální jevy či některé kouzelnické triky.

Na schématu je také vidět, že do dimenze C je vnořená dimenze C. Tohle platí ovšem pro všechny dimenze a ve skutečnosti není dimenze C do sebe vnořená. Je totiž matematicky jasné, že číslo a je podmnožinou čísla a, což platí i pro dimenze.

Paradoxní dimenze

Všechno, co se může stát, se stane. Jen se to stane v různých dimenzích. Může se tedy i stát to, že dimenze zanikne. Když dimenze zanikne, tak vznikne dimenze, ve které neexistují žádné dimenze. Tato dimenze se nazývá paradoxní dimenze, protože popírá sama sebe.

Jestliže neexistují žádné dimenze v této dimenzi, neexistuje ani ona sama, což by však znamenalo, že neexistuje dimenze, ve kterých neexistují dimenze, a tato dimenze tedy musí existovat. A taky že existuje. Takže paradoxní dimenze je vlastně dimenzí ortodoxní, což je docela paradoxní.

Pravda a lež v dimenzionalismu

Představme si před soudem muže-dimenzionalistu, jenž byl obviněn z vraždy ženy. Představme si, že muž mluví vždy pravdu (přestože tomu tak v jiných dimenzích být nemusí). Muž ví, že ženu v některých dimenzích zabil i nezabil, a proto se nemůže přiznat, že ji zabil. Zároveň to však nemůže popřít. Tím se dostáváme k dalšímu paradoxu – paradoxu pravdy a lži.

Řešení tohoto zdánlivě neřešitelného problému je velice jednoduché. Stačí pravdu a lež omezit na časoprostor pouze dané dimenze, ve které existuje soud i muž. V dimenzích, kde ženu zabil ho odsoudí; v dimenzích, kde ji nezabil, ho zprostí obžaloby; a v dimenzích, kde ji zabil a zároveň nezabil ho odsoudí i zprostí zároveň.

Pravděpodobnost

Představme si, že házíme mincí. Jaká je pravděpodobnost, že padne panna či orel? 50 %? Jak jste k tomuto výsledku došli? Mince má dvě strany, takže je stejná šance, že spadne na jednu či druhou stranu, tedy:
${\frac {100\%}{2}}=50\%$
Pro kostku se šesti stěnami bychom analogicky dostali:
${\frac {100\%}{6}}=16,66666666666666666666666666666666666666666666666666666666667\%$
Jaká je pravděpodobnost, že když hodíme mincí, padne pana nebo orel. (Stačí, aby mince dopadla na jednu stranu a podmínka bude splněna.
${\frac {2\cdot 100\%}{2}}=100\%$
Výsledek je celkem zjevný už při přečtení. De facto jsme spočítali, jaká je pravděpodobnost, že mince spadne. Tohle přibližně platí pro 1 jedinou dimenzi. Co když ale chceme spočítat, jaká je pravděpodobnost, že padne orel při házení mincí.

Co se tedy např. může stát:

1. Padne orel.
2. Padne pana.
3. Mince nespadne.
4. Mince se zastaví na hraně.
5. Padne pana a zároveň orel.
6. Padne hroch.
7. Mince vybuchne.
8. Mince vysublimuje.
9. Minci spolkne váš malý bratr.
10. Oslepnete, a nedokážete tudíž určit, co padlo.
11. Mince udělala zároveň všechno, co bylo popsáno v předchozích krocích.
12. Nic.
13. …

Existuje nekonečně mnoho možností, co všechno se může stát. Zároveň se všechno stane nekonečněkrát. Pravděpodobnost, že se něco stane, tedy je:
${\frac {\infty \cdot 100\%}{\infty }}=100\%$
Rovnice výše dokazuje, že se stane úplně všechno.

Pozn.: Kasina a loterie počítají s pravděpodobností v jedné dimenzi, a proto se stává, že většinou nevyhrajete. Uvědomělý dimenzionalista ovšem ví, že nekonečněkrát vyhrál, jen v jiných dimenzích (a nemůže o tom tedy vědět).

Naše dimenze

Naše dimenze, ve které žijeme, vznikla možná před 13 miliardami let. Otázkou je, jestli lze za naší dimenzi považovat vesmír, či je naše dimenze mnohem širší a větší.

Každopádně existuje sesterská dimenze, ve které neexistuje zlo, lidé jsou hodní, planeta vzkvétá a naše civilizace je vyspělá, jak jen to jde. Jen je škoda, že my v této dimenzi nejsme…

Cestování mezi dimenzemi

Přestože by se mohlo zdát, že se cestovat mezi dimenzemi nedá, opak je pravdou, neboť podle dimenzionalismu je možné všechno, a je tedy možné cestovat mezi dimenzemi.

Sen

Nejedná se o cestování mezi dimenzemi v pravém smyslu, jelikož se člověk nedokáže fyzicky dostat do dané dimenze. Jedinec pouze vidí obraz, popřípadě může vnímat i ostatní smyslové vjemy. Mezi snílkem a obrazem ve snu zpravidla nedochází ke komunikaci ani interakci, byť osoba ve snu může na jedince promlouvat, a tedy s ním interagovat. Problém je tradiční špatné chápání skutečnosti, jež je u lidí omezena pouze na jednu dimenzi. Ve skutečnosti je sen skutečnější, než si dokážete představit.

Někdy může dojít k zajímavé anomálii, že jedinci ze dvou různých dimenzí si vybaví navzájem sen, ve kterém se vidí (popř. i slyší). Kupříkladu se člověku zdá o trojlavé žirafě s chobotem a zároveň se trojhlavé žirafě s chobotem zdá o člověku.

Cestování ve vlastním slova smyslu

Cestováním ve vlastním slova smyslu se rozumí transport fyzické i duševní stránky jakéhokoli jsoucna do jiné dimenze. Člověk (této dimenze) to ještě nedokázal, a není tudíž jisté, zda to je možné. Jisté je, že existují nějaké dimenze, mezi nimiž cestovat lze.

Závěr

Každý člověk na světě je nejlepší, nejsilnější, nejbohatší či nejkrásnější. Jen v jiné dimenzi a v této dimenzi o tom neví. Zároveň je každý člověk nejhnusnější, nejhorší, nejslabší a nejchudší.

Vlastnosti lze posuzovat pouze v rámci jedné dimenze, jinak by svět nedával smysl.