Diskuse:Pravčela turecká

O příčině toxických účinků „meli maenomenon“ – tedy šíleného medu, si v roce 77 n.l. ve své přírodovědné encyklopedii Historia naturalis prvně zaspekuloval římský válečník a filosof známý pod jménem Plinius Starší. Velice správně již tehdy odhadl, že ďábel je skryt v nádherných fialových květech rododendronů a mimo jiné napsal:

"Co můžeme tušit o záměrech Přírody, která nám klade do cesty pasti v podobě medu, který je jeden rok plný jedu a další rok zas tak dobrý a lahodný. Navíc, když na jedné plástvi od jednoho včelstva může být část medu dobrá a část jedovatá……. Co jiného v tom může být, než její záměr pohnout lidstvo k větší opatrnosti a snaha mírnit lidskou nenasytnost..."

Zmíněný medový ďábel v květech ukrytý se jmenuje grayanotoxin. Znám je též pod názvy andromedotoxin, acetylandromedol a nebo rhodotoxin. Kromě některých druhů rododendronů (R. ponticum, R. flavum) produkují tento neurotoxin i další rostliny z čeledi vřesovcovitých (Ericacae) - např. mamota širokolistá (Kalmia latifolia) nebo mamota úzkolistá (Kalmia angustifolia). Dosud je známo celkem 18 různých forem (číslicemi římskými označenými) této toxické látky (GT-I až GT-XVIII), přičemž nejčastěji se vyskytující formy GT-I až GT-IV patří mezi polyhydroxylované cyklické uhlovodíky zvané diterpenoidy. Mechanismem účinku těchto látek je blokáda sodíkových kanálů buněčných membrán a následné ovlivnění jak přenosu nervového vzruchu mezi neurony, tak i na rozhraní nervů a svalů (nervosvalová ploténka). Po navázání toxinu na příslušné receptory jsou nervové a svalové buňky neúměrně dlouho udržovány v excitovaném stavu (fáze depolarizace), čímž je negativně ovlivněna zejména činnost srdce, kosterních svalů a centrálního nervového systému. Tvrdí se, že toxické účinky medu obsahujícího grayanotoxin bývají zřídka fatální. Symptomy otravy jsou velmi závislé na dávce, nastupují přibližně hodinu po konzumaci kontaminovaného medu a obvykle odeznívají během 24h. Středně silná intoxikace se projevuje zejména závratěmi, celkovou slabostí, nadměrným pocením a sliněním, nevolností, zvracením a parestezií (mravenčením). Pokud však je grayanotoxin požit ve větším množství, může vyvolat i život ohrožující srdeční komplikace (např. porucha převodu vzruchu ze srdečních síní na srdeční komoru zvaná atrioventrikulární blok). Charakteristickým lékařským nálezem je pak výrazně snížená tepová frekvence (30-59 pulsů za minutu) a nízký krevní tlak (79 (±19)/48 (±13) mm Hg. Zajímavou otázkou je též vliv grayanotoxinu na hladinu krevního cukru, neboť rododendronový med je v některých oblastech Turecka dodnes využíván jako tradiční léčebný prostředek při onemocnění cukrovkou. Öztasan a kol. ve své práci z roku 2005 popsali, že šílený med způsobil výrazný pokles glukózy a lipidů v krvi laboratorních zvířat, kterým byl nejprve pomocí látky jménem streptozocin záměrně vyvolán diabetes mellitus. Jedním z uvažovaných mechanismů této stimulace byla aktivace části autonomního nervového systému zvané parasympatikus.

Stejně tak jako v dávné minulosti, tak i v současné době je největší množství otrav šíleným medem diagnostikováno v Turecku, a to zejména v jeho Černomořském regionu. Med s příměsí grayanotoxinu je zde hojně užíván nejen k léčbě výše zmíněné cukrovky, ale i při celé řadě dalších obtíží. Ve studii Yilmaze a kol. z roku 2006 je konstatováno, že mezi oběťmi otrav šíleným medem tvoří valnou většinu muži středního a staršího věku. Z 66 pacientů hospitalizovaných se symptomy odpovídajícími intoxikaci grayanotoxinem bylo 53 mužů (80,3%) jejichž průměrný věk činil 51 let. Také v pozdější studii Demircana a kol. z roku 2009 tvořili muži ve věku 41-86 let (průměr 55 let) 18 z 21 popisovaných případů. Autoři této druhé práce se tedy pokusili zjistit, co je příčinou onoho charakteristického rozložení popisovaných případů na tak úzký výsek populace. Nebylo možné si nevšimnout, že věkové složení pacientů hospitalizovaných po otravě šíleným medem se nápadně podobá věkovému rozmezí běžných uživatelů Viagry (sildenafil). Položili tedy otráveným pacientům otázku, proč že ten šílený med užívali. Odpovědí bylo, že muži ve věku 41-60 let si pomocí uvedeného prostředku přírodní medicíny nejčastěji léčili erektivní dysfunkce, následovaly poruchy trávení, diabetes mellitus, artritida, nespecifikované obtíže a hypertenze. V daném kontextu není bez významu, že diabetes melitus a hypertenze též negativně ovlivňují funkci mužských pohlavních orgánů. Pořadí četnosti chorob léčených šíleným medem muži ve věku 61-80 let patrně odráží změnu životních priorit souvisejících s daným věkovým rozmezím. Tito muži používali rododendronový med nejčastěji k léčení erektivní dysfunkce, poruch trávení, následoval diabetes, hypertenze, artritida, a jiné blíže nespecifikované obtíže. Zdá se to být tedy jasné – zešílet šíleným medem se sice dá v každém věku, ale uvadající muži na prahu stáří jsou obzvláště ohroženou skupinou. A pokud se díky svému šílenství od přirození navíc vrhnou na užívání šílených prostředků, je průšvih téměř zaručen. Naštěstí se na některé věci zas tak často neumírá...

Valašské pořekadlo: Po všeckem hovno, enem po včelách med!

Zdroje

Literatura:

• 1. Koca I., Koca A.F., Poisoning by mad honey: A brief review, Food and Chemical Toxicology 45, 1315–1318 (2007).
• 2. Gunduz A., Turedi S., Uzun H., Topbas M., Mad honey poisoning, American Journal of Emergency Medicine 24, 595–598 (2006).
• 3. Akinci S., Arslan U., Karakurt K., Cengel A., An unusual presentation of mad honey poisoning: Acute myocardial infarction, International Journal of Cardiology 129, e56–e58 (2008).
• 4. Öztasan N., Altınkaynak K., Akcay F., Gocer, F., Dane S., Effects of mad honey on blood glucose and lipid levels in rats with streptozocin-induced diabetes., Turkish Journal of Veterinary and Animal Sciences 29, 1093–1096 (2005).
• 5. Yilmaz O., Eser M., Sahiner A., Hypotension, bradycardia and syncope caused by honey poisoning, Resuscitation 68, 405-408 (2006).
• 6. Demircan A., Keles A., Bildik F., Aygencel G., Dogan N.O., Gomez H.F., Mad Honey Sex: Therapeutic Misadventures From an Ancient Biological Weapon, Annals of Emergency Medicine 54 (6), 824-829, (2009).

Výše uvedené je založeno na úryvku knihy: Miroslav Pouzar, Kalich hořkosti – kniha plná jedů Foxiest (diskuse) 13. 7. 2025, 14:40 (UTC)