Maja Plisecká
Maja Michailovna Plisecká byla superslavná a fakt vynikající baletnice.
Počátek[editovat | editovat zdroj]
Narodila se 20. listopadu 1925 v Moskvě, do židovské rodiny, manželům Rachil Michajlovně Messererové a Michailu Emmanueloviči Pliseckému.
Rachil byla filmová herečka a Michail byl hospodářský činovník SSSR. Maja od roku 1932 do roku 1936 vyrůstala v Norsku, na ostrově Západní Špicberk. Tam její otec pracoval jako vedoucí společnosti Arktikugol (těžba arktického uhlí na Špicberkách). Nakonec se tam stal i generálním konzulem SSSR.
Michail Emmanuelovič byl zjevně mimořádně schopný člověk, což se v ruském ani sovětském imperiu neodpouštělo a neodpouští. Během stalinských čistek byl proto jedné temné noci (samozřejmě, kdy taky jindy) 30. dubna 1938 zatčen, promptně odsouzen k smrti a po stalinsku zavražděn.
Majina matka pak byla po zásluze deportována do Kazachstánu, do trestného pracovního lágru u Akmolinsku, lágru určeného speciálně pro ženy, jejichž příbuzní zradili svou vlast. Malou Maju tak čekal standardní osud - drsná převýchova v pasťáku, že aby z ní vyrostla uvědomělá sovětská občanka.
Zvrat k dobrému[editovat | editovat zdroj]
Jenomže tady zasáhla ruka osudu, možná jakýsi strážný anděl. Zázračnou rukou osudu se tenkrát stala její teta z matčiny strany, Sulamith Messererová, povoláním baletka. Tahle teta se jí ujala s takovou důkladností, že namísto chmurné budoucnosti bezprizornice z pasťáku se Maja stala tanečnicí, na kterou s obdivem čuměl celý svět.
Baletnice[editovat | editovat zdroj]
Maja byla fakt dobrá. Přestože v zemi zuřila válka, tak tahle dívčina roku 1943 vystudovala Moskevskou choreografickou konzervatoř, kde si jí vzaly do parády vynikající pedagogyně E. Gerdtová a M. Leontjevová. Hned poté byla přijata do baletní skupiny Velkého divadla v Moskvě, v němž zůstala až do roku 1990. Byla tak dobrá, že záhy začala tancovat jako sólistka. Když pak umřela Galina Ulanovová, Maja po ní v roce 1960 přebrala status primabaleríny. V této době Plisecká už byla proslulá jako jedna z nejvýznamnějších tanečnic klasického i moderního baletu jak v Sovětském svazu, tak i v zahraničí. Jenomže kvůli stupidním zákazům sovětských úřadů mohla Maja poprvé vycestovat do světa nesovětského až v roce 1959, kdy Stalin už byl bezpečně uložen v zaslouženém pekle a poměry v říši sovětské se malinko uvolnily.
Svatba[editovat | editovat zdroj]
Roku 1958 si Maja vzala za manžela vynikajícího hudebního skladatele Rodiona Konstantinoviče Ščedrina, který pak pro svou milovanou Maju napsal několik baletů, kde se uplatnila nejen jako tančivá baletka, ale také jako choreografka.
Uvolnění let šedesátých[editovat | editovat zdroj]
Politické ledy se konečně malinko hnuly. Roku 1959 se souborem Velkého divadla Maja poprvé hostovala v USA a Kanadě. Pak už to šlo jedno za druhým, často vystupovala v Německu, Francii, Španělsku a leckde jinde. Slavné chrámy kultury se o ní začaly přetahovat. Teď už to šlo samospádem; roku 1984 – umělecká ředitelka baletu Římské opery, 1987–1989 – umělecká ředitelka Španělského národního baletu v Madridu.
Vrchol[editovat | editovat zdroj]
V roce 1989 proběhlo závěrečné vystoupení Plisecké jako primabaleríny Velkého divadla a také řada velkých vystoupení v zahraničí. Scénu baletní poprvé opustila až ve svých 65 letech. Přesto však příležitostně tančila i nadále, i po roce 2000, a kdyby si jí nevzal anděl blažené smrti do baletního nebe, tančila by snad dodnes.
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Už od samého začátku byla Plisecká jiná než ostatní baletky. Široké okolí zaujala nejen svým nevšedním vzhledem, svými vysokými skoky a technikou svého tance, ale i svým charismatem a celkově okouzlující postavou. Dodnes je brána jako jedna z vůbec nejlepšejších baletek 20. století.
Odchod[editovat | editovat zdroj]
Maja Plisecká zemřela na infarkt 2. května 2015 v Mnichově ve věku 89 let.
