Wehrmacht: Porovnání verzí

[[Image: Erb_Wehrmachtu.png|thumb|left|150px130px|Znak Wehrmachtu]]

1945 označoval největší cestovní kancelář [[Německo|Německa]]. Tato kancelář soupeřila o získání monopolu nad cestovním ruchem s obdobnými cestovkami po celém světě v období známém jako [[Druhá světová hádka|druhá světová hádka]]. Pro zvýšení prestiže své obchodní značky se Wehrmacht organizoval v rámci ''Asociace ambiciózních cestovních kanceláří Evropy a Pacifiku'' (běžně známá také pod názvem ''[[OSA|Osa]]''). Hlavními konkurenty v oblasti cestovního ruchu byla [[Rudá armáda]] a později také americká armáda (''[[US Army]]''). Určitou dobu se Wehrmachtu snažila konkurovat také [[Vojenská historie Francie|francouzská armáda]], ukázalo se ale, že nemá dostatečného obchodního ducha a po pěti týdnech dohadů o cestovní koncese přenechala své kanceláře v Paříži[[Paříž]]i právě Wehrmachtu.

Snaha Wehrmachtu o rozšíření jednotného bezcelního prostoru se tak zaměřila směrem na východ, kde do té doby působila výhradně [[Rudá armáda]]. Na obrovském prostoru [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] objevil Wehrmacht pro své výletníky netušené možnosti pro rekreaci. Spolu s konkurenční Rudou armádou během následujících let zorganizoval spoustu [[Studijní pobyt|výměnných pobytů]] do celoročních táborů v Německu a na Sibiři. Každé jaro a na podzim byly mezi výletníky Wehrmachtu oblíbené zejména bahenní lázně, kterých se výletníci a zaměstnanci účastnili v hojném počtu i se svými služebními vozy. V zimním období se pak Wehrmacht účastnil pravidelných biatlonových[[biatlon]]ových soutěží. Na tyto se ale kvůli nedbalostem v organizaci nedostatečně vybavil, takže většinou tyto zimní soutěže prohrával. V důsledku tohoto selhání bylo již na konci prvního ročníku propuštěno z Wehrmachtu několik oblastních ředitelů.

Ránu popularitě německé cestovce utržily časté [[Czech Tek|technopárty]], po kterých zůstával značný nepořádek a řady bezvládně ležících účastníků. Organizaci těchto kulturních aktivit tak brzy převzaly [[SS|Spojené sirkárny]], sesterská společnost Wehrmachtu, která dala pořádaným technopárty organizovanější rozměr a přenesla je do pro tento účel zřízených rekreačních středisek v Německu, Polsku a jiných zemích, se kterými mělo Německo díky Wehrmachtu bezvízový styk.

Přelom na trhu cestovního ruchu znamenal zájezd k řece Volze v oblasti Stalingradu, kde spousta německých turistů zabloudila na nepřehledném [http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Kruhov%C3%BD_objezd[Kruhový_objezd#Stalingradsk.C3.BD_kruhov.C3.BD_objezdStalingradský kruhový objezd|nepřehledném kruhovém objezdu]] a stala se účastníky jednoho z nejvýznamnějších výměnných pobytů v historii Wehrmachtu. Ještě v lednu 1943 bylo možno koupit poslední volné [[Zájezdy last year|last-minute zájezdy]] k Volze, ale na začátku února Wehrmachtu vypršela licence, a tak musel místní delegát von Paulus uzavřít tamější pobočku německé cestovky, která od té doby kvůli finančním problémům začínala postupně omezovat dostupné destinace.