Syndrom vyhoření: Porovnání verzí

'''Syndrom vyhoření''' je [[Paranoia|paranormální]] úkaz, který postihuje především [[práce|workoholiky]] a [[Vertikální chrlič intelektuálů|inteligenci]] mezi 40 a 50 rokem [[život]]a, ale nevyhýbá se ani línějším, [[Jiří Paroubek|retardovanějším]] a mladším. Mezi symptomy patří zejména nenadálé [[Oheň|vzplanutí]] bez zjevného [[Prostředníček|bezprostředního]] důvodu, které dotyčný většinou [[smrt|nepřežije]],. Pokud pokudtedy zrovna není po ruce hasičská jednotka. Mezi faktory vedoucí k vyhoření podle [[odborník na slovo vzatý|odborníků]] patří zejména přílišný stres, nároky a vůbec [[práce]] jako taková.

'''[[Jan Hus]]'''. Tento pražský [[univerzita|vysokoškolský]] pedagog a kazatel svými nadřízenými moudře poslán na rekreaci k Bodamskému jezeru. Bohužel nerespektoval doporučení [[Lékař|doktorů]], ani svého přítele krále Zikmunda, a i v malebné Kostnici zapáleně pracoval ve dne v noci, nedbaje neblahých známek únavy a emoční vyprahlosti. Začátkem července 1415 tak došlo nejhoršímu a Jan Hus i se svými [[Kniha|knihami]] vzplanul takovým plamenem, že ani [[Hasiči|požárnický koncil]], který se zrovna ve městě tou dobou konal, kněze nedokázal uhasit. Požárníci však aspoň zabránili rozšíření požáru tak, že Husa a jeho ještě hořící knihy vhodili do Rýna. Na připomínku toho, že není radno tolik pracovat, se v Česku slaví 6. července [[Státní svátky České republiky|svátek]].

'''Jan Palach'''. Teprve 21letého studenta historie a [[Politik|politické]] ekonomie postihl syndrom vyhoření 16. ledna 1969 na procházce po [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]]. Kolemjdoucím se nebohého studenta sice podařilo uhasit a byl odvezen na blízkou popá[[Lenin|leninovou]] kliniku v Legerově ulici, kde po třech dnech těžkým popáleninám podlehl. Podle vyjádření [[lékař]]ských kádrováků bylo hlavní příčinou náhlého vzplanutí to, že Palach poněkud přepálil přípravu na zkouškové období. Následné protesty proti přílišným požadavkům u zkoušek na [[Filosofie|FF UK]] o 20 let později přispěly k pádu celého akademického [[senát]]u.

'''Muhammad Buazízí'''. Sedmadvacetiletého tuniského pouličního prodavače potkal 17. prosince 2010 akutní syndrom vyhoření poté, co se u jeho prodejního vozíku nakupila tak dlouhá fronta [[hlad]]ových [[policie|policistů]], že nemohl sám stihnout uspokojit takovou poptávku a podle očitých svědků doslova "zpanikařil a vzplanul". [[Nejtragičtější události světových dějin|Tragédie]] během následujících měsíců vedla k [[maso]]vým protestům za rozložení policejních pauz na [[jídlo|oběd]], aby prodavači měli více času vybavit objednávky, a následně k pádu celé [[Vláda|vlády]]. Hnutí, na [[Záchod|Západě]] známé jako tzv. Arabské jaro, se dokonce rozšířilo do celého [[arab]]ského světa, ale ke skutečné mírné úpravě policejního stravování došlo jen v několika státech. Naopak, i přes veškerou pomoc zahraničních expertů na stravování, došlo např. v [[Sýrie|Sýrii]] nebo Libyi v souvislosti se špatně naplánovanými obědy ozbrojených složek k vyhoření několika dalších obětí.