Paradox Jiřiny Švorcové: Porovnání verzí

''No tak podívejte se, já jsem se jako představitelka celé řady charakterních rolí musela vždy oblékat vkusně. To si zkrátka doba žádala. Dá se říct, že jsem si na oblečení potrpěla - to abych široké řady svých fanoušků potěšila a inspirovala. To víte, lidé mě často zastavovali na ulici a dávali se se mnou do řeči poté, co jsem ztvárnila některou ze svých nejvýznamnějších rolí - Král [[Sudety|Šumavy,]] Horoucí srdce nebo Velká filmová loupěž... a to už vůbec nemluvím o blockbusterech [[Nemocnice na kraji města]], Žena za pultem, Okres na severu či My všichni [[Škola|školou]] povinní. NehohlaNemohla jsem si napříkladkupříkladu přijít pro vysoké státní [[Polonium|ocenění,]] kterých jsem obdržela za svou kariéru celou řadu, v čemkoli. To skutečně nešlo. Mohla jsem si sice koupit šaty, kombiné či podvazky někde v krámku na předměstí [[Dobruška|Dobrušky,]] ale to skutečně nikdy nebyl můj styl. Volila jsem zásadně kvalitní, značkové oděvy.''

''V době, kdy jsem nebyla Švorc, jsem si pořizovala i odvážné, nákladné a až extravagantnínákladné kousky od vyhlášených návrhářů, někdy z neotřelých materiálů - [[Dederon|dederónu,]] krimplenu, tesilu, plyše a podobnýchtak dále. Ty jsem doma pečlivě složila a schovala do skříně, abych je měla připravené na 'ten' okamžik. Nejednou se mi však stalo, že jsem dotyčný hadřík na sebe ani nevzala; stále jsem čekala na 'tu' chvíli. Mezitím jsem se však stala Švorc a na výdaje na kvalitní oblečení najednouz ničeho nic nebylo. Živila jsem rodinu, platila složenky a, popravdě, v těchto chvílích i dost pila. Holdovala jsem zejména bílému [[víno|vínu.]] Ani v takových dobách jsem však nešla a někoupila si něco v prvním krámě na rohu ulice. Jak se opotřebovávaly mé oděvy na běžné, každodenní nošení, trhaly se (nu ano, některé ze mě strhali mí obdivovatelé, ehm, [[Jak sbalit holku|obou pohlaví),]] musela jsem sáhnout do skříně a vytáhnout na [[Světlo|světlo]] i některý z oblečků na 'lepší' příležitost.''