Elektronické pivo: Porovnání verzí

Elektronický lahváč má obvykle tvar tradičního [[Lahvoun|lahváče]], do kterého se však zespodu vsunují zásobníky se syntetickou směsí. Po vsunutí zásobníku je třeba odjistit pojistku umístěnou na hrdle, k čemuž se nejlépe hodí tradiční otvírák na lahve, ovšem s trochou zručnosti lze použít např. zapalovač nebo jiný elektronický lahváč. Kontrolka po straně po chvíli signalizuje, že je možné pít. Pití se provádí přítiskem hrdla lahváče k ústům (řidčeji k jinému tělesnému otvoru), provedeným zároveň s nakloněním celého přístroje. Tento manévr vyžaduje přesnou koordinaci pohybů, ale po zacvičení ho zvládne i to největší nemehlo. Když naklonění dosáhne předprogramované meze (od cca od 80 do 110 stupňů, podle plnosti zásobníku), průtokový magnetron uvnitř přístroje vaporizuje směs v zásobníku a vzniklý aerosol vstříkne ven z aparátu do úst. PoužitýTento postup se opakuje až do strašlivého okamžiku, kdy dojde náplň, což ověříme opakovaným vytřepáním posledních kapek z přístroje. Prázdný zásobník je po zajištění pojistky možné vyjmout a vrátit v [[Bojovníci od Al-Lidlu|Lidlu]] za 3 kačky zpátky.

Chuť elektronického piva je téměř úplně, ale ne zcela naprosto nepodobná pivu. Výhodou je především vysoký obsah alkoholu, kolem 50 %, který je nadále znásobenýznásoben způsobem podávání - vdechováním aerosolu, nikoli pitím tekutiny. Jeden zásobník tak bohatě vystačí na celý večer, a to i alkoholikům na vrcholu pivní kariéry. Vedle alkoholu zásobníky obsahují vedlejší příměsi dodávající chuť, zejména syntetický slad a syntetické [[chmel]]ové produkty. Dostupné náplně se liší stupňovitostí, hořkostí, druhem kvašení atd. piva, kterému se chutí nemají neblížit.