Imperátoři, rollback, Správci
5 957
editací
Halucinace: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Skutečně pořádná haluška přidána
(obrázek) |
(Skutečně pořádná haluška přidána) |
||
|
===Zatraceně nepříjemná haluška===
Ležím v pohodlné posteli. Všude jsou kolem polštáře, já pokuřuji drahý doutník, v bedně je [[fotbal|fotbálek]], v ruce krásně vychlazené pivko. Z koupelny přichází tchyně v síťovaných punčochách, lakovaných botách nad kolena a s bičem.
===Úžasná, skutečně pořádná haluška===
Cesta za hranu vědomí začíná...
Prvý pocit je, že tu něco asi není úplně v pořádku. Je to stejný pocit, jako když prudce vstanete a zatočí se vám hlava a vy se honem musíte něčeho chytit, pouze trochu silnější a bez onoho točení hlavy. Taky čeho se chytat, když přece tak příjemně ležím...
Ten pocit je takový nijaký, nevarující a rozhodně ne dominantní. Vůbec nebrání jinému vnímání ani činnosti. Převládá ve mě dojem, že vlastně ani o nic nejde, dál pokračuji ve zvedání ruky, abych se mohl dotknout a...?...co to je...kam to padám...jsem vůbec ještě...?
...jsem naplněn zářivým pocitem rozkvetlé letní louky, žádná louka samozřejmě není, ani sám pojem léta, jen ten základní, čistě živočišný pocit, takový co asi zažívá ještěrka v teplé lázni paprsků, pocit, pro který slova nebyla a ani nemohou být vynalezena a trvá věčně, protože tady nic nezačíná ani nekončí, naprosto homogenní animální blaho, ale taky se zdá, že tu někde je i nezřetelný náznak tušení jinakosti, jakási neurčitá nerovnoměrnost, turbulence, cosi snad možná i nepatrně rušivého, ale jen jako jemné pohlazení neskonalé něhy; ale ta nehomogenita tu skutečně je, ono totiž kromě mě tu je ještě cosi cizorodého, co sem vlastně asi ani nepatří, je to... je to jakési tělo, které se dá i vnímat, je vlastně docela zajímavé ho sledovat, jak se o něco snaží, ale netřeba se jím nechat vyrušovat, protože je tu přece ta nekonečná lázeň libocitu, kam se dá tak báječně hroužit, jenomže ono to už nejde tak lehce a bezstarostně, stále tu překáží to tělo, pořád něco chce, kam se ale podělo to animální bezbřehé blaho, kde je, ono není, škoda, ale je tu jiný zdroj rozkoší, to tělo přece, co se tu vzpíná a které je jejich zdrojem, jak nádherné je nechat ho takhle vzepjaté, a co třeba ještě tady kousek přidat, proč ne, vždyť si s ním můžu dělat co chci, samozřejmě, protože je moje a je nádherné ho ovládat, jako koně, cítím ho a vnímám, letím s ním s větrem o závod, což je úchvatné, přitom já a mé tělo vnímáme, jak po něm něco úžasně žhavého přejíždí, jak ho cosi krásně svírá, a hele, ono je tu ještě jedno tělo, ušlechtile vypracované, opálené do bronzova, no teda; vždyť já mám dvě těla, to je báječné, přitom ale jsme jedno, protože ta rozkoš se dá přelévat z jednoho do druhého a je jí pořád víc, víc a víc, tu záplavu rozkoše už snad ani nejde vydržet... ale samozřejmě že nemám dvě těla, protože tohle přece je má milovaná bronzová bohyně, ty její krásné, dlouhé, pevně vypracované svaly, vnímám jak se svíjejí jak hadi, aby ne, když si je ta má běžkyně udělala pří judu, má už zelený pásek, ale ne teď, protože teď je nádherně nahá a drží se na mém vzpínajícím se těle jako na koni a ústa má do široka otevřená, vždyť já ale taky, co to tu ale tak strašně vyje, ty výkřiky, jsem to já, nebo ona, co se na mne nabodla, vždyť je to jedno, jedno jsme, a ať je to tak pořád a pořád a pořád !!!...
===Ty vůbec nejlepší halušky===
Brambory nastrouháme na jemném struhadle nemlich stejně jako kdybychom chtěli udělat bramborák, přidáme do toho sůl, nějakou tu mouku, a prohněteme. Takto vzniklé těsto protlačíme do vroucí vody přes velkoděrové haluškové síto, nebo, jsme li šikovní [[Kňuba|kňubové]] motorní, nasekáme těsto na prkýnku a do vroucí osolené vody shazujeme. Můžeme je taky vykrajovat lžičkou namočenou ve vroucí vodě, nebo je odkrajovat nožem z hrany prkénka, jak kterému soudruhu je libo.
Vaříme asi 4-5 minut; tak dlouho, až halušky vyplavou na povrch vody, to jsou uvařené. Pokud nechtějí vyplavat, asi se přichytily ke dnu, protože jsme je, coby paka jedna nemrcoušská, zapomenuli ode dna odmíchnout.
Hotovo je teda když vyplavou. Buď je pak všechny najednou scedíme a krátce propláchneme studenou vodou, že aby se haluščata zbavila slizkosti, nebo je z té vody lovíme a vytahujeme dírkatou naběračkou per partes.
V [[Homosexualita|teplé]] míse haluščata dobře promícháme s bryndzou, která se v těch horkých haluškách parádně rozpustí. Vrzneme do nich taky část ještě prskající škvařené slaniny, kterou jsme v mezidobí připravovali vedle na pánvičce, halušky pak jdou líp od sebe.
Halušky z mísy pak kydneme na příslušný počet talířů. Na talířích je pak ještě pěkně dosypeme a polejeme onou výše zmíněnou, do voňava rozškvařenou, na kostičky nakrájenou slaninou. A ta zbývající halušková voda je i docela dobrý základ na nějakou tu dobrou polívku...
'''!!! VAROVÁNÍ !!!'''
'''Takto připravené halušky mohou vyvolat těžkou psychickou i fysickou závislost! Není li zajištěn jejich pravidelný přísun, pak nastalý haluškový deficit může vyvolat těžký abstinenční syndrom!'''
==Zdroje a prazdroje==
No, i ten prazdroj je k haluškám dobrý...
{{Drogy}}
| |||