Dýmějový humor: Porovnání verzí

[[Soubor:Sestra.jpg|thumb|right|Sestřička z kinshashké nemocnice NgaliemaNa kraji města stojící před pacientkou nakaženou '''dýmějovým humorem''' se musí [[Veš|vší silou]] chránit před infikováním se akutní chechtavkou, protože svým úsměvem jí u postižené může vyvolat]]

'''Dýmějový humor''' nebo jen '''humor''' je infekční onemocnění způsobené RNA [[jehovirus|viry]] z čeledi Humoroviridae, které napadá [[člověk|lidi]], [[opice]] (chechtavka) a [[prase|prasata]] (chrochtavka). Některé z jeho kmenů představují jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla náhle a bez varování na přelomu let 20131918 aaž 20142018 v západní [[Afrika|Africe]]. Symptomy se projevují na základě memetických spouštěčů, které se dosud nepodařilo spolehlivě identifikovat, a projevují se navenek mírnými, středními až prudkými záchvaty nezvladatelné chechtavky, podobnými záchvatu škytání, v těžších případech spojených i akutní dušností. Následuje progradující zánět humorální soustavy, který se projeví spasmatickou expresí výrazných boulí („dýmějí“) v oblasti abdominální (tzv "''[[pekáč buchet]]''"), což se u postiženého pojí se stavy ''zabřichasepopadání''. Choroba je dále typická svými neurologickými následky, kdy se zvyšuje hladina dopaminu a těžce rozchechtaný pacient postupně [[Halucinace|přestává vnímat realitu]] ve její pravdivé, existenciální podobě, posléze se prochechtá až do úplného bezvědomí. [[Smrt|Úmrtnost]] se pohybuje mezi 60 až 99 procenty (v závislosti na kmenu viru), kdy k smrti dochází v období pouhých několika desetiletí, někdy až i jednoho století od prvotní nákazy.

Jeden z kmenů, humor-BundibugyoBundibunda, se již během 80. let 20. století rozšířil celosvětově a zůstává bohužel v populaci stále přítomen - naštěstí při nákazou tímto typem viru je úmrtnost celkem zanedbatelná. Jedná se však o retrovirus, takže po nákaze již zůstává v těle humorem postiženého trvale, jako persistentní. Po většinu doby sice zůstává v latentní formě, čas od času se však manifestuje záchvaty akutní chechtavky, a to i v těch nejméně vhodných situacích. Jak již řečeno, mortalita zde bývá nízká, a pokud nedojde při propuknutí těžké akutní chechtavky k [[zkr.|tzv.]] popukání, jsou to vesměs případy mortality indukované, totiž že okolí akutním záchvatem humoroidní chechtavky postiženého jej na místě docela prostě umlátí, pokud se ovšem již dříve všichni neumlátili smíchy.

Ostatní kmeny viru zůstaly omezené na africký kontinent, kde způsobují těžké epidemie akutního humoru s mírou letalitychechtality dosahující až 50-90 %. Místem těchto epidemií byly především země jako Lidově Demokratická republika Kongo (Zaïr), a Nelidsky Nedemokratická Republika Kongo (Brazzaville), Gabon, Uganda a [[Súdán]], během žádné z jednotlivých epidemií nebylo nakaženo více než [[2048|500]] osob. V roce 2013 vypukla rozsáhlá epidemie v západoafrické Guineji, která se rozšířila i do sousední [[Ludvík Svoboda|Libérie]] a Sierry Leone i nedaleké [[nigerijský princ|Nigérie]]Evropě. V srpnu 20142018 počet humorem prokazatelně nakažených přesáhl 7 000 000 lidí a počet mrtvýchpotenciálně humorem infikovaných 3 500 000 000 lidí.

Stále je ovšem otázkou, jak a nakolik tyto počty zemřelých korelují s nákazou humorem, protože latentní forma humoru může prokazatelně trvat i několik desítek let a u velké části zemřelých se v jejich terminálních stadiích evidentníakutní chechtavka nevyskytovala. Naopak u části homicidních případů úmrtí byla pozorována i výrazná manifestace tzv. '''''šibeničního humoru''''', aniž by byla u zemřelého dodatečně prokázána nákaza humoroidními viry. Rozhodně tato oblast stojí za další výzkum (patřičným grantem podpořený), protože zde zjevně zůstává ještě mnoho nepoznaného.

*Tři z kmenů (humor-ZairBezbunda, humor-SúdánHailabunda a humor-BundibugyoBundibunda) napadají člověka. Činí tak přímo, bez jakýchkoliv okolků a výmluv, tak, jak se na zdatný virový kmen sluší a patří.

*Čtvrtý kmen (humor-Pobřeží slonovinyTemnolesský, anglicky TaïDark ForestForrest humorovirus) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, když došlo k přenosu choroby nepřímým způsobem, prostřednictvím endemického '''''šimpanze chechtavého''''', a přes opakované relapsy divokých, jen obtížně potlačitelných záchvatů paroxysmatické chechtavky, nebylo toto onemocnění pro nakaženého smrtelné.

Nejběžnější kmen, humor-BundibugyoBundibunda, virologové dále člení na podkmeny:

* '''černý humor''' - nejvážnější forma, fatální zejména při napadení osoby černé pleti, postižené současně tzv. '''''černými myšlenkami'''''. Tato kombinace může v terminálních stavech přejít až v '''''humor šibeniční'''''.

K přenosu viru může dojít při kontaktu s [[krevChlast|krvíprovozními tekutinami]] nebo tělními tekutinami nakaženého (běžně to bývají moroni). Šíření vzduchem nebylo v přirozeném prostředí zaznamenáno. Má se za to, že moroni virus přenášejí a šíří i '''[[Blb|moroni]]''', aniž by je samotné postihoval. Jakmile dojde k nákaze člověka, může se onemocnění šířit i mezi lidmi. Muži, kteří akutní fázi chechtavky přežijí, mohou onemocnění šířit prostřednictvím [[soulož|předávání semene]] téměř dva měsíce. Za účelem stanovení diagnózy se obvykle nejdříve vyloučí ostatní onemocnění s podobnými symptomy, krevní vzorky jsou pak testovány na virové protilátky, virovou RNA nebo virus samotný.

Prevence zahrnuje omezení šíření onemocnění z humorem nakažených lidí, opic a prasat na dosud intaktního člověka. Toho lze dosáhnout kontrolováním těchto potenciálních vektorů z hlediska nákazy a jejich zabitím a [[Výkladový slovník#L|řádnou likvidací]] těl v případě potvrzení onemocnění jakoukoliv formou humoru. Nápomocné může být i správné vaření takto získaného [[maso|masa]] a nošení ochranného oděvu při manipulaci s masem, a to zejména v případech kanibalisace humorných fatalit. Nošení ochranného oděvu a mytí rukou při pohybu v okolí nakažené osoby je rovněž samozřejmostí. Se vzorky tělesných tekutin a tkání nakažených osob by se mělo zacházet se zvláštní opatrností, zejména v případě jejich dalšího kuchyňského zpracování.

Pracovat s virem humoru se smí (mimo samotné místo epidemie) pouze v laboratořích [[Necyklopedie]] se 4. úrovní bezpečnosti. Pacienti musí být důkladně izolováni, a to s krytím nejméně na stupeň IP 55 (ochrana i proti účinkům pod tlakem tryskajícího humoru), personál používá ochranný oděv a špunty do uší.

Ve vztahu k tomuto onemocnění neexistuje žádná specifická léčba; mezi snahy pomoci nakaženým osobám patří buď orální rehydratační léčba (podává se nízkostupňové světlé pivo spolu se spolehlivě oslabenými, již neškodnými vtípky a anekdotami) nebo nitrožilně podávané [[pervitin|tekutiny]]. S onemocněním je spojena vysoká úmrtnost: často ještě po dlouhých desetiletích zabíjí 50 % až 90 % osob nakažených virem. Virus prakticky nereaguje na léčbu interferonemfeferonem ani vysokoprocentní [[Slivovice|slivovicí]]. Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová, nebo velice slabá. [[rumRum|Sérum]] získané zfrakční destilací barových zásob přeživších nemocných má jen velmi omezený účinek, a jeho výroba a uchovávání jsou v místních poměrech díky nadměrnému odparu a ztrátám odchlastem neúnosně drahé. Výsledkem toho všeho je poznání, že dalšímu šíření těchto prudce virulentních forem humoru lze zabránit jen velmi obtížně. Prognosa do budoucnosti je též velice chmurná; jednou již existující humor už v místech výskytu prakticky nelze eradikovat.

Ve vývoji jsou tři [[placebo|léčiva]]. Vzhledem k rozsáhlé epidemii v roce 2014 [[USA|americký]] Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil použití dvou z těchto léků u nemocných, konkrétně pak léčiv [[Becherovka|H-Ubolepp]] (nedosáhlo ani první fáze klinických testů) a [[SektMarihuana|TKMTHC-Humour]] (staženo z první fáze klinických testů kvůli vedlejším psychotropním účinkům). Několik vakcín se zatím vyskytuje jen ve stádiu pokusů. První testy jedné z nich na lidech se uskutečnily 18. listopadu 2003. Vědci z Výzkumného vakcinačního Centra (VRC) při Národním institutu Alergií a Infekčních onemocnění (NIAID) a z Národního zdravotního institutu (NIH) vytvořili vakcínu, která byla podávána [[Vůl#Vůl alternativní:|dobrovolníkovi]] na Klinickém centru při NIH v Bethesdě v Marylandu. Vakcína neobsahuje žádný infekční materiál z viru humoru. Zdá se, že testy na opilcích vykazují pozitivní výsledky. Testy na střízlivém člověku stále pokračují, údajně ho dosud ani náznakem nerozchechtaly, oficiální stanovisko však dosud nebylo vydáno. V roce 2009 byla jedna z vakcín preventivně použita v [[Německo|Německu]], když se jedna z vědkyň píchla do prstu injekční jehlou, kterou předtím virem humoru infikovala laboratorní myši. Nemoc u ní nepropukla, zda však byla nakažena, není známo, dosud se u ní projevilo pouze sporadické uchechtávání se, u infikovaných myší pak ani to ne. Podle objevitele jedné z vakcín, Petera Pana, brání rychlému vývoji vakcín standardní nedostatek peněz, který souvisí s tím, že nemoc postihuje zejména chudé Afričanyvrstvy na venkověobyvatelstva, kteříkteré nejsou pro farmaceutické společnosti atraktivními zákazníky a tak se tito chudí[[obyčejní Afričanélidé]] klidně mohou uchechtat až k smrti, aniž by se v oněch společnostech, byť i jen nepatrně, hnulo jejich farmaceutické svědomí.

Existují velké obavy z využití dýmějového humoru [[OSA|teroristy]] nebo některými [[Čtvrtá říše|nebezpečnými režimy]] jakožto biologické zbraně. Někteří vědci tvrdí, že využití humoru jako biologické [[Topol M|zbraně]] je možné, avšak nepravděpodobné. Přeměna viru humoru do biologické zbraně by podle nich byla náročná a má i své omezení; humor by musel být přenášen vzduchem, aby byla efektivní. Ačkoliv se má za to, že se humor může šířit vzduchem v rozhlasovém či televisním vysílání (případ Einkesselbuntes), u nejnebezpečnějších kmenů ani haluzí na nich narostlých tato vlastnost známa není. Mnozí další vědci ale optimismus svých kolegů nesdílí a jejich obavy ještě vzrostly v roce 1992, když se na Západ dostaly podrobnosti o ruských biologických zbrojních programech. Podle doktora Panajana Polibekova vynaložil [[Sovětský svaz|SSSR]] (a následně [[Rusko]]) obrovské prostředky na výzkum humoru a pokusy „zkřížit ho“ s virem neštovicbradavic a virem ebolyparaboly, avšak do roku 1992 neúspěšně. Je však možné, že na tomto neúspěchu má podíl i masivní promoření tamnějšího pokusného obyvatelstva specifickou formou tzv. '''''ruského humoru''''', který jeho nositele proti jiným formám humorů dokonale imunisuje.

Podle některých [[konspirační teorie|konspiračních teorií]] jsou naopak obavy ze zneužití humoru [[Teorie lichých ponožek|liché]] a [[Emil Hácha|naivní]], protože humor vlastně nic jiného než zbraň nikdy nebyl - virus dýmějového humoru stvořili [[ONI]], aby nás zotročili. Podle jiných zdrojů vynalezli humor už za dávných dob [[Židé]] a od té doby je '''''židovský humor''''' metlou lidstva z pekla jej vyhánějící. Genomické analýzy RNA, které takové konspirace vyvracejí, jsou podle těchto konspiračních teorií zfalšované (a naopak). Další konspirace tvrdí, že slovo "'''''dýměj'''''" je jen krycím názvem pro parafernalie<ref>http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/113/4760/Vzorce-uzivani-konopnych-drog-a-parafernalie</ref>, používané při illegálním abusu [[Marihuana|konopných drog]], tedy šlukovky, skleněnky, případně i více či méně sofistikovaná bonga.