23 105
editací
Jadranský tunel: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
m
→Výstavba
m (...) |
m (→Výstavba) |
||
|
V letech 1924–1925 byla provedena delikátnější operace: Rubanina byla vlaky odvážena do Terstu, zde nakládána na československé nákladní lodě a [[Otáčení hrnečků na mléko uchem doprava pod ultrafialovou lampou o půlnoci|v noci]] shazována do moře v mezinárodních vodách, až se vytvořil umělý ostrov, který byl vzápětí prohlášen za československé území. To se stalo 29. července 1925. Jakkoli se v Čechách všechno rozkecá, podařilo se tuto akci utajit před italskými orgány a tím jím vypálit <s>rybník</s> záliv. Objevil se návrh pojmenovat ostrov po [[T. G. Masaryk]]ovi, ale ten to odmítl, nemaje důvěru v celý projekt. V následujícím roce byla zde vytvořena kruhová hráz o průměru 100 metrů, jež umožnila odčerpání vody a zřízení staveniště druhého portálu na dně moře.
V průběhu třicátých let se objevovaly problémy. [[Hospodářská krize]] vedla ke snížení rozpočtu stavby, což se odrazilo na platech dělníků, kteří několikrát vstoupili do [[stávka|stávky]]. Vzhledem k tomu, že bylo již vyraženo asi 50 kilometrů tunelu, narůstaly problémy se zásobováním čelby elektřinou, vzduchem i materiálem a s odčerpáváním vody. Na jadranském stanovišti navíc vázlo zásobování z pevniny, uhlí, i potraviny musely být draze nakupovány a dováženy z [[Jugoslávie|jugoslávského]] Bakaru, zatímco Itálie (ovládající tehdy i Istrii a Rijeku) zásobování blokovala
V důsledku [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] došlo k pozastavení veškerých prací. Tehdy bylo vyraženo asi 75 km ze severu a 45 od jihu. Oblast severního portálu byla pochopitelně připojena k Říši, všichni čeští dělníci staveniště opustili. Někteří se shromáždili u Velešína a spontánně zahájili rubání tunelu směrem na jih. Tato činnost byla, vzhledem k tomu že se jednalo o nepovolenou stavbu (to byl ostatně a dodnes je původní tunel také) ukončena četnictvem v lednu 1939, kdy bylo vyraženo asi půl kilometru tunelové roury. Otázka, co bude s Českým ostrovem, byla nevyjasněná až do května 1939, kdy jej anektovala Itálie a přejmenovala na ''Isola Mussolini''. Jeho strategický význam nebyl valný a tak zde byl umístěn pouze zajatecký tábor, bylo také provozováno [[jednosměrné letiště|letiště]]. Oproti tomu severní část tunelu byla za války užívána jako podzemní továrna a byla dokonce dostavěna Schicklgruberova šachta pro zajištění přístupu do tunelu z Lince.
| |||