Sovětský svaz: Porovnání verzí

Opravy silnic, pokud tyto existují (zvláště na venkově spíše ne) probíhají velmi netradičním způsobem. Při opravě cest okresního typu přijede nejprve náklaďák a nejlépe doprostřed cesty vysype fůru snad drobného štěrku, nebo co to je. Za ''minútočku'' (viz výše) je místo osazeno cedulí s upozorněním, že zde probíhá ''geněralnyj remont''. Opět ''minútočku'' a dostaví se [[Sovětské a ruské ženy|pracovní četa ženských]], vyzbrojená rýči, kýbly a dvoukolákem s térem ( pozor nezaměňovat s asfaltem). Samosebou se rozumí, že pracovnímu kolektivu velí muž, [[dělba práce|ten nepracuje, pouze dohlíží]]. Následuje ruční roznos téru do děr a jejich zasypávání již dříve přivezeným materiálem, jeho udupáním a je hotovo. Dlužno podotknout, že měsíce přivezený zásypový materiál je již dávno rozježděn a uježděn, takže se velmi špatně nabírá. Pracuje se pokud brigadýrovi nedojde vodka nebo [[papirosa|papirosy]]. Jakmile se práce jednou přeruší, pracuje se zase až za minútočku, nebo taky už nikdy, je totiž třeba přejít na jiný havarijní úsek, který je samozřejmě ''nedaleko''. Opravy železničních tratí probíhají obdobně, pouze s malým rozdílem. Kromě žen zde někdy pracují i trestanci, ovšem pouze jako strojníci výtečných sovětských strojů (ženská nemá tu sílu to ovládat).