82
editací
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Zlatý věk rumského národa nadešel, ale až v době zrušení prohibice v Římském Impériu (rok 199 před n. l.) a hlavně v době hromadných stávek v tamních Císařských Sklářských Závodech (vyvolané odborovým předákem Richartusem Rufusem Falbrusem). Rumové tehdy (prosinec roku 178 před n. l.) jako první civilizace na světě zavedli pracovní systém na směny (nejdřív dvě, později tři), tak aby jejich sklárny (hlavní základna rumského sklářského průmyslu se nacházela na území dnešních Severních Čech) produkující nedostatkové zboří (rumové láhve) mohly být v provozu dvacet čtyři hodin denně. Římané se po zrušení prohibice na území celého impéria stali velkými pijany rumu (negativní vliv Galských gastarbeiterů) a jelikož stávkové bouře v jejich mateřských podnicích produkujících láhve stále přetrvávaly ceny za skleněnou láhev na rum na římském trhu neustále rostly. V roce 176 p.n.l. to bylo 10 sestercií (římská měna) za kus, v roce 173 už o 15 sestercií za kus víc a v roce 169 p.n.l. se cena jedné skleněné láhve na rum vyšplhala na astronomickou částku 56 sestercií (ekvivalent ceny mladé otrokyně). Rumové byli jediným dodavatelem, protože kromě nich a později rovněž Římanů nikdo neovládal potřebnou technologii na výrobu skleněných láhví. Římská láhev se navíc nemohla rumskému originálu v žádném případě rovnat svoji mizernou kvalitou.
Gigantické rumské sklenářské koncerny měly pobočky svých firem v mnoha zemích tehdejšího civilizovaného světa a zdálo se, že prosperita rumského národa bude díky ,,skleněnému zázraku´´ (szklanny cud) jak se tehdy mezi Rumy láhvi říkalo a vysokému procentu alkoholiků v tehdejší Evropě trvale zaručena. Konec zlatého věku rumské civilizace nadešel však překvapivě rychle. Byl to nečekaný a velmi bolestivý pád. Stalo se to brzy po vynálezů PET láhve (rok 11 n.l.) na území dnešního Ruska. PET (plastycnyje ekologickaje tlastydlo) láhev byla nerozbitná a mnohem lehčí než skleněná láhev díky čemuž si brzo získala oblibu u Galů, Vikingů, Germánů a nakonec i v Řimském Impériu (navzdory bilboardové kampani, kterou tam plně financovala mocná rumská lobby). Rumské hospodářství založené praktický výlučně na exportu skleněných láhvi na rum se ocitlo v agónii. Pracovitý Rumský národ strádal a sklárny byly postupně zavírány. Vypukly nepokoje, stávky a demonstrace. Situace se vyhrotila 17 dubna roku 19 n. l. Toho dne totiž zkrachovala největší rumská firma ''',,Rumprom Flaschka´´''' a o práci přišlo na tři sta tisíc dělníků. V rumském národě se tehdy objevil mladý radikální populista římsko-rakouského původu '''Adolfus Schickergruberus Hitleratus''', který hlásal nenávist k příslušníkům ruského národa a obviňoval je z vyvolání bídy v Rumské Říši. Podle dochovaných spisů rumských kronikářů A.S. Hitleratus tvrdil, že za všechno neštěstí mohli Rusové a jejich PET láhev. Tento rumský radikál hlásal nadřazenost rumského národa oproti ostatním ,,méněceným´´ národům a jeho neodvolatelné právo na porobení ,,východních území´´ a vyhlazení nenáviděných Rusů. Hitleratus založil svou vlastní politickou stranu NSRSL - Neracjonálně Socjalistická Rumská Strana Láhve a díky špatné situaci ve společnosti a rostoucí bídě se brzy stal nejoblíbenějším politikem v Rumské Říši. Ve svých plamenných projevech vychvaloval slávu skleněných láhvi na rum jenž byly Rumy vynalezeny a vyráběný po několik staletí (což předkládal jako důkaz nadřazenosti Rumů oproti jiným národům) a neustále rozdmychával nenávist vůči Rusům. Nenáviděné PET láhve byly tehdy pálený na obrovských hranicích což mělo za následek zhoršení životního prostředí v Rumské Říši a zvýšené procento respiračních chorob u Rumů z čehož Hitleratus rovněž začal ihned vinit Rusy - jelikož PET láhev byla jejich vynálezem. Díky dobrým obchodník kontaktům z dřívějších dob navázal Hitleratus vojenskou spolupráci s římským konsulem Benitariusem Musoliniem Maximusem a společně zaútočili proti Rusům. Tento plán na dobytí Ruska dostal krycí název Barbokosa (slovo ,,kosa´´ kvůli značnému chladu, který v této části světa už tehdy panoval). Rok tohoto útoku není přesně znám, ale ví se, že to bylo v zimě, jelikož římské legie vpochodovaly do Ruska přes zamrzlé Kaspické Moře (což byla tehdy přirozená hranice mezi Římským a Ruským impériem). Muselo být kvůli tomu dokonce zrušeno mistrovství světa v ledním hokeji, které se tam tehdy zrovna konalo – jak píše Gruzínský kronikář Jalin Džugašwili. Invazní rumsko-římská vojska rychle postupovala do nitra Ruska a zdálo se, že je nemůže nic zastavit. Zlom nastal když frontova línie dosáhla pohoří Ural. Tehdy ruští vědci přišli z převratným vynálezem, který dostal později název '''VODKA''' (vodorovskaja odrodka dalekjego kalenja alkoholnojnego). Byla to hořlavina, kterou hrdinní ruští obránci používali k zapalování rumských dřevěných tanků Tiger a Panther a také jako bojovou látku do svých plamenometů jenž se výborně osvědčily proti semknutým formacích římských legionářů vyzbrojených pouze meči, kopími a štíty. Proti této smrtící zbrani nebylo obrany. Rumové ztráceli na frontě desítky dřevěných tanků denně a nebojácní Římané se zase měnili v prchající zbabělce kdykoliv spatřili ruského vojáka, který kolem sebe ze svého plamenometu (planemometnaja osobnaja puška) rozstřikoval hořící VODKU. Rumsko-Římské jednotky začaly ustupovat na celé frontě a Hitleratus se kvůli tomu pomátl a začal ve svých veřejných projevech k rumskému národu připouštět, že PET láhev zase není takové svinstvo jak si původně myslel a, že Rusové jsou podle něj docela fajn lidičky akorád, že trochu moc chlastaj. To už ale bylo pozdě na usmíření si rozzuřeného ruského medvěda, který se valil Evropou směrem do centra rumské říše a chystal se sežrat celý rumský národ. Vše vyvrcholilo bitvou o Gliwice (Gliwitz) a dobytím Hitleratusova podzemního bunkru (ten však spáchal sebevraždu čímž se vyhnul zajetí). Rusové pak totálně vyhladili rumský národ za pomoci VODKY. Tento barbarský projekt byl nazván UEV – Uchlastajna Exekucyja Vodkova. Rumové byli nahnání do velkých komor kde byly stoly a na nich PET láhve z VODKOU. Všechnu tuto vodku museli tito nešťastníci následně vypít, což je spolehlivě zabilo. Rusové tuto genocídu pojali jako odvetu za barbarské napadení své domoviny a za válečné útrapy. Poslední Rum zemřel v ruském pracovním táboře na Urale dne 11.11 roku 1376. Rusové pak dospěli k závěru, že VODKA není jen výborná zbraň a vyhlazovací prostředek, ale rovněž skvělé piti (ovšem pouze v malých dávkách). Podle mnohých z nich to bylo kvalitnější pití než Rum, který byl v Rusku kvůli svému názvu zcela zakázaný. Doporučené dávky byly stále častněji překračovány a VODKA ta skvělá zbraň, která kdysi porazila Rumy a Římany nakonec měla za následek úpadek pokrokového ruského národa.[[Soubor:Rumové_v_dobovém_oblečení.jpg]]
|
editací