Ždánice: Porovnání verzí

Za kruté germanizace během josefínskýh reforem se obyvatelé Ždánic bránili nátlaku po svém – chlastem. I přes vyslovený zákaz vznikaly tajné pálenice, v nichž se vyráběl vyhlášený sedmdesátiprocentní [[alkohol]]. Samozřejmě se císařští panduři snažili opovážlivce pochytat, ale až na výjimečné případy byli bezmocní. Podle mimořádně objevné studie Josefa Šenkyčíka ze Ždánického skanzenu k dopadení černých paličů ve skutečnosi dojít ani nemohlo. Šenkyčík v práci nazvané Etnografická komparse mikrosociálních vztahů raně prealkoholického deliria obyvatel Hanácko-Slováckého regionu z roku 1936 cituje tehdy jedenadevadesátiletého Arnošta Frolku. ''„Tehdá se býl enom zasraný fakan a moja stará mama mňa řezala jak koňa za každó hlópost. Jednó sem to už nevydržél a šel sem ju udat drábom, že doma potajmu robí sliovicu. Tož oni zastříhali fóziskama a že se mnó idó. A když už sme byly až u chalupy, toš akorát vyjde tá stará čarodejnica a pré že "Chlapi, tak kolí dneská?" a oni na to "Aj litr znesem. Ale předtem pár naložíme tvojmu vnukovi, aby sa mu papula tak lahko nerozvazovala!“''.'' Jáj, tři týdně sem sa po tem výprasku doma neukázál.“'' Šenkyčík dále uvádí, že přesto jednouza rok byl demonstrativně někdo přivlečen a exekuován prutem před vrchností, což prý drábi ospravedlňovali tím, že práce je práce. Obvykle si ale vybrali výrobce mizerných dryjáků, takže se po této téměř přírodní selekci stala ždánická slivovice celosvětově vyhledávanou.