Ždánice: Porovnání verzí

Mimořádně tžké chvíle zažívali obyvatelé Ždánic za Třicetileté války. Dochovala se nám poznámka Arnaulda Hurenliebenssona, švédského osobního sekretáře generála Torstenssona, z jeho životopisu Generálův osel. Jedna celá kapitola knihy je věnována obléhaní Brna v roce 1645 a popisuje scénu, která se prý udála ještě před začátkem obležení. ''„V jedné díře kde chcípl pes, nedaleko velkého lesa při silnici na Brno, se zastavil pluk Altblau. Tam stalo se toto: rekvíři vtrhli do jednoho domu a chtěli všechno jídlo zabavit, aby pluk mohl dál s plným břichem. Očekávaje odpor, obnažili zbraně. Jaké však bylo překvapení kapitánovo, když místo nářků čekala jej plná mísa uzeného. Zasedl tedy se svými muži a pojedli a přátelsky rozmlouvali s hodpodářem. A ten pravil, ze má vinici a mnoho vína schovaného a že rád prodá, že kšeft je kšeft. A když ne Švédům, že ho prodá císařským. Tak kapitán si ním plácl a hned třicet sudů nechal hospodář přirychtovat. Ten muž mu pak na zdraví nalíval a všem chlapům tam, až je zpil, že nevěděli čí jsou. A když ráno kapitán vstal, měl tak hrozný bolehlav, že ani nezkontroloval co nakoupil a tak tak drže se v sedle ku szbytku pluku se připojil. Až v ležení u Brna vyšlo najevo, cože pořídil. Z těch sudů, ještě než sami ochutnali, dali poslat samotnému generálovi. Až pobočník, jež ze sudů do číše naléval zjistil, že to ne víno, ale chcanky jsou. A Torstesson se tak rozlítil na špatný vtip vojáků svého nejlepšího pluku, že ho kázal nešetřit a do nejlítější bitvy poslat, místo aby jej s rozvahou nasadil na nejslabší místo brněnské obrany. Možná tak zkušený pluk chyběl v té nejnevhodnější chvíli. I tak lze sobe samému hněvem dopomoci k porážce...“''. Lze snad pochybovat, že se věc nestala ve Ždánicích? Při ústupu švédských vojsk to pak pluk Altbau nevzal přes kratší cestu na Bučovice, ale hádejte kudy. Od té doby se tradujé kruté chvíle ždánických občanů.