23 105
editací
Vasil Biľak: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
připraseno, vráceny základní životopisné pasáže
m (Pracuje se (ať to nevypadá jako hotové)) |
(připraseno, vráceny základní životopisné pasáže) |
||
|
RSDr. '''Vasil Biľak''' (* 11. srpna 1917, [[Bašmaci|Krajná Bystrá]]) byl [[Československo|československý]] komunistický politik.
==Dějství první 1910==▼
Vasil Biľak je [[Komunismus|komunistického]] původu. Narodil se v malé obci [[Bašmaci|Krajná Bystrá]] na [[Východné Slovensko|východním Slovensku]]. Po základní [[Škola|škole]] se vyučil [[Džínsy|krejčím]]. Ve výučním listu (jenž byl exponátem na výstavě k jeho jubileu v roce 1987) měl napsáno ''''Na saká nepúšťať''''. Krejčovině se přesto věnoval až do roku 1949.
„Já jsem znal nějakýho kořalečníka '''Josefa Paroubka''' v Libni. Jednou se mu tam opil nějakej dráteník '''Móric Biľak''' jalovcovou a začal nadávat, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby drátoval sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí. Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho mílej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Invalidovnu v Karlíně až nahoru na Žižkov, vodtud přes Židovský pece do Malešic, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek do Libně.“▼
V letech 1955–1968 a 1969–1971 byl členem ústředního výboru [[Komunistická strana Slovenska|Komunistické strany Slovenska]] (ÚV KSS), v letech 1954–1989 členem ústředního výboru [[KSČM|Komunistické strany Československa]] (ÚV KSČ), v letech 1962–1968 byl tajemníkem a od ledna
==Dějství druhé 1929==▼
do srpna 1968 prvním tajemníkem ÚV KSS; od dubna 1968 do prosince 1988 členem předsednictva ÚV KSČ.
Od listopadu 1968 do prosince 1988 byl tajemníkem ÚV KSČ s rozhodujícím vlivem v [[Ministerstvo zahraničí|zahraniční politice]], ale hlavně v [[:Kategorie:Úspěchy sovětské filosofie|ideologické sféře]]. V letech 1960–1989 byl poslancem [[Národ]]ního, později Federálního shromáždění.
V prosinci 1989 byl vyloučený z KSČ. Žije v [[Bratislava|Bratislavě]] spolu ze svým zetěm Jozefom Ševcom ve vile na [[Hedvíčkova třída|Timraviné ulici]]. Za své činy v období před rokem 1989 nebyl nikdy [[Soud|odsouzen]] ani [[Trest smrti|potrestán]].
==Pohnutlivý příběh o nepřátelství rodu Paroubků a Biľaků==
{{Quote|Zanili jste mi strejčka, tak tu máte přes držku.|Josef Švejk}}
Níže uvedený příběh ukazuje, jaké napřátelství mezi lidmi působí třídní rozdíly, vyvolává [[menstruace|krevní mstu]] a také vypovídá o tom, jak je [[marx]]istická ideologie a socialistická ekonomika překonává a usmiřuje lidi různého sociálního původu
▲[[Josef Švejk]] vyprávěl: „Já jsem znal nějakýho kořalečníka '''Josefa Paroubka''' v Libni. Jednou se mu tam opil nějakej dráteník '''Móric Biľak''' jalovcovou a začal nadávat, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby drátoval sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí. Potom ještě řekl Paroubkovi, že je [[orel brodský|huncút]] a [[los bělokarpatský|šaščínská bestie]], tak ho mílej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Invalidovnu v Karlíně až nahoru na [[Žižkov]], vodtud přes Židovský pece do Malešic, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek do Libně.“
▲===Dějství druhé (1929)===
'''Imrich Biľak''', syn Mórice Biľaka přijíždí z rodné vesničky Krajná Bystrá do [[Praha|Prahy]] pomstít svého otce. Slíbil, že ztrestá Paroubka i celou buržoasii. Setkává se s [[Klement Gottwald|Klementem Gottwaldem]] a jdou do Paroubkovy kořalny připravit plán na ovládnutí [[KSČ]] a její [[stalin]]izaci.<br>
Klema povídá: „Jednou ti už takovýho kluka buržoazního držím za chřtán u Banzetů, kam jsme šli my komunisté na [[víno]], a chci mu dát jednu überšvunkem přes kokos v tý tmě, poněvadž jsme hned, jak to začlo, praštili láhví do visací lampy, a von najednou začne křičet: ,Klemo, dyť to jsem já, Purkrábek, vod základní organizace na Žižkově!“<br>
Při takovém družném hovoru do sebe obraceli jednu štamprli za druhou, až najednou Imrich Biľak, zapomenuv na předsevzetí, začal křičet na kořalečníka Paroubka, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby
Miroslav Paroubek, poučen chybou svého otce, o něj přerazil tyč hned v kořalně. Ježto Biľak propil všechny [[peníze]], Paroubek na něj volá četníky.<br>
Když strážmistr poslal pro velitele stanice, rytmistra Königa, První slovo rytmistrovo bylo:<br>
Tak se stalo, že byl Biľak zavřen a nemohl se tak účastnit památného 5. sjezdu KSČ.
===Dějství třetí (50. léta)===
„Dáme ho do šestnáctky“, rozhodl se dozorce Grebeníček.<br>
„mezi ty v podvlíkačkách, cožpak nevidíte, že je na spise napsáno soudruhem Slánským ,Streng behüten, beobachten!? - Jojo“, prohlásil slavnostně k Paroubkovi,<br>
„To bylo tělo! Šlapal jsem po něm přes pět minut, než mu začly praskat žebra a lejt se [[krev]] z huby. A ještě deset dní byl živ. Hotovej nezmar.“<br>
Ale zpět k Biľakovu zákroku v Paroubkově kořalně: Svazáci přes noc celou kořalnu vypili. Vasil Biľak prohlašuje, že jalovcová je slabá. Že do toho leje vodu, že kdyby funkcionařil sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit kohokoli s Paroubkovy rodiny v náručí.<br>
Brzy potom jako zodpovědný vedoucí přebírá za RaJ vedení kořalny syn '''Alois Paroubek'''. Ten v rodinné tradici vychová i svého syna [[Jiří Paroubek
[[Soubor:Srpen 68 zvaci dopis ksc.jpg|thumb|500px]]
===Dějství čtvrté (1968)===
V rámci pokusu reakčních sil o nastolení kontrarevoluce Alois Paroubek usiluje o rehabilitaci svého otce. Vasil Biľak se obává, že by mohl znovu dostat tyčí na stahování rolet a tak sepisuje zvací dopis a netrpělivě čeká na bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy. Po vstupu vojsk Vasil Biľak spolu s generálem Grečkem oslavují v libeňské kořalně. Alois Paroubek je nucen vyslovit sebekritiku.
===Dějství páté (80. léta)===
'''[[Jiří Paroubek]]''' navzdory špatnému kádrovému půvosu dělá úspěšnou kariéru v RaJ. Na „pracovním zasedání“ ÚV KSČ v Hotelu Jalta V. Biĺak prohlašuje na adresu pražského ředitele RaJ, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby funkcionařil sto let a za celej vejdělek si koupil samou [[vodka|vodku]] a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí. Paroubek tedy volá hasiče, aby natáhli lano přes [[Václavské náměstí|Václavák]]. Jenže V. Biĺak už neudělá s Paroubkem v náruči ani krok. Událost zůstává bez následků (kromě [[kocovina|bolení hlavy]]), protože si ráno nikdo nic nepamatuje.
===Dějství šesté (2006)===
'''Vasil Biľak junior''' v 90. letech využívá kontaktů svého otce a rozjíždí velký byznys s [[alkohol]]em, zejména nekolkovaným. Jiří Paroubek jede na [[Slovensko]] podpořit volební kampaň R. Fica. Spolu zajdou do Biĺakovy kořalny, Paroubek se tam opije jalovcovou a prohlašuje že kdyby byl premiérem sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Biľaka, v náručí. Potom ještě řekl Biľakovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho mílej Biľak chyt, votlouk mu jeho strancikej program vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Hviezdoslavovo námestí a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Námestí SNP až nahoru na Hrad, vodtud přes Karlovu ves na Devín, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek na Trnavské Mýto. Mezitím mu tam Fico se svými pacholky z [[SMER-ČSSD]] sami hospodařili. Pod pultem ležel Fico a nabízel mu 2 Sk, že toho prej víc nevypil.
== Lidová moudrost ==
{{Qbiu|Víš, jaký je nejlepší lak?}}
{{Qbiu|???}}
{{Qbiu|Biľak – je tady dvacet let a ještě nevodprejsknul}}.
==Vasil Biľak jako spisovatel==
V roce 1991 byly vydány bez svolení autora subjektivistické memoáry '''„Miľníky môjho života“''' v [[čeština|českém překladu]] pod titulem „Paměti Vasila Biľaka I, II“. Je v nich věnována zvláštní pozornost jeho činnosti v období let 1967-70. Ukázka:
{{Citát|Kontrarevoluční síly si již nechtěly nechat ujít příležitost. Přestaly se spoléhat dokonce i na ohlášenou návštěvu generálního tajemníka OSN U Thanta, který měl navštívit Prahu 23. srpna. Druhé centrum se spoléhalo pouze na to, že oznámení této návštěvy snad odradí spojence od zásahu v těchto dnech. Není nezajímavé, že ministr zahraničních věcí Hájek odletěl na dovolenou do Jugoslávie.<br>Se soudruhy Kolderem, [[Slivovice|Švestkou]] a Rigem jsme se dohodli, že musíme na zasedání předsednictva ústředního výboru při projednávání [[Druhočíslo|druhého bodu]] ''Současná politická situace v ČSSR a podmínky činnosti KSČ a návrh dalšího postupu'', vyvolat zásadní diskusi a vynutit přijetí rozhodných opatření, vyplývajících ze závěrů v [[Černá díra|Čierné nad Tisou]] a v Bratislavě. Hovořil jsem rovněž s F. Barbíkem a J. Pillerem. Oba slíbili plnou podporu. Z jedenácti členů předsednictva chtělo [[666|šest]] členů řešit situaci. Byla velká [[Škoda 13T|škoda]], že soudruh Lenárt onemocněl a zasedání předsednictva se nemohl zúčastnit. Nebyl sice členem předsednictva, ale jeho slovo mělo váhu. O Dubčekovi a Černíkovi jsem si myslel, že se jen stěží ztotožní s Krieglem a Smrkovským a nakonec se přidají k většině. Na Špačkovi nám příliš nezáleželo. Císař, Mlynář, Slavík a Sádovský neměli hlasovací právo. Soudruh Indra byl jednoznačně na straně [[Český svaz syfilitiků|zdravých sil]].<br>
Byli jsme rozhodnuti jednat třeba celou noc, vynutit si přijetí závazných usnesení. Dubček se tomu chtěl [[Erekce|stůj]] co stůj vyhnout. Po schválení referátu na mimořádný XIV. sjezd KSČ a návrhu rezoluce doporučil ukončit jednání a pokračovat 21. srpna ráno. Domluvená většina návrh přijala, a tak se jednalo o současné situaci v ČSSR. Diskuse byla ostrá a velmi konkrétní. Na faktech se dokazovalo, že když se okamžitě mocensky nezasáhne proti kontrarevolučním silám, že se ani nemůže konat sjezd. V průběhu jednání přicházelo od pracovníků aparátu ústředního výboru i jiným nejrůznějším způsobem množství informací. Přicházely i takové informace, že zprávy o možnosti vstupu spojeneckých vojsk jsou potvrzeny. Černík vycházel každou chvíli ze zasedací místnosti a vracel se bledý, nervózní a tajemným šeptem odevzdával informace Dubčekovi. Asi ve 22,00 hodin po dalším telefonátu, Černík oznámil, že zprávy o soustřeďování spojeneckých vojsk na československých hranicích jsou potvrzeny.<br>Události dostávaly rychlý spád. Kriegel, Smrkovský, Mlynář žádali přerušit jednání. My jsme poukazovali na nelogičnost takového kroku. Naopak, pokud je pravda, že se spojenci připravují poskytnout internacionální pomoc, potom je nevyhnutelné, aby předsednictvo ÚV KSČ zasedalo bez přerušení a přijalo příslušné usnesení. Nevím, zda se jednou někomu podaří vykreslit atmosféru, která panovala na tomto zasedání předsednictva ústředního výboru. Byli jsme v jedné místnosti, ale jakoby každý jinde. Každému z nás se vynořovaly jiné obrazy nejbližších hodin. Každý z nás si nepochybně přestavoval něco jiného. Nejstrašnější bylo to, že většina členů předsednictva se tvářila, jako by se události týkaly někoho jiného a ne Československa.| Paměti Vasila Biľaka, Kapitola VIII., díl II. Zdroj [http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/vbi_0208.htm]}}
{{Politici}}
[[Kategorie:Komunismus|Bilak]]
[[Kategorie:Literatura|Bilak]]
[[Kategorie:Historie]]
| |||