23 105
editací
m (→Galerie) |
m (→Vývoj: a upálení) |
||
Nejstarším doloženým předkem tohoto písmena je [[Egypt|staroegypstký]] [[Hieroglyfy|hieroglyf]] ''tchoř'' – [[Soubor:Hieroglyf tch.png|10px]]. Z něj se vyvinulo řecké písmeno ''tchí'' ([[Soubor:Tchi.svg|12px]], [[Soubor:Tchi_kurz.svg|13px]]). Od toho jsou pak odvozena jemu podobná písmena ve všech evropských starověkých abecedách, jako [[Etruskové|etruské]] ''tchý'' – [[Soubor:Tchy etr.svg|12px]], [[Germáni|germánské]] ''tchrrr'' – [[Soubor:Tch run.svg|9px]], latinské ''tchá'' a později přibylo také [[Hlaholice|hlaholské]] ''[[kokot|tchuj]]'' – [[Soubor:Tch hla.svg|12px]] a [[Rusko|ruské]] ''tchjot'' – [[Soubor:Tchjot.svg|12px]].
Latinské tchá nalézáme již v nejstarších písemných památkách [[řípská říše|Římské říše]] a potom v nesčetných středověkých pramenech. Jeho užívání však [[konec|končí]] přesně rokem 1300, kdy [[papež]] Innocenc III. jakékoli
[[Češi]] začali tento zákaz hned obcházet užíváním [[Reforma pravidel českého pravopisu|spřežky]] '''tch'''. [[Mistr Jan Hus]] navrhoval zavedení [[pravopizmuz|diakritického]] <math>\dot h</math>, to se však neujalo, takže spřežku tch užívá i moderní čeština.
|