Vojenská základní služba: Porovnání verzí

Po dovršení osmnáctého roku věku byl každý mladý muž pozván na vojenskou správu a byl zapsán do seznamu branců. Pro mladíka znalého věci to byl jasný signál, že je nejvyšší čas začít shánět dokumenty o svém chatrném zdravotním stavu. Bylo totiž možno očekávat v brzké době povinnost dostavit se k odvodu, před nímž bylo nutno absolvovat prohlídku vojenskými [[lékař]]i. Vojenští doktoři měli zažitý rituál: „předkloňte se, roztáhněte půlky, trochu víc, to je ono..., schopen, odveden“. Dlužno podotknout, že od dob [[Franta Pepa Jednička|mocnářství]] se [[lékař]]ské vojenské prohlídky příliš nezměnily. Zdravotní stav nebožáka byl vždy posuzován dle potřeb [[armáda|armády]], na nějaké [[Všeobecná zdravotní pojišťovna|zdravotní neduhy]] nebyl brán příliš zřetel, vše záleželo na tom, kolik nových vojáků armáda požadovala. Byl-li požadavek vysoký a branců málo, bylo to jako [[smrt]], brali vše. Jen málokomu se podařilo, že neprošel a stal se hrdým majitelem tzv. ''[[Modrá knížka|modré knížky]]'', která člověka zbavovala vlastenecké povinnosti sloužit v armádě. Jakmile byl branec schválen že vyhovuje, stával se tak zvaným odvedencem a čekal již jen na povolávací rozkaz. Odvod byl tolerovanou příležitostí, kdy se budoucí hrdinové mohli beztrestně [[Chlast|opít]] do němoty.