23 105
editací
Vo chytrym draku Zvonimírovi: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
m
obr.
(ze šuplíka, snad se někomu bude líbit, obrázky dodám) |
m (obr.) |
||
|
Jistý je, že mezi vyučovanejma diciplínama nebyla meducína, poněvač draci nejsou nikdy nemocný, ani theológije – tajemství boží trojice přece pochopí i malý dráčátko – ani ekonomije, protože do Marobudonu často přicházel štyrycetihlavej drak Jarmarek, kerej vobchodoval se všim zbožim, co kdy existovalo (akorát s [[chlast]]em měl ve slušnejch zemích jako sou Bojohemije, [[Rakousko|Norricum]], [[Bavorsko|Bavořsko]] a [[Itálie|Itálije]] zakázáno kšeftovat, protože by ho určitě předražoval, jaqí každej kdo navštívil [[Norsko|Vikingystán]]) a nikdo se ho ani nesnažil přechytračit, protože to prostě nešlo. Vodpoledne navíc Bonifatios vyučoval fotbal (u draků zvanej hedbal). Jaxami uznáte zásluhou Bonifatiový činosti poletovaly nad Marobudonem Můzy ve velkejch hejnech.
Jenže jak už to ve
[[Soubor:San Chorche aragones.svg|right|200px]]
Rytíř – menoval se Galymatiáš – byl vobzvlášť podlej, na velký draky si netrouf, zabíjel jenom vobyčejný vesnický maximálně tříhlavý draky, když ve svejch vesnicích vobdělávali [[brambory]] a zeleninu. Toseví, že s tim král Theobald chtěl něco dělat, aby se jeho podaný nemuseli bát, jenže nikdo nevěděl co dělat, králi neporadili dokonce dokonce ani Zemskejsněm ani Bonifatios z Viterba, kterej akorát zjistil že se jedná vo vobzvlášť nebezpečnej druh ''eques orientalis Georgii''.
Královna Ádlhajde nechala potáhnout celý Wounětitz (po Marobudum a Budečsko-makotřasko-[[Kladno|kladenskym]] souměstí třetí největší město v zemi, takže to dalo hodně [[práce]]) černejma hadrama – to se tak dělá, dřív si dokonce mysleli, že rytíři nemaj černou barvu rádi. I vostatní draci se snažili Galimatiáše vypudit, jeden vymejšlel bouchací kuličky, další chtěl použít cvičený brabence, jenže nic nezabíralo.
Tehdá študýroval v Marobudonu mimo jiný taky Zvonimir. Byl teprv v desátym ročniku, navíc měl jenom pět hlav, takže pochopitelně nemoh vstřebat všechno učení, který učilo patnác hlav profesora Bonifatia. A předtim než Bonifatios odjel radit králi co s Galimatiášem, zadal Zvonimiroj velmi náročný téma interdisciplinární seminární práce, totiž ''historicko-hermeneutickej rozbor marobudumskejch hospod za [[Otáčení hrnečků na mléko uchem doprava pod ultrafialovou lampou o půlnoci|ouplňku]]''. To způsobilo Zvonimíroj ještě větší splín než měl předtim, protože v marobudonskejch hopsodách nenastával vouplněk současně (což nevěděla ani Bonifatiova astrologická hlava, Zvonimir tendle jev nazval ve svý práci ''hospodská precese'' a našel vzoreček závislosti času úplňku na dýlce pivních trubek), navíc po těch hopsodách seděli študáci, kerý se trápili tim, že v Marobudonu néjni možný začít [[Akademické tituly|akademickou karyjéru]], pač Boniofatios fšechno zvládá sám.
Ani vostatní štamgasti mu nepřidali na náladě, když vyprávěli o tom jak dřív tak krásnej Slánskejkraj ničí Galimatiáš. Zvonimirovi bylo tak smutno, že už nechtěl ani chodit do hospod, což šak v Marobudonu nešlo, protože chytrej vosmihlavej architekt Pétrparler přišel kdysi dávno, když zakládali Marobudon, [[NATO|na to]], že nejlepčí je když se sloučí ulice a hopsoda, takže nechal postavit všem domům vejchody směrem do nejbliší hopsody, i vokna z baráků vedly do hopsod – stačilo jen strčit hlavu k [[pípa na lahváč|pípě]] – a taxe zajistilo, že hopsoda byla vopravdu centrem všeho dění a všichni vobyvatelé i nafštěvníci Bojohémije kromě řečenýho Zvonimira byli [[štěstí|šťastný]].
[[Soubor:U zelenyho bernardyna.jpg|right|300px]]
A tak když cestou spátky do svýho ''collegijum'' smutně procházel překrásnou špelůňkou ''U zelenýho bernardýna'', kde se zrovna konalo mimořádný shromáždění vejboru štamgastů všech marobudonskejch hospod, knajp a pajzlů kerý řešilo naléhavou votázku jak zachránit vounětitzký víno před Galimatiášem. A voni prej na Zvonimýru co stim, že když je intouš, ať jim poradí. Ty vejboři dokonce slíbili Zvonimíroj, že, esli pomůže zemi aby se zbavila Galimatiáše, tak mu jak jenom budou moct pomůžou se seminárkou, kerá pak už bude pro něj jenom hračkou.
Tehdá zrouna přijel do Marobuda Jarmarek a tak moh Zvonimir udělat to, co si vymyslel. Koupil si vod vosumnáctý Jarmarkovy hlavy pět kilo pepře a pět kilo feferonek, řek jí že to potřebuje proti Galimatijášovi a tak dostal [[%|vosumdesátiprocentní]] slevu, což se nikdá přetim ani potom nestalo. S timdle nákupem se teda vypravil na vounětitzký panství. Cestou se doslech, že rytíř se nynčko nastěhoval do jeskyně v Šárkatálu a vohrožuje vobyvatele starobylý vesnice Hliboc. Dyš přišel Zvonimír do Hliboce, zalíbila se mu ta vesnice a řekl si že je zvlášť chytrý, že pod ní nechal před pár rokama král Theobald založit rybnik a nad vesnicí voboru a že u nich v Norricum by je taky měli zakládat. Řekl místnim drakům aby se zabednili ve voboře a sám šel k rybniku.
[[Soubor:Liboc.jpg|right|300px]]
Tam si nachystal pepř i feferonky, tři Zvonimírovy hlavy se skovaly do křoví a dvě vyhlížely Galimatiáše, což zároveň vypadalo že se jedná vo pouze dvouhlavýho draka, což by byla pro rytíře snadná kořist (takový draci se přitom vůbec nevyskytujou). Galimatyjáš vopravdu vylez z hlubokýho oudolí, přeběh poštovní silnici a hasil si to k Hliboci. V tom zahlíd Zvonimira, sedícího, jaxme už řekli na konci hráze rybnika, zabočil doleva, projel přes zahrádky a huž byl na hrázi.
Když se Zvonimir přesvěčil, že rytíř už vopravdu néjni, skočil do rybnika a půlku ho vypil, čimž uhasil plamen a moh se vypravit do oudolí, aby viděl jaqypadá rytířova jeskyně. Draci z vobory mezitim běželi to všechno vyprávět králi, kerej byl naqartýrovanej v sousední vesnici ménem [[Břevnov|Bržewnow]], haby byl blízko, ale nevěděl, co Zvonimir vymyslel. Král nejdřív vobhlíd místo, kde se to všechno stalo a vesnice Hliboc se mu zalíbila, protože to byla nejhežčí vesnice v celym královstvim.
[[Soubor:Hvezdicka.jpg|right|200px]]
(Pozdějc si Theobald postavil uprostřed Hlibocký vobory domeček aby moh v týdle vesnici často pobejvat a vzpomínat na záchranu svýho králofství. Ten domeček měl špičatou střechu s věžičkou, ze který se hlava státu mohla rozhlížet do celýho kraje, pro vostatních šest hlav tam bylo kolem dokola šest pokojíků, kde mohly vodpočívat. Ten domeček tam stojí dodneska, řiká se mu Hvězdička, jenom věžička, kerou je eště vidět na některejch starších vobrázcích, se dnešních dnů už nedočkala.)
| |||